Předchozí (541)  Strana:542  Další (543) |
|
|||
542
|
|||
|
|||
Purkyně, ě, m. P. Jan Ev., dr. lék. a
prof. fysiologie na univers. praž., nar. v Li- bochovicích 17/12. 1787., † 28/7. 1869. Vz Tf. H. 1. 84, 187., 191., 192., 195., 196., 199, Pyp. K II. 545 , Tf. Mtc. 295., Bačk. Př. 158., Zl. Jg. 125., 205., 293., 357., Rk. Sl., Slavín I. 65., Bačk. Písm. 931., Jg. H. 1. 616., Šb. Dj. ř. 2. vd. 280. — Purkyně Ema- nuel, dr. a prof. na lesn. škole v Bělé. 1831.—1882. Vz Tf. H. 1. 193 , Šb. Dj. ř. 2. vd. 281., Rk. Sl. Purník. List. fil. XIV. 411.
Púrný. List. fil. XIV. 411., Št. Kn. š.
114. 36., 202. 27. Purpura. U p-ře a u byssu, tociš v dra-
hém rúše chodil. Št. Kn. š. 164. Cf. Šfk. Poč. 360. — P. = příznak chorob. Vz Slov. zdrav. Purpuran, u, m. P. ammonatý. Schd
I. 388.
Purperein, u, m., v lučbě. Vz Rm. II.
269., Šfk. Poč. 566. Purpurin. Cf. KP. VI. 214., 224.
Purpurina, y, f. C14H8O5. Vz Ott. II.
437. Purpurogalin, u, m., v lučbě. Vz Rm.
II. 98
Purpuropsaný gradual. Koll. III. 231.
Purpurově červený, purpurroth. Pdl.
Purpurový. P kyselina. Vz Rm. I. 594.
Purpuroxanthin, u, m., v lučbě. Rm.
II. 267. Purys, u, m. = utrejch, Arsenik. U Místka.
Škd Púska, y, f. = poustka? Arch. IX. 262.
Působ. Cf. Mkl. Etym. 331. b.
Působa, y, f. = působ. Kanc. svatojan.
Džl. Působce. Št. Kn. š. 49.
Působek, bku, m. Spasení vaše nešlo
vaší snahou, nýbrž božím darem a zhola nejde ze skutkův a p-sobkův a zásluh va- šich. Sš. II. 96. Působení politické, veřejné. Mus. Jejich
p. ve vzdělanosť řeckou. J. Lpř. Působící, wirkend. Síla protivným smě-
rem p. ZČ. Působiště síly, ZČ. I. 51., NA. V. 130.,
literarní. Osv. Působiti. — co (kdy). To nepůsobí
žádných obtíží. Us. Pdl. Dunaj p-bí hranice (éiuí). Pal. P. čáRy, šlechetnosti, zemi (vzdě- lávati), klevety na besedě, úřady, řemeslo: Pósobě (konaje) své kupectvie ne v ten čas, jako slušie. Št. Kn. š. 8., 33., 97., 108., 149., 170., 173., Hus III 60. P. lidi = spra- vovati, říditi. Št. Kn. š. 54. 35. — kde (jak). Rameno, na kterém břemeno p-bí. ZČ. I. 272. Bůh p-bí v nás i chtění i ko- nání po blahovůli. Sš. II. 167. Duch sv. p-bí v srdci našem víru, lásku. Dik. II. 6 — čím: krásou, soucitem, strachem, nej- menšími prostředky, Dk., zvláštním kouzlem. Osv. — nač (jak): na něčí cit, vůli. Us Pdl. Požehnané na mne p-bil. Koll. IV. 283. Důrazné na něčí mysl. Hš. Sl. 129., Osv. Které plyny na sebe vespolek chemicky nepůsobí. Mj. 115., 102. P-bí-li dvě síly v úhlu na bod. Mj. 57. — več (jak). Mocně v něco p. Tf., J. Lpř, Šmb. Přímo |
v literaturu p., Tf., v něčí vzdělání. Tf. —
