209

Pazvuk. Šf. Strž. II. 362. P-ky št a žd
m. čes. c, z. lb. II. 216.

Pažár, a, m., der Pagenhofmeister. Slov.
Bern.

Pažatý = ramenatý. List. fil. XII. 327.

Pažba dveří = obkladek, výdeščí, das
Thürfutter. Nz.

Paždí. Mkl. aL. 286., List. fil. XII. 327.
Pod svú p. Sv. ruk. 283. Je tam dříví ještě
asi jedno paždí. Us. Rgl. — P, v bot., vz
Úžlabí, Čl. Kv. XXIV.

Paždíčko, a, n., demin. paždí.

Paždní. Cf. Slb XLIV , Paždí.

Paže, f. a n. Jir Mkl. Etym. 52., List.
fil. XII. 327. Rámě, loket a ruka jsou od-
díly paže (tedy p. = ruka, loket a rámě).
Stff. Zlomení paže, Armbruch. Klobóče pod
pažó nosíš Pís. Rúcho až do paže dosaho-
valo. Ev. olom. 85. Tamo (v lese) mečem . .
učista paži. Rkk 9. I tiščechu jej v pře-
silná (pl. n.) paži (dual n.). Rkk. 65. Cf.
Národní Listy 1886. č. 310. Přílohu. Pravá
p. mořská neb lóno mezi celistvú zemí a
mezi jedniem ostrovem. Mill. 108 — V tělo-
cviku: Poloha paže: střední, vněšní, nitřní,
rovná, strmá, svislá; poloha pěsti: malí-
ková, hřbetní, palcová, dlanní, malíková
příční, hřbetní příční, palcová příční, dlanní
příční, přímá, točitá; p. čepele: střední,
vnější, nitřní, střední rovná, vztyčná, sklopná.
KP. I. 536. — P. = ručička, vz Paprutka

Pažebnictví, n., die Büchsenschäfterei
Rk.

Pažebro, a, u. = nepravé žebro, falsche
Rippe. Nz. 1k.

Pažení prkeNné. Let. 249. Cf. List. fil.
XII. 326.

Pažeračnosť, i, f. = maškrtnosť. Slov.
Bern

Pažeračný = maškrtný. Slov. Bern.

Pažerák, a, m., der Fresser, Schlemmer.
Slov. Bern.

Pažerkovati = paděrkovati. Val. Vck.
P. = s chutí pojídati. Zlisky. Brt. D.
247.

Pažernice Stará a Nová, vsi u Doma-
žlic. Ct. Pasečice.

Pažerník, a, m. = pažera. Slov. Sl. let.
II. 285.

Pažerný = žravý, geträsbig. Slov. Hol.
247.

Paží. Mkl. Etym. 229.

Pažid, a, n. = nepravý žid; kdo není
ani židem ani křesťanem, nadávka bezkon-
fesným. Slov. Hejsa, ejsa, juchuchú, p. má
již mladuchu. Ntr. VI. 168.

Pažina, y, f. = podolák, Unterzug. Hř.

Pažiť V MV. nepravá glossa. Pa.

1. Pažiti Cf. Pojiti. Št. III. 564., Mkl.
Etym 234., Bž. 230, List. fil. XII. 326.

Pažitka, allium. Bartol., Čl. Kv. 125,
Slb. 197, Rosc. 110., Mllr. 10. Cf. Kun-
druska. Máslo s pažítkou míchané stojí li
dlouho, zhořkne. Laš. Tč.

Pažitkovník, a, m., prasocuris, brouk.
Vz Kk. Br. 384.

Pažítkový, von Schnittlauch. Bern.

Pažitnatý, rasig. Phl'd. VI. 269.

Pažitník, u, m. = pečiarka, Champion.
ZObz. XX11I. 107.

Pažitý. P. kůra, die Rindeumasse; dříví,
die Schafholzmasse. Škd.

