Předchozí (338)  Strana:339  Další (340) |
|
|||
339
|
|||
|
|||
Ukousnutý; -ut, a, o, abgebissen. U.
v bot. — na konci uťatý, tak že má kraj nestejně vyřezávaný n. p. listy pavouky ukousané. Rst. 511. Ukouti, vz Ukovati.
Ukouzliti, il, en, ení; ukouzlovati, an-
zaubern. — komu. D. Ukování, n., das Schmieden, Anschmie-
den, die Anschmiedung, das Beschlagen. Jg. Ukovaný; -an a, o, geschmiedet, beschla-
gen, angeschmiedet. Vz Ukovati. Ukovati; ukouti, ul, ut, utí = kováním
učiniti, schmieden; moci nakovati, schmie- den können; okovati, mit Eisen beschlagen; do želez dáti, anschmieden, anketten. — abs. Komu pán Bůh nedá, kovář neukuje. Kmp. — komu co: koně, radlici, Us., ko- nec kůlu. D. On si příčinku ukoval. V. — koho, co kde: železo na kovadlině. Us. U. někoho v žaláři. Us. — koho čím: koně podkovami. Jel. Někoho řetězy u. BR. II. 81. a. — koho zač k čemu: za ruce a nohy (ke kůlu), Háj., k podlaze. Kram. Mistra Jeronyma (sbor) poslal do Kon- stancie ukovaného za ruce. M. J. z Pr. 6. — koho v co: v pouta za nohy. Zb., Kram., Flav. Když mu pouta sňali, v něž zlý osud jej ukoval. Čes. pís. Šd. — koho nač: na řetěz. Th. Ukra, y, f., Ucker, řeka v Rusku. S. N.
Ukráceně, abgekürzt, kurz, vorteilhaft.
Kom. J. 756. Ukrácení, ukracooání, n., die Abkürzung.
U. chvíle. D. Pro u. chvíle o něčem mlu- viti. Sych. V takovém chvátání móž se při zápisu přihoditi u. Vš. 321. Bezprávné ukra- cování svobody osobní, unbefugte Einschrän- kung. J. tr. Ukrácený = skrácený, abgekürzt. V. —
U. = krátce obsažený, kurz gefasst. U. spis, slovo. V. Ukráceti, vz Ukrátiti.
Ukráci = ukrátím. Výb. I.
Ukracování, n., das Ab-, Verkürzen, die
Abkürzung. Ukracovaný; -án, a, o, abgekürzt.
Ukracovatel, e, m., der Ab-, Verkürzer.
Ukracovatelka, y, f., die Verkürzerin.
Ukracovati, vz Ukrátiti.
Ukráčeti, vz Ukročiti.
Úkrad, u, m., úkradek, dku, m. = ukra-
dení, der Diebstahl. Krok. — Úkradem, adv., verstohlen. Poprcháva, musíme jen úkradem síti. Us. Přiběhla jsem jen na úkrad (kradí na chvilku). Mluvili jsme na úkradek. Us. Navštíviti někoho pod úkradek (tajně). U Ro- nova. Rgl. Ú-dkem odejíti, verstohlener Weise. Us. Dch., Šd. Žena ta hleděla ú-dkem ku Pánu se dostati. MP. Dj. II. 72. Jakoby na úkradek něco učiniti chtěla (kradmo, tajně). Ehr. Ukrádání, n., das allmählige Stehlen.
Ukrádaný; -án, a, o, allmählig gestohlen.
Úkradek, dku, m., vz Úkrad.
Ukradenec, nce, m., ein Gestohlener. Zlob.
