305

Hlezenný kloub, das Sprunggelenk. Nz.
lk. Cf. Hleznový.

Hlezený = hleděný. Husa dobře h-ná
(krmená). U N. Kdyně. Rgl.

Hlezno, a, n., vz Hlezen. Čjk., Dal. 108.
V MV. nepravá glossa. Pa.

Hleznobercový, talocruralis. Nz. lk.

Hleznočlunkový, talonavicularis. Nz. lk.

Hleznonohý, talipes. Nz. lk.

Hleznopatový, talocalcaneus. Nz. lk.

Hleznový. H. kosť, talus astragalus, das
Knöchel-, Sprungbein. Nz., Šv. 24. Cf. Hle-
zenný.

Hlezný, vz Hlezenný.

Hliboc, e, f., Libotz, ves u Prahy
(u Hvězdy).

Hliboky, dle Dolany, několik domkův
u Místka.

Hlídací pes. Us. Pdl.

Hlídacstvo, vz Hlídačstvo.

Hlídač dráhy železné, der Bahnwächter.
Us. Pdl. — H. žní, souhvězdí. Sté. Zem. 25.
— H. = snop, kterým se přikrývá na poli
několik snopů klasy vzhůru postavených,
aby nezmokly. U Loučimě u N. Kdyně.
Psčk. Cf. Klobuk. — H., das Probestück.
Vz Průba.

Hlídačka. — H. = hlídání. Jíti na hlí-
dačku. U Čásl., Kut. Hory. Kál.

Hlídačský, Wach-. H. domek (při dráze),
NA. IV. 203., bouda. Dch.

Hlídačstvo, hlídactvo, a, n., das Wach-
personale. H. v nemocnicích. S. N. XI. 56.

Hlídaný; -án, a, o, bewacht. Us. Pdl.

Hlídatel, vz Hlídač.

Hlídati. Už poprvé hlídá (dle pověry,
že nově pohřbený tak dlouho na stráži stojí,
až ho nový příchozí nebožtík vystřídá). Ús.
Tkč. — co: lůžko, postel, šp. m.: stonati,
ulehnouti nemocen ležeti. — co komu. Zem
v mlhách spí, červánek sen jí hlídá. Osv.
VI. 56., Vrch. — kam. Ta (žena) jen do
svého hrnečku hlídá (o cizí věci se nestará).
U Kruml. Bauer.

Hlídba, y, f. = hlídání. Hosp. List.

Hlídek, dka, m., sam. u Něm. Brodu.

1. Hlídka. H-ky stálé, die Postirungen.
Vz S. N. XI. 57., Tk. II. 370.

Hlídnosť, i, f. — hlednosť. Bern.

Hlídný = hledný. Bern.

Hlína. Cf. Mkl. aL. 306. Hlína jest jíl
pískem a organickými látkami znečištěný.
Krč. G. 50. H. = chemická sloučenina ky-
seliny křemičité s kysličníkem hlinitým.
Pta. Nejtužší půda má jen ^I/₃ hlíny. Pta.
dle Schlösinga. Cf. Sfk. Poč. 298., Schd.
I. 338., KP. IV. 318, Kram. Slov., Mz.
v List. filol. VII. 180., S. N., Mkl. Etym.
66. H. londýnská, cerithiová, valchová, vz
Schd. II. 130., 77. H. infusoriová, die In-
fusorienerde, vápenitá, kalkhältiger Lehm,
der Löas, obecná (hrnčířská, der Töpfer-
thon), sklovatěiící či spekavá, Sintererde.
Sl. les. Cf. Bř. N. 246., Krč. G. 1007., KP.
III. 19., Šfk. 210., Schd. II. 42., NA. V.
550. Už nestojím za nic, raději se mnou do
hlíny; Snad už brzo dodělám do té hlíny.
Us. Dch. Šňupe hlinu (umřelý); Už hryže
hlínu (umřelý). Tkč. Půjde hlídať hlínu
(umře). Us. Dš. — H. = pole u Místka. Skd.