Pážka, y, f. = síť, jež visí na kůrách
(dřevech), dole jsouc obtížena zakovkami
(železným závažím). V Podluží. Brt. L. N.
II. 17.

Pažobnictvo, a, n. = pažebnictví. Slov.
Loos

Pažobník, a, m.= pažebník. Slov. Loos.

Pažout, a, m., os. jm. P. Jos, dr. fil. a
prof. v Písku, 1825—1867. Vz Tf. H. 1.
3. vyd. 192., 194., Šb. Dj. ř. 274., Rk. Sl.

Pažrák, a, m. = pažravec. Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 296.

Pažravo, gefrässig. On jí p. Slov. Tč.
Nejeď (nejez) p., od stola odstup najprv-
nější, když vidíš, že sú pri stole od teba
hodnější. Glč. II. 211.

Pčí = hlas kýchajícího. — P. Tak se
volá na tele, aby k někomu šlo. U Jižné
Vrů

Pčelin, u. pčelinec. nce, m. = Včelín,
míst jm. v Mal Hontě na Slov. Let. Mt.
Sl. VI. 2 13.

Pec. Mkl. Etym. 235. P. cementovací,
hnací (NA IV. 167.), kelímková (NA. V.
437.), mufluvá (Schd. I. 339), nádobná,
o nístěji, odrážecí s okem, opalovací (na
opalovaní látek bavlněných), oteplovací,
porculánová (Schd. I. 430), parního kotlu,
Kesselofen, -feuerung, pivovarská (KP. V.
305.), plamenná, plynová, polovysoká, pra-
žecí, překapovací, s prsy zavřenými, pudlo-
vací, retortová, sálací, saturační, slovanská
či vlková, spalovací, spodiová, Steinman-
nova, sublimovací, tavířská, tavicí, trubná,
tyglíková, vytápěcí. Šmr. 146., KP. IV. 67.,
V. 74., NA. IV. 50., 164.—168., 173., Zpr.
arch. VIII 36., Rm. I. 45., 47. P. vysoká,
Šfk Poč. 349., Schd. I. 341., lučebnická.
Stč. Zem 25. Cf. Vlšk. 91., 101., Rk. Sl,
Roztek (dod ). P. pekařská (nová). Vz KP.
V. 707. nn. P pro topení přehřatou parou.
Vz KP. V. 718. P. dvojitá se zvláštním
topením, ib. 713, Rollandova, ib. 714.;
o tvaru spodku peci, 714. nn., klenutí peci.
Ib. 717 Ten je za pecum uválaný (peci-
válek). Slez. Šd. Pojedeš (půjdeš) čtyři
míle za pec (nikam) Kšá., Zátur. Pobodlně
na peci seděti (o lenochu). Dch. Vypadá,
jakoby teď s peci slezla. U Kr. Hrad. Kšť.
Mám v krku sucho jako v peci. Šml. Za
pecí neohřívá plecí (ustavičně se toulá).
Šml. V studeué peci těžko placky péci
(bez nákladu není zisku). Us Vk. Zakúrená
pec, to je dobrá vec (= zatopená kamna).
Slov. Zátur. Kdo se jen za pecem válí,
toho bída brzy sválí. Us. Tč. V staré peci
ďábel topí. Bž. exc. Kaj je izba, tam je
pec, kaj sú lidé, tam je řeč. Mor. Brt. —
Na peci, na peci, na peci (napodobení mlá-
cení ve trojici). Zlínsky. Brt. Házeti drva
do peci (hra). Vz Km. 1887. 313., Brt. D.
195. — Hádanka. Máme chlíveček, ten
chlíveček je plný červených tutiček, když
mezi ně černý kohout vletí, všecky je vy-
žene (pec — uhlí — pohřeblo). Brt. Dt.
157. — P. = komora podkopu prachem na-
plněná. NA. III. 162. — P., peca, poc =
ovce (v dětské řeči). BPr. Vz Peca. Pec