Ukradení, n., das Stehlen, die Entwen-
dung. U. dobytka, panny, die Entführung. Ukradený; ukraden, a, o, gestohlen, ent-
wendet. U. věci, zboží. — komu kdy. Če- |
chel jí u-ný. NB. Tč. 9. V noci u. Us. —
U. = tajný, verstohlen, heimlich. Ryt. kř. Úkradí = tajně, verstohlen, heimlich. Háj.
Vychází u. zadními dveřmi. Reš. Šuškají si o něm v u. Pok. Z hor 131. Úkradka, y, f. = úkrad. Úkradkou něco
udělati (podtají). Us. na Mor. Vzdechne ú-kou, heimlich. Přišel jen tak u-kou, na ú-ku. Us. Na ú-ku = kradí. Plk. Úkradkový = tajemný, verstohlen, ge-
heim. L. Úkradky = kradmo. Vytiahol sa u. zo
dvora. Dbš. Sl. pov. I. 313. Ukradmo = kradí, heimlich, verstohlen.
Bern. Úkradmý = tajný, heimlich. Ziak.
Úkradne = úkradí, tajně, po očku (na
sebe hleděti). Macháč. Ú. svěcen. Čr. Ukradnouti, ul, ut, utí; ukrásti, ukradu,
dl, den, dení; ukrádati = něco cizího tajně odnésti, stehlen, wegstehlen, entwenden, ent- ziehen; se = kradí odjíti, sich wegstehlen, wegschleichen. — abs. Ukrádajú. Vz Mus. 1880. 123. Co jméno má, ukradne. Us. — co. Kdo tele ukradl, i vola (na, Slov. bu- jáka) vezme. Prov. na Slov. Doplelo sa (dívča) k nechrašči, chcel ju šohaj ukrasti; Lesi (= jestli) já ťa nedostanu, já ťa ukradnu. Sš. P. 320. Poď ven, ukrads vuol. NB. Tč. Jdou s ním, jakoby ho ukradli (rychle). Dbv. Zloději cizie ukradli. Hus II. 226. — co komu: V., koně, šaty. Us. Čo tebe (= tobě) zloděj ukradne, ťažko ti navrátí; Neverný služebník ešče ukradne gazdovi, by mal zavarovat jeho statek. Na Slov. Tč, Ukradla mu šest zl.; Pořkl na mne, že bych já jemu kosný kámen ukradl; Tys mi mou robotu ukradl (entzog). NB. Tč. 61., 117., 125. A ty sobě myslíš, žech (= že jsem) ti věnek ukrad; jak si včeraj šla na vodu, do studně ti upad; Zamykaj maměnko, zamykaj kuchyňu, aj máš hezkú dceru, ukradneme ti ju. SŠ. P. 381., 404. — komu čeho jak. Ukrádá pánu Bohu dne (lenoch). Us. Šd. Krajčí ukrádá sukna po málu. Hr. rk. 335. — co kde (kdy). Čos ukradl včera večer v komoře. Ht. sl. ml. 218. Tvuoj muž jest ukradl u zámečníka svině, z nichž se jest pečenek najedl; Že Ondrova žena tu v ko- stele ukradla plátno a tu ji chtěli utopiti. NB. Té. 237., 240. Z zadú přistúpila, ne aby před Kristem dotknutie ukrásti chtěla, ale... Hus II. 404. (Tč). — komu, si čeho. Ži- vota si ukrádá. V. — co k čemu. V času, kterýž se k něčemu ukrásti může. V. Ke studování knih písma sv. řídké ukrádal sobě chvíle. Pal. Dj. IV. 1. 246. — co čím: očima, Us., pomocí někoho, Us., lá- skou srdce něčí u. (získati). Kom. D. — co s kým: se společníky. — co odkud. Počal slovo boží z srdce jejího ukrádati. Štelc. Ukrade mu to z pod ruky. Mor. Šd. Ukradl z vozu dva samostřiely; Tři ovce ze stáda ukradl. Pč. 27., 5. Ukradli mu tři sta z prázd- nýho místa, tři sta volů z prázdných dvorů. Sš. P. 761. — se. V. Naděje se sama ukrádá. Jel. Ukrádáše sě a ot nich sě otlučováše. ZN. — se čeho = utajovati se, ukrývati se, vyhýbati se, kradí od toho odcházeti. Tehda ukrádal se Petr pohanů. Sš. II. 23, |
||
|
|||
Předchozí (338)  Strana:339  Další (340) |