— H., ves u Ivančic. Tam husy neumějí
plavať a hoří-li tam rybník, hasí ho došky.
Vz Sbtk. Krat. h. 163. E., ves u Chrasti,
ovčárna u Muncifaje; H. Nová a Stará,
Neu-, Alt-Lam, vsi u Třeboně. Blk. Kfsk.
657., 605., Sdl. Hr. I. 217. — H., y, m.,
os. jm. H. Šimon. Jg. H. 1. 2. vd. 562., Jir.
Ruk. I. 247.

Hlinačka, der Thon. Thonerde — ky-
sličník hlinitý. Km. — H-, die Erdhacke.
U Místka. Mtl.

Hlinak. Za St. přidej: N. 75. 23. —
H. = mlýn u Soběslavě a u Tábora; ko-
várna u Brodce.

Hliňák, a, m. = hlinák. — H. = hliněný
hrnec, žbán, vůbec hliněná nádoba. Mor.
Brt. D. 214., Šd., Vck. — H. = kdo hrn-
čířům hlínu kopal a rozdělával. Tk. II.
375.

Hlinan, u, m., der Gibsit. Šm.

Hliňany, dle Dolany, Hlinay, ves u Te-
plice. Blk. 1314., S. N.

Hlinař, e, m. = hlinák. Sl. les.

Hlinastý == hlinitý. Slov. Hdž. Čít. 159.,
Laš. Tč.

Hlinatka, y, f., die Thonerde. Šp.

Hlinatosť, i, f., die Lehmigkeit. Sl. les.

Hlinatý. H. země, půda. Sl. les.

Hlince, Hlintsch, ves u Kralovic; Lint-
schen, ves u Teplice. Blk. Kfsk. 44.

Hlinčistý = červenavý jako hlinka. Mor.
Brt. D.

Hlinec, nce, m. Má býti: živec, orthoklas,
der Feldspath. Km., Kod., S. N. V. 1126.

Hlineč (Lineč), Lintsch, ves v Chebsku.
Blk. Kfsk. 287.

Hliněná, zašlá ves v Litomř. Blk. Kfsk.
53.

Hlíněník, u, m. = hliněný hrnec, hlinák.
Bern.

Hlíněnka, y, f., die Thonpfeife. Šm.

Hliněný. H. zboží. Vz KP. IV. 313.,
320., 349.

Hlinhák, a, m. = klíště. U Zábřehu.
Brt.

Hlinice, dle Budějovice, Hlinitz, ves
u Tábora. Blk. Kfsk. 495., Sdl. Hr. 370,

Hliničný, Lehmgrube-, Thonerde-. Šm.

Hliník není Thonerde, h. jest prvek =
aluminium, Thonerdemetall. Km. Cf. Schd.
II. 39., MS. 324., Šfk. 204., Šfk. Poč. 294.,
Schd. I. 337., KP. IV. 299., Rosc. 37. —
H. = hliniště. Č. T. Tkč. — H., samota
u Chrudimě; Lehmstätte, předměstí v Brně.

Hliníkový, Aluminium-. H. stříbro,
bronz, péro. Us. Dch.

Hlínina, y, f. = hlinovatka. Rk.

Hlinistý, lehmig. Mor. Brt. D.

Hlínišťata, pl., n., samota u Smíchova;
osada u Dačic.

Hliniště. V H-šti, sam. u Třeboně.

Hlinitan, u, m., das Aluminat. H. sod-
natý, das Thonerdenatron, Sl. les., kobalt-
natý. Šfk. 263., S. N., KP. IV. 298.

Hlinitopískový. H. zemina. Us. Pdl.

Hlinitovápenitý. H. půda, der Kalk-
boden. Sl. les.

Hlinitý. H. půda. Us. Pdl. H. slín, der
Thonmergel, porfýr, der Thonsteinporphyr,
octan, essigsaure Thonerde, křemeničitan,