334

se ohnouti. Har. Pod tebou se celičkej dub
k zemi ohýbe. Er. P. 173. — se proti komu.
Že se proti kacířům statečně ohýbáte. Mus.

Ohnoutka, y. f., věc ohnutá, etwas ge-
bogenes. — O., rybářská síť, Hamen, Hand-
kesser. D.

Ohňov (nové), a, m., souostroví v jižné
Americe, das Feuerland. — Ohňovan, a, m.,
pl. -vané. — Ohňovský. Jg.

Ohňovatý, ohnivý, feurig. Ps. mus.

Ohňový, ohně se týkající, Feuer-. O. kleště,
D., zeď, Jg., krása, Št., záhuba, Zlob., jazyk,
Pass., vzduch, pojišťovna. Na Ostrav. Tč. —
O , feurig, glühend. O. koule. Ib.

Ohňovzdorný, nespalný. O. pokladnice,
feuerfest. Us. Techn.

Ohnusa, y, m., člověk hnusný, ein schänd-
licher Mensch, Taugenichts. Ms., Tkadl.

Ohnusiti, il, en, ení, ekelhaft machen. —
co komu: pitnou vodu. Khyn.

Ohnutě, křivě, gebogen. Jg.

Ohnutec, tce, m., passalus, hmyz. Krok.

Ohnutelnosť, i, f., die Beugsamkeit. Ros.

Ohnutelný, biegsam. O. prut, drát.

Ohnutí,n., das Biegen, Umschlagen, die
Biegung. Člověk snadný k ohnutí. Jel.

Ohnutina, y, f., čásť saní, která na zemi
leží. Us. u Plaňan.

Ohnutka, y, f. O. namodralá, marginella
coerulescens, měkkýš břichonožec. Frč. 23G.
— O., druh tlakoměru dole ohnutého, Heber-
barometer. Sedl.

Ohnutosť, i, f., die Krümmung, Biegung,
der Bug, Abschuss. V.

Ohnutý; ohnut, a, o, gebogen, gebeugt,
abschüssig. O. větev (sehnutá), Rostl., strom,
hřeb. Us. Nos nahoru o. Kom. Ohnutými
(flexivními, flektovanými) tvary nazývají se
tvary skloněné a časované čili tvary slovesa
určitého. Gb. Uv. 7.

Oho! oho! mezislovce podivu. Oho. Lom.

Ohoblovati, ab-, behoblen. — co čím:
prkno nějakým hoblíkem. Vz Hoblík. — jak:
po střihu, zufügen. Šp.

Ohoditi, il, zen, ení; oházeti, el, en, ení;
okazovati, umwerfen. — co komu oč. Oko
(provaz) mu o zadní nohu ohodí. Hlas. — se
čím: štítem. Jg. — se okolo čeho (usilo-
vati). Koll. Vz Obhoditi se.

Oholdované zboží, welches die Brand-
schatzung zahlte. Gl.

Oholek, lku, m., plat od holení n. stří-
hání ovcí, das Schurgeld. Dejte mi o-ku. Us.

Oholenec, nce, m , ein Rasirter. Rk.

Oholení, n., das Abscheren, Enthaaren. Jg.

Oholený; oholen, a, o, abgeschoren, ent-
haart, kahl gemacht. Mniši jsou oholeni. Jg.
Ocas oholený. Vrat. — O. neb obnažený úd.
Rostl.

Oholiti, il, en, ení; oholovati, kahl machen,
enthaaren, abscheren, wegscheren. Holému
snadno se hlava oholí. Prov., Jg. — co:
vlasy, chlupy, vousy. V. — čím: břitvou,
Jg., nůžkami. Daj Čechóm bělpucha a čer-
nidla do vóle, opět jim otejmeš, šiju jim
mečem ohole. Dal. 164. — koho z čeho:
z vlasů. Výb. I. 751. — co komu. Us.
Oholí sobě kštici a ostřiže nehty. BO. Oholil
jim každému z nich do polu brady jejich.
Bj. — koho — ošiditi, betrügen, um etwas

bringen. Oholili ho jak náleží. Ros. — koho
jak: bez břitvy (ošiditi). Č.

