Předchozí (334)  Strana:335  Další (336) |
|
|||
335
|
|||
|
|||
Uklofati, vz Uklouti.
Uklofcovati, zu Tode picken, schlagen.
— koho. Ros.
Uklohniti, il, ěn, ění = špatně ustrojiti,
schlecht zubereiten. — co: jídlo. MM., Dch., Tyl. Ty ženské neumějí nic u. (uva- řiti, byť i špatně). Us. Ntk. Uklochtiti, il, ěn, ění = uklohniti.
Úklon, u, úklonek, nku, m., úklona,
y, f. = uklonění, die Verbeugung, das Kom- pliment. Ú. v tělocviku. Ú. v pravo, v levo, předklon, záklon. Úklona, na Slov. = úchy- lek, útočiště, der Zufluchtsort. Bern. Vz KP. I. 415. Poddanská ú., die Huldigung. Dch. Ú. učiniti. Dch. — Ú. = svah. Vz toto. Úklonek, nku, m. = úklon. Náš pán je
na samy ú-nky zvyklý a chce, aby se mu každý ukláňal. Mor. Šd. Uklonění, n., die Verbeugung, Huldigung.
Pozdravení, u. zjevuje nad míru. Na Slov. Tč. Ukloniti, il, ěn, ění; ukláněti, ěl, ění,
na Mor. místy ukláňati se, ukloňovati = nakloniti, neigen, beugen; uhnouti, odvrátiti, abbeugen, ablenken. — co: hlavu. Us. — se komu, sich, beugen, verneigen; sich abbeugen. Us. — se před kým. Háj., Er. Sl. čt. 55. — se jak: uctivě. Us. Dch. — se pod čím: pod větrem se ukláněti (o stro- mech). Úklonkář, e,. m., der Komplimenten-
macher. Rk. Úklonnosť, i, f., die Artigkeit, Höflich-
keit. L. Úklonný, beugsam, nachgiebig, willfährig,
artig; neúklonný, unbeugsam. Dch. Ukloňování, n., das Verbeugen.
Úklop, u, m. = poklop, die Klappe. Ú.
potápěcí = zvon potápěcí. Kod. Uklopotati, cf. Klopotati.
Uklopotiti, vz Klopotiti.
Uklopýtnouti, tnul a tl, utí, straucheln,
strauchelnd fallen. Us. Tč. — kde: na ulici přes kámen. Us. Uklóti = uklnouti. — se, sich satt flu-
chen. Na Ostrav. Tč. Uklouti, ukluji, ul, ut, utí; uklíti, ukliji,
il, it, ití; uklinouti, uklovati, uklibnouti atd. Vz Klofati; abpicken. Chodí co uklibaný (uklivaný) kohout. Vz Uklibaný. Prov. — co, koho. Kus kamene u. (klofáním uraziti). Ros. Káně zajíce uklofala (klofajíc zabila). Ros. Uklvali by mě jak havrani. Us. Šd. Zanevřel na mne, div by mne neuklval. Šd. — koho kam: v patu. Jg. Uklouzati, ukluzovati = kluzkým činiti,
glatt machen. — co: cestu. Ros. Uklouznouti, znul a zl, utí = ujíti,
utéci, entschlüpfen, entwischen. V. — komu. Uklouzlo mně neopatrné slovo (z úst). Ml. Uklouzlo mu to (nedošel toho). Us. Dch. — před kým. Umí před ním u. BO. —
komu s kým. Us. — kam: do bláta. — komu odkud: z vězení. — U. = klouz- nouti, ausgleiten. — komu. Noha mi uklouzla. Jg. — kde: na ledě, na hladkém kameni. Ml. Uklubati, vz Uklouti.
Uklubčení, n., das Abrunden; Abprügeln. Bern. |
Uklubčený; -čen, a, o, gerundet; abge-
prügelt. Bern. Uklubčiti, il, en, ení, na Slov. = uku-
latiti, klubko udělati, rund machen; sbíti, tüchtig abprügeln. Us. Bern. Úklud, u, m. = úklid.
Ukluditi = ukliditi. Mor. Sd., Bkř.
Úkludný = úklidný, ruhig, Ruhe liebend;
rein, sauber. Na Ostrav. Tč. Úkluka, y, f. = oklika. Ta cesta dělá
ú-ky. Na Ostrav. Tč. Ukluniti = ukloniti. Ve Slez. Tč.
Uklusati, sám a ši; uklusnouti, sl, utí,
uklusávati = klusem utéci, wegtraben, davon- laufen, -kommen. — odkud kam. Sotva jim z rukou na hrad uklusal (uklouzl). Bart. 257. 6. Uklvati, vz Uklouti.
Uklzati, uklznouti, zl, utí, aus-, abglit-
schen. Vz Uklouzati. Klzačka už je uklzaná, už se dobře klže. Na Ostrav. Tč. ..... kde:
na ledě. Us. Tč.
Uklznouti = uklouznouti. Na Ostrav. Tč.
Vz Uklzati. Ukmásnouti, snul a sl, ut, utí, abraffen,
wegreissen. — co komu: dobytku kousek trávy někde u. Mor. Šd. Pes mně ukmásl kus sukně. Ib. Šd. Uknísati = uhoupati, lange schwingen.
Bern. Ukňukovati = kňourati, raunzen. Us. Tč.
Ukobziti se, il, ení, lange hüpfen, schä-
kern. Na Slov. Bern. Ukochati = zamilovati, lieb gewinnen. —
co, koho. L. — si koho jak. Vz Zamilo- vati. Úkoj, e, m. = ukojení, die Besänftigung,
Befriedigung, Stillung, Beruhigung, Be- schwichtigung, Linderug. Dch., Vrch. Zvuky nesou úkoj. Hdk. L. kv. 29. Ukojení, n. = úkoj. Radosť věčná záleží
... a na milování a u. v tom dvém tak, že... Hus II. 253. Ukojenosť, i, f., die Befriedigung, Be-
ruhigung. Dch. Ukojený; -en, a, o, besänftigt, beruhigt,
gestillt, beschwichtigt, befriedigt. U. moře. Us. Ukojitel, e,, m., der Besänftiger, Beru-
higer atd., vz Úkoj, Ukojiti. Ukojitelka, y, ukojitelkyně, ě, f., die
Besänftigerin, Beruhigerin usw., vz Úkoj. Ukojitelný, stillbar, befriedigbar, ver-
söhnlich. — v čem: v hněvu (ústupný, mírný). BR. II. 712. b. Neukojitelný hněv. BR. II. 655. b. Ukojiti, il, en, ení; ukájeti (vz Gb. Hl.
144. ), 3. os. pl. -ejí. el, en, ení; ukojovati = spokojiti, uchlácholiti, obměkčiti, beruhigen, stillen, besänftigen, beschwichtigen, ver- söhnen. Jg. — co, koho: dítě, Us., hněvi- vého, D., hněvivou mysl. V. U. svou zuři- vosť, ctižádosť. Dch. Kristus hněv otcův u-jil. BR. II. 14. b. Žádal apoštol u. jejich touhu a jejich bohumilou zvědavosť. Sš. II. 145. Nedaj sebe u. rozkoši tělestné; Neb vrť se kam chce, ten, jenž miluje chlipnosť, nikdež nenalezne, co by jeho žádosť nasy- tilo neb ukojilo; Buoh byl jich užitek, jenž je konečně ukojil; Nižádná věc ani všechna |
||
|
|||
Předchozí (334)  Strana:335  Další (336) |