1025

Nechodil; Cožkoli tuto mluvím, bohdá věrnú
pravdu mluviem, že jinak nenie; Bohdaj
zdráv pojčil. NB. Tč. 12., 81., 238. A potom
bohdá, což nynie věříme, to uzříme. Št. Kn .
š. 26. — Než v těch jízdách kuoň sú mi do-
razili, bodaj (= než aby) se mohl již do vozu
hoditi. Arch. V. 330. Bodej = sotva, kaum.

B. přijde (snad nepřijde); bodejť tam byl =
snad nebyl. Na Ostrav. Tč.

Bohemari-us = slovník s českými glos-
sami. Mnč. Vz Sbn. 341., Jir. Ruk. I. 89.

Bohemia, e, f.. lat. jm. České země. —
B., něm. časopis vydávaný v Praze od r. 1828.
S. N.

Bohemism-us, u, m. = užívání českého
způsobu mluvení v jiných řečech: wir lieben
sich (m. uns) a p. Vz S. N.

Boheš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.

Böhm, a, m. Václ. B., katecheta malo-
stranského gymnasia od r. 1834., f 11. led-
na 11356., učitel spisovatele tohoto slovníku,
muž ctihodný a velmi vážený. — B. Jos.
Jiří, dr. a prof. hvězdářství v Praze, nar.
1807. Vz S. N. — B. Jindř., spisov. Tf. H.
1. 139.

Boh ma = Bůh mě (ať tresce). Slov. Hdk.

C. 376.

Boh mě = Boh ma, Gott soll mich. Slov.
Koll. II. 49.

Böhmen od boj. Vz Archiv für slaw.
Philologie VII. 4. 617. (Perwolf).

Bohnice, Bohnitz, ves u Zdib. Tk. I. 47 ,
87., 446., II. 632., III. 129., IV. 172., V. 220,
221., Sdl. Hrd. III. 260.

Bohnický, ého, m. (Bohnička) Jindř. Vz
S. N.

Bohoblahý, bohoblažený, gottselig. Šm.,
Loos.

Bohomízský, ay/i&eoc, Lpř. Slov.

Bohobojenství. Pass. 984.

Bohobojný. ZN., Št. Kn. š. 2., 93., 165.,
Chč. P. 73. a.. Pass. 14. stol., Dal. 50.

Bohoborce, e, m., der Gottstürmer. Šm.

Bohobýl, u, m., diospyrus lotus, der Gabel-
baurn. Šm.

Bohobytný, gottbewohnt. Šm.

Bohocta, y, f. = úcta boží. B. Kristu
vzdávaná. Sš. I. 160.

Bohoctitel, e, m., der Gottesverehrer. Sm.,
Loos.

Bohoctivý, gottverehrend. Šm., Loos.

Bohoč, e, m. = boháč. Ostrav. Tě.

Bohočesťan, a, m. = ctitel boží. Slov.
Hdž. Rkp.

Bohočestie, n. = bohocta. Slov. Hdž. Rkp.

Bohočlověcký. B. velebnosť. Sš. I. 10.

Bohočlověk, a, m., der Gottmensch. Bž.
238., Ssk.

Bohodaný, von Gott gegeben. Křesťan-
ství je svrchovaný stupeň všelikého b-ného
vědění. Sš. II. 78.

Bohodar, a, m., Theodorus. Loos.

Bohodechý = od sv. Ducha pochodilý.
B. píseň. Sš. II. 131.

Bohodějiny, pl., bohodějství, n., die
Göttergeschichte. Šm.

Bohodělný, durch Gott wirksam. Šm.

Bohodobný, ávrl&eoc, gottgestaltig. Lšk.,
Dch.

Bohodšený, -en, a, o, fréónic. B. zpěv. Lšk.

Bohoduchosť, i, f. = nadchnutí Bohem.
B. apoštolů. Sš. II. 24.

Bohoduchý = Bohem nadchnutý, vnuk-
nutý. B. výklad. Sš. Proroky těmi rozumí
veškeré b-ché spisovatele. Sš. I. 20. Nebylo
volno užívati té které knihy jako b-ché.
Dr. A. Lenz. O očistci 10.

Bohodušný; -šen, sna, o = bohoduchý.
Zákon starý b-šen jest. Sš. J. 110.

Bohohlasí, n., die Stimme Gottes. Šm.

Bohohlasý, mit göttlicher Stimme redend.
Šm.

Bohohromce, e, m. = bohoborce. Šm.

Bohochleb, u, bohochlebník, u, m., theo-
broma, der Ananas. Šm., Loos.

Bohochtěný = Bohem chtěný, gottge-
wollt. Ten rozdíl prostoru a místa není ná-
hoden, nýbrž bohochtěn a bohourčen. Sš.
Sk. 208.

Bohochvalba, y, f., die Gottpreisung. Loos.

Bohochvalce, e, m., der Gottpreiser. Šm.

Bohochvalec, e, m , der Gottpreiser. Loos.

Bohojev, u, m., die Gotteserscheinung,
Thophanie. Proch. Děj. bibl. I. 38., Dk.

Bohojevý = Boha zjevující. Pravda b. Sš.

Bohojistý. Dk. P. 152.

Bohokrm, u, m. = bohochleb. Šm.

Bohokryt, a, m. = člověk, jejž Bůh okrývá
a ostříhá. Sš. Sk. 54.

Boholáska, y, f., die Gottesliebe. Šm.

Boholib, u, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118.

Boholibosť, i, f. Ve všech ctnostech a
b-stech za vzor jim slouží. Sš. J. 169.

Boholiby, dle Dolany, Bohulieb, ves u Jí-
lového. Arch. I. 541., Tk. II. 532., Blk. Kfsk.
944.

Boholibý, gottgefällig. B. jednaní. Sš. I.
46. B. lidé. Sš. II. 154.

Boholicek, oka, a = bohu podobný, Oeo-
eUeloq, gottähnlich. B. Achilleus. Vký.

Boholíčko, a, n., d-toeiäýc. B. Alexan-
dros. Vký.

Boholidský, gottmenschlich. B. skutek
Páně. Sš. J. 87.

Bohomateř, e, f. = boží matka. Slov.
Zbr. Lžd. 52.

Bohomaz, a, m. = špatný malíř posvát-
ných obrazů, der Heiligenkleckser. K. Ha-
vlíček.

Bohomil, a, m., Gottes Liebling. Sš. J. 218.,
Ssk.

Bohomilové, sekta náboženská v 10. stol.
Vz S. N.

Bohomilosť, i, f., Gottes Gnade. Dar du-
cha sv., jenž slove dobrotivosť neb b., neb
hasí chlipnosť těch, jichž buoh břicho jest.
Hus I. 355.

Bohomilstvo, a, n. Pl.

Bohomlha, y, f., göttlicher Nebel. (Kou-
řil) a zahaloval se v pravou nordickou b-hu.
Světz. 1871.

Bohomluva, y, f., der Gottesausspruch;
2. = bohověda. Šm.

Bohomluvně, anagorice 15. stol.

Bohomluvnosť, i, f., die Gottberedheit.
Šm.

Bohomluvný, gottverkündend. Rk.

Bohomoudrosť, i, f., die Gottesweisheit
Wissenschaft göttlicher Dinge. Šm., Loos

354