Předchozí (791)  Strana:792  Další (793) |
|
|||
792
|
|||
|
|||
už 66. — S. kopyta. Kterému koni střelka
hnije. Ruk. kd. — S. = psí jm. Škd. — S, os. j m. — S. Jiří Domažlický, bakal. 1605. Jg. H. 1. 630., Jir. Ruk. II. 248. Strélací = střílecí. Slov. Bern.
Strélať = stříleti. Slov. Bern
Střelba do terče, Dch., radostná. Mour.
S. ku ptáku. Vz Zbrt. 291. S. šla. Mus. 1888. 379. — S. = střílecí nástroje. S. bo- řicí, batterijní, pevnostní, horská, pobřežní, pomořní, lodní, námořní, obranná, házecí. Čsk. Starší názvy hrubé střelby: bouchoun, boucharon, buchoun, boucharoun, buchoun, čtvrtnice, čtvrtník, dělo, granátnice, hadí kartoun, harcovnice, hmoždíř, houfenice, houfnice, hovorka, hrochoun, hurtoun, chme- lík, jaromířice, jaromířka, kartán, kartána, kartoun, kus, moždíř, petarda, pražka, puška, rychlice, sokol, sokolnice, srubnice, střelba, střeloun, šaršoun, šaršounek, švihovka, ta- rasnice, trubačka. — Starší názvy drobné střelby : arkabuz, arkabuza, arkabuzík, bam- bitka, bandytka. brokovnice, flinta, flintice, hákovnice, hákovnička, hákovní ručnice, kulovnice, mušket, mušketa, mušketoun, pandytka, píšťadlo, pišťal, píšťala, píštěl, píštěla, pistole, pištol, poloháhovnice, puška, ručnice, ričnička (kl. Pistole), srubnička, tarasnička, tažnice. Jg. Střelbový, Geschütz-. S. oheň Trok. 74.
Střelčí, Schnss-. S. zbroj Arch. VIII.
394., IX. 365. Střelčiště, ě, n., Schiessstand, m. Rk.
Střelebný. S. čára, vnitřní okres před-
prsně. NA. 111. 43 Lépe: střelčí. Střelec. Alx. S. římští a řeč. Vz Vlšk.
512. — S. = souhvězdí. Stč. Zem. 24. Len na střelce setý je nejlepší Us. U Kr. Hrad. Kšť. Brambory na s-ce sázené mají uvnitř knoty. Us. U N. Bydž. Kšť. — S., vrch v Semilsku. Mzr. 112. Střelecký cech. Vz Zbrt. 119.
Střelenec, nce, m. = bolák na ruce;
nehojed, černá neštovice. V Krkonš. Kšť. Střelený. Letí jako s. lána (běží rychle).
Ut-. Je trochu (na jednu stranu) s-ný (ztře- štěný). Us. Tkč. = napilý. Us. Brt.— S. žlab = přímý. Vz Žlab. Střelice, e, f. = ženský střelec Mtc. XV.
191. Střeličník = strelša. Šd.
Střeliště. Za sanytr a prach a 700 s-šť
platili 14 gr. 1489. Wtr. Obr. 268. Střeliti. List. fil. 1878. 209., Mkl. Etym.
325. b. — co. S-lil dva zajíce, správně: zastřelil. Brs. 2. vd. 244., Brt. S. 3. vd. 196. Tak tě střelím (takovou ti dám facku). Mor. Bkř. — čím: očima po někom. Rr. Sb. — kam (čím jak). Ta sv. krev na stěnu s-la (stříkla). Výb. II. 3:20., Kar. 118. S. někoho šípem do prsou. Lpř. Jeden žid střelí k němu ne vzdálí. 15. stol. — si. To si s-líš (pochutnáš). — kde jak. Co tobě činiti, chceš li na honbě dobře s. ? Vz Mus. 1854. 539—540. — odkud. Z toho se nebude střílet (to není nebezpečné). Us. Rgl. — kde. V peci s-lo (bouchlo), div pec nerozbořilo. Us. Brt. Střelivnictví, n., Munitionswesen, n.
Čsk. |
Střelka, y, f. = lopucha, Klette, f. Las.
Tč. Střelna, y, f. = střílna. S. N. XI. 197.
Střelnice tvrzí, Alx. H. v. 365. (HP. 68.).
Střelný. S. voda (do které se střelilo)
jako lék. Vz v Mtc. 1891. 95. Střelokoň, ě, m. = Střelec (souhvězdí).
D. Gesch. 288. Střelokrycí, loóóxo?, Pfeile enthaltend.
Lpř. Střelomilovný, waffenliebend. Lpř.
Střelorek, a, m., Ió/a-wqo?, bázlivý, za-
koutní střelec. Lpř. Střelovati, vz Střeliti. Šf. T. m. 68. S.,
den Donnerkeil oft nennen, ihn nennend schelten. Slov. Bern. Střelský, ého, m. — S. Jos. J., farář.
1726. Jg. H. 1. 630, Jir. Ruk. II. 248., Mus. 1891. 106. Strelša, e, f., dle Káča = střeličník, dvoj-
zubec, bidens, rostl. Slov. ZObz. XXI. 266. Střemen. Mkl B. 237., Mkl. Etym. 325. b.
S. ze zlata. Výb. II. 1027. Cf. Kůň (dod.). — S. = hudební nástroj strunami potažený, Leier. Srb. 183. Stremenie, n. = snaženie Slov. Cf. Czm.
103. Střemeniště, ě, n. = řemen střemenový,
Steigbügelriemen. Čsk. Stremenník, a, m., Reitknecht, m. Slov.
Ssk. Střemcha. Cf. Rosc. 165., Sbtk. Rostl.
189, Mkl. Etym. 33. b. Na Slov. také čeremeha. Ssk. Střemchel, chle, m. = střechýl. Dlúhé
s-le v adventě, sej hojně lnu na gruntě. Slez. Šd. Střempel = střechel (dod.) Brt. D. 269.
Střemšinka, y, f. = ovoce střemchy. Na
Hané. Wrch. Stremtený: en, a, o = postrašený. Slov.
Rr. Sb, Ol. III. 210. 1 Střen. Cf. Mkl. Etym. 34. a, 293.,
Mkl. aL. 218., Dřeň. 3. Střen. Vymaž. Má býti: strčen.
Střenek, nku, m. = násada biče, tataru.
Mor. Brt Streng, a, m Dr. Jan S., prof. české
univer. (lékař. fak.). Vz Slavín seš. 36. str. 9. (v příloze). Střenka, solen Cf. Brm. IV. 2 374. —
S. = držadlo. Vz násl. a Střen. Střeno, a, n. = střenka (držadlo), střínko,
třínko. Us. Rjšk. Střep. Cf. Mkl. Etym. 34. a. — S. =
druh jablka Mor. Brt. — S., a, m. = děcko nepokojné a střekavé. Val. Vck. Střepaný = ztlučený. Vinice ľadovcom
strepané. LObz. XVIII. 115. Střepařka, y, f. = která střepy skla
sbírá. Ze Strání. Tč. Střepati. — čím. Kohút ztrepoce krý-
dlama Slov. Zbr. Báj. (dod.). Deve srdienko láskou ztrepotalo. Vaj. T. m. 25. — kde. Len srdce kedy tedy ztrepotá jako muška v pavučině. Btt. Sp. 69. — se kam. Stre- pali se na kopu, popadali na hromadu. Slov. Rr Sb. — se odkud kam. Keď sa blesky ztrepú z chmár v korunu stromu. Kyt. 1876. 16. Vz Střepotati. |
||
|
|||
Předchozí (791)  Strana:792  Další (793) |