Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |
|
|||
119
|
|||
|
|||
kde se málo topí (do vězení). Bda. Sníh se
topí (rozpouští). Tab. lid. Hory. doly se topí; kolo mlýnské se topí (brodí se, jde brodem). Vys. — co kdy. V zimě topili tři pokoje. Us. Ml. Topivo, a, n., palivo, das Brenn-, Heiz-
material. Nz., Šp., Šd. Topivosť, i, f. = výhřevnosť, die Heiz-
kraft. Nz. Topivý. T. plocha, die Feuerfläche. Šp.
Ťopka, y, f. = krůta. D. — Ť. = s pří-
hanou o ženské přihlouplé, nevšímavé, das Tschoperl. Dch. — Ť. = stopka, Stiel, m. — Ť. = bidlo ve studnicích, pumpách, der Stiel. Topľa, y, f. = topola = topol. Pl. Pre-
neščasna t. ešči baržej zeskla. Sl. ps. 79. Tople, pl., toplice = teplice, léčné pra-
meny. Slov. Dbš. 67. Topnice, e, f., na Slov. = huť k rozpou-
štění rudy, der Schmelzofen. Bern. Topnictví, n., das Schmelzeramt. Slov.
Bern. Topnik, a, m. = kdo rudu topí, rozpou-
ští, der Schmelzer. Slov. Bern. Topný, Schmelz-. — T., ého, m., der
Schmelzer. Topograf, a, m., z řec. = místopisec. Rk.
Topografický, z řec. = místopisný. Rk.
Topografie, e, f., z řec. = místopis, po-
pis míst, die Topographie. Rk. Topol, e, m. (na Plašte a Plzeň. f. Prk.,
slov. topola, topla; u Opavy: topůl, Klš. ), topolík, u, topolíček, čku, topolček, ečku, m., topolí, n. Ve vých. Čechách, také na Plasku a Příbramsku (Prk. ); topol, u. Vz L. T., z lat. populus, die Pappel. Vz t. TopolB souvisí, jak už Šf. v Rozb. 121. po- znamenal, s adj. topielý, tepielý, tepělý = directus, rovný, štíhlý (tepilý, ztepilý). Prk. Př. 17. T. bílý, třesutý n. osyka (libický. V. ), Jg., jehličnatý. Šp. T. linda, p. alba; t. sokora, p. canescens; t. osyka, p. tre- mula; t. vlaský, p. pyramidalis; t. černý, p. nigra; t. kanadský, p. monilifeia; balsa- mitý, p. balsamifera. Vz Rstp. 1408., Schd. II. 274., Čl. Kv. 145., Čl. 113.. KP. III. 308., Kk. 148., 149., FB. 29., Slb. 269., Kk. 227., Slb. 639. Kdekoli v písních slovanských děje se zmínka o topoli, nevyrozumívá se, trvám, vysoký, nudný topol vlaský (po- pulus pyramidalis), který se dostal do Čech teprv začátkem 18. století a do ostatních krajin slovanských snad ještě později, nýbrž košatá, bělolistá linda (populus alba), jejíž zjev má do sebe cosi ženského, pročež v ná- řečích ruských i v polském jest topoł, to- polja fem., a rus. topoľ, strsl. topola zna- mená skutečně bílý topol (naši lindu). Jest pak linda obrazem mladé dívky. Sbtk. 125. Já koníčky vodím pod zelenú lindu. A já tam, synečku, na travěnku přindu. Sš. P. 246. Podívej se milá na tu suchú lindu: až se rozzelená, teprv k tobě přindu (= nikdy). Sš. P. 377. Pozri že děvčátko na ten suchý topol: keď sa ten rozvije, potom já budem tvoj. Těžko je rozvíjať suchým haluzinkám: těžšie sa vydávať chudobným dievčinkám. Koll. I. 222. Z pupenců topolových dělají masť, po které prý vlasy dobře rostou. Sbtk. 125. —128. Cf, Ib. 14. |
Topola, y, f. = topol. Slov. Popater ty,
mila, na suhú topolu. Sl. ps. 79. Topolany, dle Dolany, něm. Topolan,
vsi a) u Víškova, b) u Olomouce; němec. Teplitzhof, dvůr u Radonic. PL. Topolář, e, m. = topolník. Rk.
Topolčany, dle Dolany, mě. v Uhřích.
Vz Tk. IV. 661. Topolčárka, y, f. = druh hrušek, die
Plutzerbirn, pyrum lacteum. Slov. Bern. Topolček, vz Topol.
Topolí, n. = topoly, die Pappeln. Šd.
Topolinka, y, f., popolina, keř, zastar.
Rozk. Topolisko, a. n., veliký n. špatný topol,
eine sehr grosse o. schlechte Pappel. Cimrhz. Topoliště, ě, n., der Pappelgarten. Šm.
Topolka, y, f., samota u Hlinska.
Topolná, é, f., ves u Napajedel. PL.
Topolník, a. m., der Pappelfreund. Mus.
IV. b. 166. Vz Topolář. Topologie, e, f., řec. = náuka vštípiti
sobě v paměť vlastnosti nějaké věci dle jistého pořádku. S. N. Topololistý, pappelartige Blätter habend.
Rostl. Topolovina, y, f., das Pappelholz. Rk
Topolovitý, pappelartig. Šm.
Topolovka, y, f. = proskurník t., althaea
rosea. Čl. 24. Vz Rstp. 134. Topolový, Pappel-. T-ý dříví, BO., list,
strom. Us. Třese se jako t. list (jako osyka). Ros. Zdání své na topolovém (osykovém) listu zavěsiti (kdo se nemůže na něco ji- stého rozmysliti). Ros. Topoly, dle Dolany, něm. Topol, ves u Dob-
kovic. Topor, u, toporek, rku, m., od tep (te-
pati), vz e, -or. Strsl. toporB, ascia, srv. arm. tapar, pers. tabar. Mkl. L. 71. (Hý. ). T. = náčiní tesařské (sekera), die Zimmeraxt. T. řeznický, die Fleischeraxt, Vz násl. Co za- psáno perem, toho nevyvrátíš toporem. Č. M. 79. Vždyť má nožky jako hůlky a ruce jak topory. Nár. ps. Na tvrdý suk silný to- por. Kmp. In den Hammerwerken der Ham- merstiel. Nz. Na Slov. = hůl s krátkou se- kyrkou. S. N. Topořisko, a, topořiště, ě, topořišče,
e, topořišťko, a, n. = násada u toporu.
Strsl. topořiště, manubrium asciae, příp. -iske (-isko); von toporB, ascia. Mkl. B. 277., 274. Der Hackenstiel. Spadla sekyra s topořiště. BO. Tehdy Jan švec sekerú svú chtěl toho kúši udeřiti, i přesáhl jeho se- kyru, ne;: toliko topořištěm jeho v hlavu ranil. NB. Tč. 107. — T. = násada u kla- diva, der Hammerstiel. Har. Nasaditi ně- koho na své topořiště (jeho za nástroj svůj užívati). Jest na jeho topořiště (topořisko) nasazený. Sych., Ros., Kom., BR. II. 790. Topořiti, il, en, ení = arrigere, exten-
dere virilem virgam. Lex. vet. Č. — se = přímiti se, sich aufrecht, steif stellen. Farao sám se nakloňoval, obměkčoval a ohýbal a opět se topořil, se tvrdil (zatvrzoval). Sš. I. 103. (Hý. ). Toporka, y, f., torda, pták vodní, čápo-
vitý. Krok. I. c. 126. |
||
|
|||
Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |