Předchozí (407)  Strana:408  Další (409) |
|
|||
408
|
|||
|
|||
S. důvod, schwach. Bojí se co slaměného
střelce (hastroše na poli; nebojí se). Mus. — S. ulice v Praze. Vz Tk. II. 251., 347. — S. redaktor = nastrčený ; sl. vdovec, vdova, jichž druhá drahá polovice jest vzdálena, dle něm. Strohwitwer, -witwe; Rk. má po- louvdovec, vdovec po živé, polouvdova, vdova po živém. Slamina, y, f., das Geströhe. Šm.
Slaminka, y, f. = slaměnka, die Stroh-
schüssel. U Opavy Klš. Slamisko, slamsko, a, n., ošklivá sláma,
abscheuliches, grobes Stroh. Bern. Slamitý, slamovitý, strohartig. Šm.
Slamjunka, y, f. — slaměnJca, die Stroh-
schüssel. Na Ostrav. Tč. Slamka, y, f., demin. slova sláma, ein
Strohhalm. Mor. Sd. A šel komár do šenku, upadl tam přes slamku, vyrazil si zuby. Sš. P. 694. — S. — slávika. Ve východ. Čech. Jir. Slamnačka, y, f., slamnatá tráva, das
Strohgras. Slov. Bern. Slamnatěti, zslamnatěti, ins Stroh ge-
hen, treiben, strohartig werden. Žito slam- nati. Us. Slamnatosť, i, f., strohartiges Wesen,
Stroh. Ros. Slamnatý, plný slámy, strohig. S. obilí,
Ros., hnůj. Puchm. Slamnice, e, f. = slamník. Jg.
Šlamničina, y, f., die Strohsackleiwand.
Šm. Slamnička, y, f. = slamnice. Rk.
Slamník, u, m., šok slamou vycpaný, der
Strohsack; 2. slaměný klobouk, der Stroh- hut. Ros. Slamopletný, Strohflecht-.
Slamořezárna, y, f., die Strohschneiderei.
Techn. L 102. Slamotrus, a, m., sedlák (nadávka), der
grobe Bauer, Strohkerl. Ty s-se! Us. Sych. Slamovitěti, ěl, ění, strohartig werden.
Šm. Slamovitosť, i, f., strohartiges Wesen. Šm.
Slamovitý, vz Slamitý.
Slámovka, y, f., die Strohdecke. D.
Slámový, od slámy, Stroh-. S. barva
(drumínová), strohgelb. Rostl. Slamožlutý, strohgelb. Slb. Cf. Drumi-
nový. Slampytel, tle, m., lépe: slamník. D.
Slamsko, a, n., špatná sláma. Vz Sla-
misko. Na Ostrav. Tč. Sláň, ě, f. Pluj k nim přes vše pláně,
peřeje a sláně. Sš. Snt. 7. Slanař, e, m., osob. jméno. Mor. šd. —
S., der Salzsieder. Rozk. Slanatý, Salz-. S. země. D.
Slanavý = slanatý. D. exc.
Slanček, vz Slaneček.
1. Slané, ého, n., něm. Slana, ves u Semil.
PL. 2. Slané, ého, n., správne: Slaný. Vz toto.
Brs. 2. vyd. 226. Slaně, salzig, gesalzen. Ros.
Slanec, nce, m., jerník, bříza nízká, be-
tula nana. Rostl. 1412. — S. = slaneček. — S. = slanáŕ. — S., poslanec, der Abgesandte. Jg. |
Slaneček, slanček, ečka, slanec, nce,
m. = solený sleď (za živa v moři n. nena-
solený: sleď), ne: slaneček). Der Häring. V soli naložený s. D. S-em se žízeň škádlí. Sych. S. bartolomejský, bezjikerný, bez- mléčný, dutý, jakubský, janovský, jikrnatý, křižácký, marinovaný, matjesový, mléčný, myslivecký, nakládaný, panenský, plný, říčný, uzený (špekový, v slámě, v oleji), hollana- ský. Kh. S chlebíčka přichází na slanečka (na horší bydlo). Prov. Jg. Uzený slanec a nadívaný rak činí dobrý zrak. Č. M. 298. Cf. Sleď a Schd. II. 496., KP. III. 376.-377. O trhu slaných ryb v Praze vz Tk. II. 548. Slaněkyselý, salzsauer. Šm.
Slaněnka, y, f., rostlina, salsola, das
Salzkraut. Vz Slb. 252, KP. IV. 397. S. bezbarvá, tlustolistá, obecná (salsola). — S., rostlina, salicornia: zelinná, křovitá. Techn. II. 304. Vz Slanice. Slaněti, ěl, ění, salzig werden. Jg.
Slání, n., das Schicken. Ž. ms. 77.
Slanice, vz Slánka. — S., salsola, das
Salzkraut, rostl. Kk. 151. Vz Slaněnka. Slanicovitý. S. rostliny, salsola, salsi-
cornia. Vz Schd. II. 278., Rostl. 1272. Slaník, u, m., slánka, das Salzfass. Aqu.
— S., a, m., ves u Strakonic. PL. Slanina, slaninka, slaninečka, y, f.;
u starých více v pl. slaniny, f., posud na Mor. = vepřové sádlo nasolené, der Speck. Škvarek od slanin. D. Maso slaninou proty- kati, protáhnouti, D., pomocí protykačky (špikovačky) prostrkati. Pt. Kus slaniny. V. Knedlíky se s-nou, Speckknödeln; ja- drná s-na, Kernspeck, m. Němcom zelina, Uhroms-na a Slovákom kaša s mljékom. Slov. Šd. Nechtěje opustiti toho dobrého bydla, které sem zde měl při slaninách sy- rových . . . Žer. 10. Vzal prý sobě ze sla- ninky len (jen) kúsek, až prý ostal na hatn- bálku motúzek; Milá paní, pro tvou česť, dej nám slanin jako pěsř; Komára zabili, s-ny majú. Sš. P. 713., 722., 732. Slaniny v dymníku zavěšené. Sych. S-ny někomu z hrachu vytáhnouti (někomu to, nač se strojí, uchvátiti, ku př. děvče); Vyňali mu z hrachu slaniny a maso z polívky. Vz Ženitba. Č. K čemu jej chováš, snad na sla- niny ? Mus., Č. Dobrý, co kozí slaniny. Mus. Z vlka nebude beran, ani ze psa ohař, z vlka oráč, ze psa slanina. Prov. na Slov. Nebude ze psa s-na, z vlka beranina. Mor. Šd. Malý to kocour na tak hrubé s-y (když se kdo o velikou řeč pokouší). Ros. V cizí naději hrachu nevař, nemáš-li doma slanin. D. Klobásou srazil polt slanin. Vz Klobása. D. Psu svěřiti slaninu (kozlu zahradu). Prov. na Slov. Načatá s. z hurta se krájí. Pk. Slaninář, e, m., sádelník, der Speckver-
käufer, -händier. Mor. Šd. Slaninářka, y, f., sádelnice, die Speck-
händlerin. Bern. Slaninatosť, i, f., die Speckigkeit. Jg.
Slaninatý, speckig. D.
Slaninný, Speck-. Ras.
Slaninočerv, a, m., darmus, zastr. Rozk.
Slaninovatosť, slaninovitosť, i, f., spek-
kige Beschaffenheit. — S., vlček slaninovatý, steatoma, die Speckgeschwulst, |
||
|
|||
Předchozí (407)  Strana:408  Další (409) |