Předchozí (683)  Strana:684  Další (685) |
|
|||
684
|
|||
|
|||
Košlany, přívoz s krčmou v Chrud. Blk.
Kfsk. 1089.
Košlať se = kolíbavě jíti. Mor. Brt. D.
223. Košlavě = kolíbavě. Laš. Brt. D. 223.
Vz násl. Košlavosť, i, f. = hubenosť, die Mager-
keit. Mor. a slov. Košlavý = hubený. Mor. a slov. K. kráva,
(pořád hubená, ač dobře žere; má klouby vystrčeny a dolů obráceny skosité). Val. Vck. — Keby si mal jak ja hlavu od mú- drosti až kašlavú Sokl. I. 318. Košliak, u, m. = košlák. Slov. Rr. Sb.
Košnovec, vce, m., Koschniowetz, ně-
kolik domkův u Frýdka. Košov, a, m., Koschow, ves u Lomnice
v Jičín. Sdl. Hr. V. 206.-228., Rk. Sl. Košová, é, f., Koschowa, několik dom-
kův u Bystřice pod Hostýnem. Blk. Kfsk. 604. Košovati = mleči obilí z koše krásti.
U Upice. Hrš Košovice, dle Budějovice, vsi u Votic
a u Plzně. Rk. Sl. Košový. K. sedadlo, der Korbsitz. Us.
Pdl. Košpeta, y, rn. = ošklivec. Ty k-to! Čce.
Tkč. Košť = turín atd. vynech, máť býti: Kort.
Košťál. Cf. Rk. Sl. Dám já tobě zámek
stavět na zelném k-le. Sš. P. 704. Dva psi na jednom k-le (dva muži s jednou ženou). Us. — K , sam. u Neveklova. K. hrad. Tk. II. 526., IV. 269., Rk. SI. — K Dominik, kněz, 1784. Jg. H. 1. 2. vd. 584. — K. Petr. Blk. Kfsk. 1341. - K. J., prof v Novém Bydžově, přispěl do tohoto slovníku. (Kšf.). Košťálek, lku, m. = malý košťál; na Slov. také: kůstka. Bern. Košťálí, košťáloví, n., die Stengeln. Srn.
Košťálík, u, m. = košťálek. Vz Koštialik.
Košťálkov, a, m., Grottschallings, ves
u N. Bystřice v Jindřichohrad. Blk. Kfsk 394., Sdl. Hr. IV. 106, Rk. Sl. Košťální, Stengel-. K. ovoce. Kv. 1869.
131. Košťálov, Koschtialow, ves u Lomnice
v Jičín.; Kostial, ves u Třebenic. Blk. Kfsk. 1341, S. N., Sdl. Hr. V. 362., Rk. Sl. Kosťáloví, vz Kosťálí.
Kaštany, míst. jm. Tk. IV. 591.
Košťátko, vz Koště.
Koště, ěte. Bž. 109. Prk. odvozuje slovo
toto od adj. koštь -|- je a toto adj. jest zase odvozeno od subst. kostь a znamená tedy kostlivý, ossosus. A tento význam adjektiva koštь jest základem substantivu koště, jež značí tedy něco hubeného, suchého t. j štíhlého, tenkého. Cf. Ten zhubne, koho uhodíš koštěm. Skloňuje pak Prk. k. dle Pole: genit. -ě, dat. lok. -i, instr. -éru; pl. nom. akkus. vok. -ě, gt. -í, dat. -ím, lok. -ích, instr. -i. Koštiště pak a chvoště, chvo- štiště (od chvostu) jsou tvary nesprávnými. Prk. Přisp. 17. Koštětem. V. Bodej ž tě koště! U Jižné. Vrů. Na to patří k., jen což-tě! Da gehört der Besen tüchtig drein! Dch. Vz Metla. — K. = péro Us. vojen. v Praze. Kld. |
Koštěnice, dle Budějovice, Kostenitz,
ves u Moravan v Pardubsku. Sdl Hr. I. 39., 64., Rk. SI. Koštětář, e, m. = košťatář. Sl. les.
