235

Pikhart nikoli krajan z Pikardie fran-
couzské, nýbrž jest to obyčejná nadávka
15. stol. všem, kteří při svátosti oltářní za-
pírali transsubstanci a jest jen česká forma
i jinde známého slova Beghardus. Vz Pal.
Rdh. II. 453., Tk. Žk. 224., Hš. Dod. II.
23., 24., Let. (rejstřík). — P. Jan. Výb. II.
1275.

Pikhartovati koho = pikhartů mu na-
dávati. Let. 445.

Piklet, u, m. = pitvor. Na veľa prosenia
prijali ho aspoň do p-ta. Slov. Dbš. Sl. pov.
I. 84.

Pikling, a, piklinek, nka, m., der Pick-
ling, Pickelhäring. Bern.

Pikola, y, f., hra v karty. U Nové Kdyně.
Rgl.

Pikolin, u, m., v lučbě, das Picolin.
Nz., Rm. II. 223., Šfk. Poč. 572.

Pikolinový. P. kyselina. Vz Rm. II. 224.

Pikolom, a, m., sam. v Jindřichohradecku.

Pikot, a, m. = hlupák. Mor. Rgl. — P.,
u, m. = několik řetízkových ok s krátkým
sloupkem v prvním. Us.

Pikna, y, f. = vlastní jm. ženské. 14. stol.
Mus. 1880. 467.

Piknósek, ska, m., os. jm. Arch. IV. 381.

Piknososť, i, f, die Stülpnasigkeit. Lpř.

Pikora, y, m. = vytáhlý tenký člověk.
Slez. Šd.

Pikotáž, e, f. = nepromokavé klinování,
Picotage.

Pikotovati = zaklinovati, nepromokavě
Minovati, picotiren. Hrbk.

Pikous, převzdívka = pikhart. Pikúsové
pikel slévají. Vodň Mus. 1884. 540. Tito
p-vé falšovali vieru. Krnd 33. P. bez peřie.
Krnd. 174. Tak ty p-se! Ib. 181.

Píkovice, dle Budějovice, Pikowitz, ves
u Jílového. Arch. I. 541., Blk. Kfsk. 172.,
Rk. 81.

Pikramid, u, m., v lučbě. Rm. II. 36.

Pikran, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč. 534.

Pikrinan, u, m., pikrinsaures Salz. Nz.

Pikrinový. P. kyselina, Pikrinsäure. Nz.

Pikrit. Krč. G. 151., Chdt. 27.

Pikrocyaminový. P. kyselina. Rm. II.
77.

Pikrolith, u, m., nerost. Chdt. 13

Pikrotoxin. Rm. II. 363., Čs. lk. II 207.,
VII. 292.

Pikrotoxyd, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
364.

Pikrová kyselina. Rm. II. 75., Pelc. 313.

Piksant, a, m. (čtverák) = fiksant. Na
Plas. BPr.

Pikslavky, pl., f. = louky u Rojšína.
BPr.

Pikslice, e, f. = malá piksla. Kos.

Piktavský. P. kolika, Bleikolik, f. Šm.

Pikul, a, m. = pikulík. Hdž. Čít. 263.

Pikulíček, čku, m. Skakavé p-čky z be-
zové dřeni. Němc. IV. 415. Vz Dřeň (dod).

Pikulík či Pikul = bôžik podzemských
pokladov a štěstia. Slov. Hdž. Čít. 263.
V liptovské stolici jest P. pachole asi na
palec vysoké, ale neobyčejně silné. Kdo ho
má, tomu všechno přináší, zlato, peníze,
zboží, stravu. Koll. Zp. I. 415. Ve zvolen-
ské stolici značí P. mužíčka červeným ka-

bátem oděného, třírohý klobouček majícího,
z baní a z děr na zem vycházejícího. Ib.
U Rusů sluje P. člověk srditý, ale slabý.
Ib. P. = bůžek mající tělo pacholecí, hlavu
a oháňku kocouří, do poly na bílo, do poly
na červeno obarvený, jenž duše zemřelých
do říše Černoboha provázel. Ehr. Musí mať
P-ka, že mu té koně tak skáčú. Koll. Zp.
I. 415. — Hol. 186., Sbtk. Rostl 191., Koll.
Zp. I. 414. Cf. List. fil. XII. 340. — P. =
pikulíček.

