Předchozí (534)  Strana:535  Další (536) |
|
|||
535
|
|||
|
|||
Pučava, y, f. Slap P-vy, Pantschefall,
m. Řvn. 477. Púček = slížek na půl lokte medem po-
mazaný a mákem posypaný. Na jihových. Mor. Brt. L. N. II. 116. — P. = prasečí ža- ludek, Schweinsmagen, m. V Podluží. Cf. Jambor. Brt. L. N. II. 65. — P., čka, m. = hoch, který se mnoho mezi děvčaty po- hybuje. Na mor. Slov. Hrb. Pučeti. Cf. List. fil. XV. 171.
Pučírna, y, f., v pivovar., Quellkammer,
f. Rk. Púčok, čku, m. = puk. Jako ta ľalija,
čo tam p. svôj rozvíja. Slov. Č. Čt. I. 207. — Sldk. 82., 85.
Pučení. P. = způsob nepohlavního roz-
plemeňování. NA. V. od. II. 31. Množení hub mořských děje se buď pučením a dě- lením aneb vajíčky. Frč. 1. Pučeti. Cf. Mkl. Etym.258. — P. = téci. Žbán pučí. U Mešna. Otm. Pučí, n. = puky, pupence, poupata,
Knospen. U Ostravy. Wrch. Pučičí = psí, Hunds-. P. sádlo. Val. Vck.
Vz Pučík. Pučiti. Cf. List. fil. XV. 171. — co.
Pučim, pučim pišťalenku (otloukám z mízy). Slez Šd. — se odkud. Kořen, od něhož všechny ratolesti pučie se. Hus II. 60. — se kdy. Trn se z mladu ostře pučí. Alx. Půčívka, y, f. = půjčka, Na Hané. Bkř.
Pučivý puchýrek. Ves. I. 81.
Pučka = poupě, Knospe, f. Polou růže,
polou ještě pučky. Hdk. — P. byl potok v Praze tekoucí od kostela sv. Štěpána skrze Podskalí do Vltavy. Pdl. exc, Kv. 1885. 571. Dle Svt. 14. = pramen sv. Vá- clava v Praze. Púčky, pl., f. = slejšky, jakými se husy
krmí, ale z bílé mouky (na štědrý den s medem a mákem), jídlo chudých horalů trenčanských. Pokr. Pot. 109. Vz Štědrý, Němc. III. 331. Pučuice jelení atd. Vz Brm. I. 3. 102.
— P., stroma. P. nehtové (pajed), Onychia;
p. nehtová, Nagelwurzel, f. Nz. lk. P. va- zivová (základní tkanivo vaziva, Binde- gewebsstroma), vaječníková, s. ovarii. Ktt. exc. Pučný život. Nrd. Kosm. p. 17.
Pud. Cf. List. fil. XV. 176. P. smyslný,
duševní, potravy, pohybu, společenský, při- rozený, látkový, formodatný či tvarodatný, vytvářivý, Dk., sebezachování, NA.; nedo- statek pudu pohlavního. Přirozený pud jest mocnější než umělý návyk. Exc. 1. Půd = koryto, kterým voda běží. Vz Pud
(konec). Puod zvýšiti. 1492. Soud. kn. opav. 2. Půd, u, m. = půda, hůra. Všecko mi
na dvore, len šochtár na puodě. Pošlem si já, pošlem len mojho milého, nech mi ho on snese z puodu vysokého. Koll. Zp. I. 21 Puď puď! Volání na slepice. Vz Slepice.
U Mor. Bromova. Brt. Půda. Cf. Mkl. 254. Str. 1241. 18. ř. sh.
upekařů oprav v: u pekařů. P. bujná, čerstvá, neplodná, palčivá, lehká, mastná, polní, prosákavá, rašelinná, studená, travnatá, tuhá, tvrdá, vlhká, zdravá, zmrzlá, žírná, |
živná, Šp., kyselá. KP. III. 215. — P. = liti-
nová deska na dně ohniště hamerného. NA. IV. 163. P. roštová, Rostboden, m. Šp. — P. = základ. Domněnka ta nabývá více půdy. Mj. 2. Naše mateřština nabývala pev- nější půdy. Osv. 1886. Svým snahám půdu zjednati. Dch. Tratí se mu pod nohama p. Pal. Rdh. III. 165. Puďavec, vce, m. = člověk tvrdý, ne-
přístupný, násilný. Nov. Pudding anglický, bramborový, čokolá-
dový, houskový, chlebíčkový, krupičný, květový (Blüthen-), s makaronkami, mal- tézsky, mandlový, s maraskýnem, mramo- rový, nudlový, ořechový, piškotový, rybí, rýžový, špenátový, třešňový, tvarohový, žemličkový. Hnsg. Půdecký, Bodenmeister, m. Dch., Šp.
Vz Půdní (dod.), Půdomistr (dod.). Půdička, vz Půda.
Pudilářík, u, m. = tobolka, pugilár.
Koll. IV. 142. Puditi. Cf. Mkl. Etym. 257., List. fil. XV.
176. — abs. Pudil duch tvój, flavit spiritus tuus. Zlomek strč. exodu 15. 10., List. fil. 1880. 130. — koho. Poňavadž mě sú p-li. Hus I. 235. — k čemu. Stroj ku pohybu p. Kk. Král kněží k tomu má p., aby . . . Hus I. 469. Města, jenž pudie slovo božie od sebe. Hus I. 204. — kam. Bohatství pořád jiné a jiné národy tam p-lo. J. Lpř. Pudivítr, a, m., os. jm. Wtr. Obr. 85.
Pudivosť, i, f., Triebkraft. Dch.
Pudizimnice. Cf. List. fil. XV. 176.
Pudlař, e, m., Puddler, m. Hř. P. pro-
měňuje litinu v kuté železo. Vchř. Vz Pu- dlování (dod.). Pudlařský, Puddler-. Hř.
Pudlík. Dělá němčourům a židům p-ka.
Kmk. Pudlíkovati, pudeln. Šm.
Pudlo = zadek nohavic. Vyrezal mu po
pudle. U Uh. Hrad. Brt. D. 258. Pudlov. Tam dali kapra do klece, aby
jim tam zpíval. Vz Sbtk. Krat. h. 231., 198. Pudlovač, e, m. = pudlař. NA. IV. 176.
Pudlování, n., Puddeln, n. P. = zkujňo-
vání železa v pecech plamenných, Flammen- frischen, Puddeln, n., Puddlingsarbeit, f. Hř. — NA. IV. 167., 174., Šfk. Poč. 350. Pudlovaný; -án, a, o, gepuddelt. P. ocel,
Tl. M. 87., litina. Vz Pudlař, Pudlování. Pudlovice, e, f. = pudličí kůže, Pudel-
haut, f. Šp. Pudlovna, Puddelhütte atd. Hř. Vz Pla-
menice. Pudlový, Puddel-. P. pec. Vz Pudlovna.
Pudmistr. Také slov. Bern.
Pudmistřena, y, f. = půlmistrová. Mor.
Brt. D. 345., 147. Půdní, ího, m = půdecký. Dch.
Pudný, Treib-, P. kolo, roura, NA. IV.
206., 222., tyč u parního stroje (těhlice, ojnice). Hrm. 97. Půdochudý, bodenarm. Sl. les.
Půdomistr, a, m. = půdecký, půdní.
Dch. Půdorovný tvar. Zpr. arch. VI. 5.
Půdorys, u, m., Grundriss, m. Šm.
|
||
|
|||
Předchozí (534)  Strana:535  Další (536) |