Koštial, u, m. = košťál; kosť. Slov. Vz
násl. Koštialik, u, m. = kůstka. Vz Košťálík.
Slov. Cestou k-ky obhrýzala; Príď si vičko, príď po tučnú jalovku, budem aspoň k-ky oberať. Dbš. Sl. pov. IV. 11., III. 84. Koštice, dle Budějovice, Koschtitz, ves
u Libochovic. Blk. Kfsk. 1341., Rk Sl. Košticius Jan, jesuita. 1657. Jg. H. 1.
2. vd. 584., Jir. Ruk. I. 399. Koštiště, vz Koště.
Koštofrank, u, m., vz Kostofrank, Sdl.
Hr. V. 114., 116. K. v Nové Vsi u Bělo- hradu a v Jičíně sluje okolí kostela sv. Jana; v ŽelezHém Brodě a v Semilech sluje tak hřbitov. Sdl. Hr. V. 114. Je na k-ku - umřel. U Semil. Tkč. Koštov, a, m., Kosten, ves u Ústí nad
Lab. Rk. Sl. Koštovati, z lat. constare. Mkl. Etym.
134. Co to koštuje? Us. — čeho (ochut- nati). Obojího vína k-val. NB. Tč. 64. Štěstí k. Dh. 164. - co kde. Každý, kdož se chce tomu řemeslu učiti, má se v cechu opověděti a má sobě potom u mistra dvě neděle k. (na zkušené meškati). Rád ce- chovní r. 1658. Mtc. 1873. 82. Koštriť == vlasy cuchati. Slov. Zátur.
Koštyfol, u, m. = kostival, symphytum.
Laš. Tč. Koštýř, e, m. = násoska přímá, jíž se
pivo ze sudu vytahuje, aby se okusilo, der Saugheber. Mor. Bkř., Vck. Vz Kram. Slov. Košulant, a, m. = košilanda. Na jižní
Mor. Šd. Košúlča = košilka. Mor. Brt. D.
Košulenka, vz Košile, Prk. Př. 27.
Košumberk, KoschumbeRg, ves u Vys.
Mýta. Blk. Kfsk. 517., Sdl. Hr. I. 255. Košut = kozel. Mkl. Etym. 134. -- K-ty
převracať = kotrmelce metati. Slov. Sbor. — K., a, m., os. jm. — K. Ludv. (Kossuth Lajos) vůdce uheRské revoluce r. 1848.-1849., nar. 1806. Vz S. N., Rk. Sl. - K Bedř. Vil, nar. 1819., evan. farář, spis. Vz S N., Rk. Sl. — K. Benj., naRoz. 1822., evangel. faRář. Vz Rk. Sl., Tf. H. 1. 3. vd. 186., Sb. Dj. ř. 2. vyd. 260. — K. Jarom., docent, t'r. asi 1883. Vz Bačk, Př. 51. Košút, u, m. Syhliak ba i každý listnatý
stromok i každý väčší ker, čo do hora ne- rastie, ale tak husto do šíra sä na daro- mnicu rozrastá, menuje sä košút. Slov. Hdž. Čít. 192. Košutár, a, m. = přívrženec Košutův. Vz
Košut Ludv. Slov. Phld. III. 59. Košutárstvo, a, n. = přidržování se
Košuta. Slov. Phld. VI. 165., 214. Košutina, y, f. = košutářství. Slov. Šd.
Košutovec, vce, m. = košutár. Sd.
Košutovský. Odbojná k. Žilina byla od-
zbrojena. Vz Košut Lud. Pokr. Pot. I. 186. Košutovy = kozlí. Slov. Sl. let. I. 94.
Košuty, dle Dolany, dědina v turčan.
stolici, nedaleko Sučan, rodiště Lud. Ko- šuta (Kossutha). Pokr. Pot. I. 346. |
||
|
|||
Předchozí (683)  Strana:684  Další (685) |