Předchozí (1097)  Strana:1098  Další (1099) |
|
|||
1098
|
|||
|
|||
Vzteklivý stařec. Koll. III. 214.
Vzteklý = ztřeštěný. Po ženských v.,
weibertoll. Lpř. — V. = hněvivý, zlostný. Má v. zoubek. Us. — V. o živlech. V. moře. Št. Kn. š. 41. Vztkvostinice (!), e, f. = palác. Pohl.
Vztlak. Vz MS. 62.
Vztlouci. Avšak Arnošt naň nevztluče
(naň se nedobýval). Arn. 1393. Vztočiti. Jakž náhle vietr pověne, tak
se (moře) vzmutí, tak se vztočí. Št. Kn. š. 41. — čím. Hněv vztočí člověkem. Št. Ř. 4. a. Vztonati. Ciesař vstona. Kat. 2235.
Vztřesení, n , Erschütterung. V. všech
součástek svižných. Pal. Rdh. I. 393. Každý zvuk jest výraz moci v-né. Ib.— Koll. III. 121. Vztrhnouti se kdy. Vztrze sě vietr.
AlxV. 532. S poledne vítr vztrh se. Jiří v. 236. — co odkud. (Matka) strze s sebe své zavitie. LA. 1. — koho kam. Čbán ji (lišku) na dno vztrze Hrad. 131. a. V třetie nebe byl vztržen; Sv. Pavel byl vztržen až do nebes. Št. Kn. š. 32., 107. — s kým kam. Spolu s nimi budem vztrženi v povětřie protiv Kristovi. Št. Kn. š. 24. Vztřiesti se, contremere. Ž. kl. 76. 19.
a j. Vztržlec, želce, m., areptius, zastr. Pršp.
43. Vztuha, y, f., liga. Pršp. 68.
Vztužiti se. Citat je z Ž. kl. 142. 4.
Vztvrnosť. Za první Št. polož : N. 40. 10.
Vztyčený. Ruce nad hlavou v-né. Hrts.
Medvěd na zadních nohou v-ný. Vlč. Vztyčichvost, a, m., alzarabo, pták.
Brm. II. 2. 173. Vztyčiti co kde (kam). V. kolmici na
přímce v bodě A. Us. Pdl. V bodě A v. kolmici AK na přímku BD. Jd. Geom. 1. 9. Vztyčil v Miletě prapor odboje. J. Lpř. — se z čeho jak. Skokem ze sna. Kká. Vztyčnořitka. Cf. Kk. Mot. 146.—148.
Vztyčný. Cf. Vztyk. Rgl.
|
2. Vzváti. A uslyš ny v den, kteréhož
vzovemy tě. Kar. 75. Vzvěděti co. Ž. kl. 52. 5., 138. 23., Št.
Kn. š. 149., 157., 183. Když ty věci vzvědě. Alx. Vz-ves svět = pro celý svět, um der
ganzen Welt willen. Št. Kn. š. 235. 18. Cf. Ves. Vzvětřiti se = sraziti se. GP.
Vzvláštiti, distinguere. Ž. kl. 105. 33.
Vzvléci. Bych, svleka mé všecky hřiechy
s sebe, vzvlekl na sě tvú vši vóli Pravn. 2258. Vzvlek, u, m., indumentum, oblek, zastr.
Pršp. 67. Vzvoliti koho čím. Sobě matku vzvolil
jest čistú pannu Št. Kn. š. 71. — koho več. Neb jest jistě vzvolil ny v syny. Ib. 47. Vzvoniti u veliký zvon. Výb. 1. 577.
Vzvrhnouti, projicere. Ž. kl. 76. 8. —
koho kam. Na lésu jej vzvrhše. Pass. mus 432. Vzvučeti, intonare, Ž. kl. 28. 3, buc-
cinare. 80. 4. Vzvýší, vz Vzdálí (dod.).
Vzývati koho. A já vzyvu (vedle vzovu)
je. Ž. kl. Deut. 32. — co, se kde čím (jak). Poněvadž se v-váme jeho dětmi; Neb těm Buoh die, ješto ústy v-vají jej otcem. Št. Kn. š. 47. V starém zákoně chtěl se jest často Buoh v. pánem. Ib. 47. — koho zač. Sv. Dominika zaň (za syna) snažně vzýval. Pass mus. 418.— kde jak. V kterémžby na věčnosť jméno to vzýváno bylo. Pož. 2. Vždy. Cf. Mkl. Etym. 398. b. Marie v.
panna. Mž. 46. Co Bůh dá kdy, to přijde vždy, ačť i nespěšně kráčí. Bž. exc. Vždychny = vždycky. Kar. 89.
Vžina = lžina, lež. V Krkonš. Šb. D.
32. Vžráti. Dolové, kteréž moře do země
vežralo (aushöhlen). Kosmogr. 13. b. |
||
|
|||
w.
|
|||
|
|||
Waderšpis, u, m., zbraň. Wtr. Obr. I.
296. Wagner J. Cf. Bačk. Př. 188.
Wagnerit, u, m., fosforečnan horečnatý,
nerost. Šfk. Poč. 266. Wagstaat, pův. Vokstadt po Vokovi
z Kravař, Bílovec, mě. v Slez. Wahlstadt, Dobré Pole u Lehnice. Pal.
Děj. I. 2. 174. Während. Vz Pod, Za.
Wahrscheinlich také: zdá se, že. Cf.
Zk. Ml. II. 86. |
Waidhofen v Rakousích, Býdov. Pal.
Děj. V. 1. 305. Waldenští. Vz Pal. Rdh. II. 436. nn.,
Mus. 1868. IV. 291. nn. Z Waldhausen Kunrat, předchůdce Hu-
sův v Čechách, † 1369. Pal. Rdh. II. 298. nn. Týž neprávem se míchá s Konradem ze Štěkna. Waldštein. Cf. Arch. VII. 724., VIII.
607. — Alb. z W-na. Mus. 1887. 535. — Hynek z W. Výb. II. 307. — W. Krist. hr. Cf. Tf. Mtc. 146. |
||
|
|||
Předchozí (1097)  Strana:1098  Další (1099) |