Pikulka. Koll. Zp. I. 415.

Pikús, a, m., vz Pikous.

Pikynýř, e, m , der Piekenier. Šm.

Pil, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 124. —
Pil, pil, pil. Volání na husy. Mor. Brt.

Pila. Mkl. Etym. 246. P. amputační, bez-
zubá (na kámen), cirkulárka, furnýrová,
hrubá, jednozubka, jednuška (einfache Säge),
oblouková, Bogen-, kotoučová, kruhová,
kružní, lupenková, korunová k vyřezávání
velikých kruhových desk, lupenitá, pilní-
ková, mřížová, párovka, S. mit Stäckel-
zahnen, rámová, řetízková, příčná (příčnice),
Quer-, na řepu, roubiční, na prkna, ruční,
smýtací, strojná, zweimal vorgelegte S.,
stužková, Band-, tréstrojní, se stopkami,
vlysová, s uchy, s úšením, Ohr-, vybočená,
vyvěšovací, zakružovací. Šp., Včř. Z. II.
46., Zpr. arch. VII. 28. Cf. Rk. Sl. Mlejny
s šlejfernami a s pilami. 1579. — Hádanka.

1. Jede panna uličkou, trousí drobnou kru-
pičkou. 2. Jedna řada zubův a přece tuze
kouše. 3. Mnoho zubů, žádnou hubu, ostří
mám a řežu dosť, k noži žádná podobnosť.
4. Čichá, čichá, nemá nosa, co mu přijde
pod zuby, zemele to v otruby. Mor. Brt.
Dt. 145., Km. 1886. 736. — P., sam. u Golč.
Jeníkova, u Chrudimě, u Křelovic, u Či-
melic, u Vimberka, u Nadějkova, u Pří-
bramě, u Benešova; mlýn u Sudoměřic,
u Jistebnice, u N. Paky, u Haber, u Stra-
konic, u Vyškova; Pillamühle, mlýn u Uher.
Brodu; Pillerhof, dvůr u Boskovic; Piller-
mühle, mlýn u Blatné; P. Stará, Alt-Pille,
sam. u Přelouče. PL. Cf. Rk. Sl. — P.
Pilá-pilááá! Volání na husy. Slez. Šd.

Píla, e, f. = pilnosť; pospěch. Slov. Ssk.
Komu je kam p., nenie mu zlá chvíla. Br.
MBš.

Pilach = pila jsem. Dosud v Oravě na
Slov. Rl. Pr. II. 7.

Pilan. Cf. Brm. II. 335.

Pilant, u, m, vz Míč.

Pilar, a, m., dvůr a mlýn u Bogumina;
sam. u Budějovic.

Pilař, e, m. = pták posměváček. Knrz. —
P., e, m., os. jm. — P. Matouš. l555. Jir.
Ruk. II. 111. — P. Vz Pyp. R. II. 268. —
P. Jos., okr. školní dozorce v Praze, maj.
zásl. kříže s kor., nar. 1834. — P., mlýn
u Milevska, u Třeboně, u Batelova, u Votic,
u Vimberka; sam u Nadějkova, u Pelhřimova.
PL.

Pilařík, a, m., os. jm. P. Štěp., ev. kněz.
1616.—1674. Vz Tf H. 1. 41, Jg. Hl. 1 610.,
Jir. Ruk. II. 111., Šb. Dj. ř. 277., Pyp. K.

II. 368., 452.

Pilařiti, ein Brettschneider, Sägeschmied
sein. Bern.