co komu. To našemu oku nelibosť p-bí. Vlč. — jak: vzájemně. Us. Měch jedno- duše, dvojitě p-bí. Pdl, Síla p-bí rovno- běžně se základnou. Mj. 85. P. látkově. Dk. Přítažnosť p-bí v opačném poměru čtve- rečném do vzdálenosti. Stč. Zem. 758. Po- dlé rady vůle své p. MH. 12. Každá bytosť jen formou svou a dle formy své p. může. Hlv. Múdře vše p-bí. Št. Kn š. 17., 36. — k čemu. Každý pósob k užitku druhým; Všicku svátosť podlé pořadu kostelního v plně a k úplnému užitku dobrým pósobie. Št. Kn. š. 89., 27. — aby. Pósobie to, aby . . . Št. Kn. š. 11. Působivosť magnetická, Rm. 191., oka-
mžitá, látky, formy, Dk., tragoedie. Vch. Na planou p. vypočtený. Dch. Každé čidlo má svou výhradní p. Dk. Aesth. 144., Dk. P. 15. Působlivosť, působlivý, vz Pôsobivosť,
Působivý. Působnosť sil. Rm. 1. P. v něco. Dch.
Chemická p. paprsků světla. ZČ. III. 23.] Působný. P. příčina. Dch. P. příjmy a
výdaje (které působí k zvětšení n. k zmen- šení jmění). Pdl. exc. Půst. Cf. Mkl. Etym. 260 Hledí toho
jako pes postu. Us. Šd. Co uzda koni, to p. tělu. Sb. učit. Pusta = každý o samotě stojící dvorec.
Němc. IV. 310. P. uherská. Cf. Krč. G. 96. Pustačina, y, f. = pustačka. Mor. Šd.
Pustačiti = dováděti. Mor. u Bzence.
šd., Brt. D. 258. Pustatina. Dbš. Sl. pov. I. 254., 336.,
Trok. 92. U Nové Kdyně. Rgl. Pustatinový, Pusten-. P. Maďar. Phľd.
I. 2. 22. Pustatosť, i, f., Verödung, f. Domy v p.
obrátiti. Sl. let. V. 239. Pustatovati = pustošiti. Slov. Sl. let. II.
284 Pusté, ého, n. = pole u Dluhonic.
Pústenník. Pass. mus. 433., Št. Kn. š.
123. Pustenský = pustinný. Ztučnějú krásy
p-ské, deserti. Ž. wit. 64. 13. Pustimír, a. m., os. jm. Pal. Rdh. I.
124. Pustina = vrch u Semil. Mzr.
Pustinec, nce, m. = pustina, poustka.
Na P-nci = luka u Římova. BPr. Pustiti. Cf. Mkl. Etym. 267. — abs.
Dejme tomu, ale nepouštíme, angenommen, aber nicht zugegeben. Dch. Zapalovali ně- kolikrát dělo, ale nechtělo pustiti. Let. 319. - (co). P. duši, Hus III. 252., Pass. 774., řeč o někom, Bart. 91., odnože, Us., meč a oheň, Rkk., dar. Dch. Věz, žeť ještě svého nepouštím. 1491. Mus. Moře pěny pouští. Št. Kn. š. 41. P. lučisče. Ž. wit. 77. 9. — komu (co). P. uzdu bujnosti, Šmb., přís- nosti, J. Lpř., obrazotvornosti. Pdl. P. uzdu bláznu, někomu úřad. Bart. 29., 126. Ač- koli každému rádi pouštíme (připouštíme). Sf. Strž. I. 43. — co kde jak (kdy zač). Pouští na růženci kuličku za kuličkou. Us. Fč. Roku 1594. p. Petr Vok pustil trhem Soběslavi dvůr v Klenovicích za 10.000 kop |
||
|
|||
Předchozí (541)  Strana:542  Další (543) |