Ohon, u, m = ocas, oháňka, Schweif,
Schwanz, m. Us. O. musí za liškou. Rb.

Ohonec, nce, m., ein kleiner Schweif. Dch.

Ohonice, e, f., cometa, der Schweifkomet.
Víd. list.

Ohonovin, a, m., cercoleptes, ssavec med-
vědovitý. Krok.

Ohořalosť, ohořelosť, i, f., das Abge-
branntsein.

Ohořalý, ohořelý, osmahlý, obhořelý, ab-
gebrannt, verbrannt. D.

Ohorávati koho, na Slov. = přemlou-
vati. Rk.

Ohořčeti, el, ení, bitter werden, Jg.

Ohorčiti, vz Ohoričiti.

Ohořčiti, il, en, ení, verbittern. — co
komu. Vše se jim to ohořčí (ohoričí). Št.

— čím: lékem.

Ohorek, rku, m., okurka. Vz Oharek.

Ohořek,řku, m., oharek, der Butz, Brand.
Tabl. lid.

Ohořeti, 3. os. pl. -ří, el, ení; ohárati,
um-, abbrennen. — Dřevo ohořelo. — co
komu. Ohořela mu křídla. Prov., Jg. — od
čeho: od slunce (= osmahnouti). D.

Ohoričiti, ohorčiti = ohořčiti. Nemúdráť
je to múdrosť, najposlézeť sě ohoričí. Št.
N. 294.14. Přijdeť na to, žeť sě jim naposledy
to ohorčí. Št. N. 183.

Ohošťany, dle Dolany, ves u Kadaně.
Tf. 287.

Ohoukaný = nebázlivý aneb i otrlý. Na
Mor. Brt. Okřičený, tak že již neví, co dělá,
angedonnert. Mřk.

Ohovárati, ohovořiti, il, en, ení, pomlou-
vati, bereden. — koho. Plk.

Ohrabačnice, e, f., řídké síto. Na vých.
Mor. Vz Ohrabečnice. Uiberkehrsieb.

Ohrabati, ohrabám, al, án, ání; ohrabo-
vati, ohrabávati, ohrabnouti, bnul a bl, utí,
um-, herumscharren. — co čím: stoh hrá-
běmi. Us.

Ohrabčák, u, m.. koš ohrabečný. Us.
u Příbr. Mtl.

Ohrabečnice, e, f., říčice na mlatě. Na
mor. Zlínsku. Brt. Vz Ohrabačnice.

Ohrabečný, na ohrabky. O. koš. Us.

Ohrabek, bku, m., pl. ohrabky = co na
mlatě se ohrabe, die Uiberkehr. Mlatci cepy
mlátí, zůstavuje se sláma a ohrabky. Kom.
Smích z lonských ohrabků (když se někdo
směje, kde nic směšného není). Prov., Ros.
Již je na o-ky stár (velmi letitý). U Olom. Sd.

— O. na vých. Mor. = nevymlácené klasy.
O., rozdrtěné klásky po mlácení. Brt. — Vz
Němota.

Ohrablo, a, n.= hřeblo, die Feuerkrücke.
Na Slov.

Ohrabník, u, m., místo v perně vůkol
ohrazené, kam se z mlatu ohrabky dávají,
der Spreubehälter. Us. u Domažl. Šlm.

Ohrad, u, ohrádek, dku, m., ohrazené
místo. Us. — O., zahrada. Ráj. — O., ohrada,
omluva, Ausrede. Jg.

Ohrada, y, ohrádka, y, f., čím se co
ohrazuje, ohrazení, plot, hradba, Befestigung,
Umzäunung, Verzäunung, Verwahrung, der
Zaun. Kdo nějakou ohradu neb plot prolomí.