Předchozí (1257)  Strana:1258  Další (1259) |
|
|||
1258
|
|||
|
|||
pustí, nevyjde. Kom. Nepouštěj se bez vesla
do moře. Č. Věc tu sami židé mimo sebe p-li. Sš. Sk. 279. To již mimo se pusť jako minutú zimu. Tkadl. II. 105. Poněvadž jsme již všecky nechuti dřívnější mimo sebe p-li. Let. 287. Pustili se v běh za ním. Us. Pod rukojemstvím jej pustil. NB. To. Pusťte chrty po vůli. Sš. P. 623., Er. P. 399. Nébrž mu- sili se dle větru p. ku Krotě ostrovu směrem jižným. Sš. Sk. 283. (Hý.). P-li se střelou (rychle). Brt. Instr. 16. P. se ptákem v dráhu. Ib. P. od něčeho s hanbú. Kat. 2165. Pusťte nás do síně pěkně vás prosíme, pusťte nás tam během, připadáme sněhem. SŠ. P. 427. P. někomu půjčku v jisté summě. J. tr. P. mlýn na prázdno. — kdy. K tomu vždy jsme napomínali, abychom všemu kněžstvu takové vůle nepouštěli při hanlivých ká- záních. Bart. 1. 32. On se při tom příliš da- leko pustil. Dch. V únoru pouštělo, v březnu pak mrzlo. Ml. — Čeho kam. P. vody (neurčitou měrou) v umyvadlo. Ev. J. 9. 3. — si co. Postihne-li z jara nějaká úhona vinnice, po, krátkém čase podpust si pustí (vz Víno). Ck. 126. — koho před koho, kam. Ten den puštěni byli před krále. Čr. Čechóv před se nepuštieše. Dal. 124. Právo před se p. Us. P. někoho před sebe. D., Har. — co, se proč. Střelbu k něčí pocti- vosti (k něčí poctě) p. Har. Pro slabotu něco p. Sš. Oa. 187. Žes mě pro chudobu z lásky pustil. Ľr. P. 156. Mnohým žádostem skrze tajné soudy boží pro tento čas otěže se pouštějí. — se za kým. Pes se pustil za jelenem. Sych. Jízda za nimi se pustila. Kram. Novokřesťané ti horliví za lehkou myslí svou na bludná učení již již se pou- štěli. Sš. 1. 5. (Hý.). — se čeho. Pustiv se sudu upadl. V. Dobrého obyčeje se p. St. 225. Pobožnosti se p.; moudrosti se nepou- štěti. Br. Neb my se těch úmluv p. nemí- níme. Hol. P. se služby. Bl. Práva se p. NB. Tě. — co pod co, kam: srdce pod lavici p. (strach míti). Č. — koho, se proti komu. Kram. — že. To že jest, pouštím (připouštím). Kom. Pustil hlas (pověsť), že se Praha poddala. V. — s inft. Pustím se nových krajin hledati. Har. Koně pustili po- pasť sa. Ht. Sl. 240. — s adv. Pustil se vysoko. Us., Šm. Pústka, y, f., zastr., chýše pustá. Jir.
Domové p-kami budú učiněni. BO. Vz Pustina. Pustlý sníh, geschmolzen. Dch.
Pustník, a, m., rozpustilec, Ausgelassener.
Us. u Bělohradu. Cf. Pustý. Pustnouti, stnul a stl, utí, öde, wüst,
wild werden. Každé království rozdvojené pustne. V. Louka, pole pustne. Sych. — čím. Grantové tím p. a hynouti musejí. Čr. Pusto, vz Pustý. —P., a, n., das Wüste.
subst. Pán nemohl obraznosť člověckou s pu- stem a prázdnem odbyti. Sš. J. 71. — P., adv., pustě, öde, wüst. Jg. Pustodivý, pustý a divý, wüst und wild.
P. kraj. Č. Pustohlavý, rozpustilý, ausgelassen, muth-
willig. L. Pustoch, a,.m., rozpustilé dítě. V Poličce.
Pustoměř, e, m., městys u Vyškova na
Mor. PL. |
Pustomyslný= pustohlavý. L.
Pustoň, e, m., rozpusťilec, spustlý člověk,
děcko pusté (rozpustilé), der Ausgelassene. Na Mor. Brt. Cf. Pustouše. Pustoryl, u, m., philadelphus. Jasmín
český, p. coronarius. FB. 96., Čl. Kv. 350., Slb. 492., Schd. II. 286., 313. Pustosměch, a, ra., pustý vysměvač, ein
leichtfertiger Lacher. L. Pustost, i, f., pustina, die Wüste. — P.,
rozpustilost, die Ausgelassenheit, wüstes Wesen. Pustostí neví sobe co počíti. Us. — Sych. Pustoš, e, m., ovad podobný vši, pře-
hryzající knížky, ptilinus für, die Bücher- schabe. L. Pustošení, n., das Verwüsten. Us.
Pustošeti, el, ení, pustnouti, wüst wer-
den. L. Pustošina, y, f. = pustina, die Wüste,
Oede. Ros. Pustošitel, e, m., der Verwüster.
Pustošitelka, y, pustošitelkyně, č, f.,
die Verwüsterin. Jg. Pustošiti, il, en, ení, zpustošiti, verwü-
sten, veröden, wüst machen. — co čím: statek. Zlob. P. krajinu mečem a ohněm. Pustošivý, verwüstend. P. rozjitřenosf.
Sš. 1. 8. Pustota, y, f = pustost, die Wüstheit,
Wildniss. V p-tu uvésti zemi; město v p-tu upadlo a v záhubu. V. — P., lehkomyslnost, der Muthwille. Us. P. mysli. Šm. — P.,'y, m. a f., rozpusta, ein ausgelassener Mensch. Jg.
Pustotina, y, í., pustina, die Wildniss,
Wüste, ein öder Ort. P. aneb poušť Horeb. V. Pro skonání boje určena p. (desolatio). BO. — P., nevzdelané místo. V. Vz Pustina. Zem v p-nu se obráti. Us. u Solnice. — P., sbořenina, die Ruine. P. hradu. Háj. — P., pustot místa, pustota, der Zustand der Ver- wüstung. P-nu a zhoubu do církve uvésti. D. Pustotinný, soukromý, osamělý, einsam,
zurückgezogen. P. živobytí. Fil. zám. Pustotnosť, i, f., prázdnost, die Leerheit,
Wüstheit. Hejno plodů dušní jeho p-sti nad ním šustí. Jg. — P., rozpustilost, der Mnth- vville. Jg. Pustotný, dovádivý, lehkomyslný, muth-
willig. — P. = pustý, desertus. P. miesto. BO. Pustouše, ete, n., pustoušek, ška, m.,
malé rozpustilé dítě, ein ausgelassenes Kind. Us. Pustovati — dováděti, tropiti, muthwillig
thun, schäkern, Streiche machen, Possen treiben. Sych. — P., hořekovati, wehklagen. — kde: okolo umrlce. Živ. Jež. 14. st. Pustověty, dle Dolany, něm. Pustowied,
ves u Křivoklátu. PL. Pustovka, pustovačka, y, f., postolka,
falco cenchris, der Thurmfalke. Slov. — P., brachyotus palustris, sova rákosní, die Sumpf- eule. Frč. 361., Palliardi. Pustovládce, e, m. P. kosooký. Hdk.
v Lum. V. 241. Pustovník, a, m., poustevník, der Ein-
siedler. Slov. Plk. |
||
|
|||
Předchozí (1257)  Strana:1258  Další (1259) |