Předchozí (329)  Strana:330  Další (331) |
|
|||
330
|
|||
|
|||
Dušenice, e, f., dušenina, duška, něco
dušeného ku př. maso, Schmorbraten, Lun- genbraten atd. Dušenka, vz Duše.
Dušenství, n., dušnosť, schwerer Athem.
Jád. Dušený, gewürgt; gedämpft, gedünstet.
D. maso, ovoce. D. D-ným Hlasem mluviti. Dušesloví, n., psychologie, Seelenlehre. Jg.
Dušeslovný, psychologisch, psycholo-
gický. D. pojednání. Krok. Duševěda, y, f. Seelenlehre. Jg.
Duševědný = dušeslovný.
Duševenství, n., -stvo, a, n., die (Gei-
stigkeit. Mus. Duševní, -ný, Seelen-. D. síla, choroba.
Us. Duševním okem. Vz Duchovní. Duševnosť, i, f., die (Feistigkeit. Rk.
Dušezhoubný, seelenverderbend. L.
Dušezpyt, u, m. Psychologie.
Dušezpytec, tce, m. Psycholog.
Dušice, e, f. = duše.
Dušička, y, f. Vz Duše. D. v chlebu,
násada, slípka, místo, kde dva bochníky v peci se spojily. Us. Dušin, a, o, Seelen-. Us.
Dušinka, y, f. Vz Duše.
Dušiti, il, ení, na Slov. páchnouti, rie-
chen. — čím: slaninou, nach Speck. — komu z čeho: z úst mu duší. Baiz. — se = du- šovati se. Sych. Dúška, vz Douška, thymus.
Duška, y, f., vz Duše. — D., zvláštní
cedule vložená do psaní. Der Einschluss im Briefe. V dušce píšeš. Us., (Gl. Vz Douška (Do-uška). Dušlivý, dusivý, dusící. D. kašel, Keuch-,
Stickhusten. Dušněti, 3. pl. -ějí, ěl, ení, dušným se
stávati, dychavičněti, engbrüstig werden, keuchen, schweren Athem bekommen. Ros. Dušní, Athem-, Seelen-. Ryt., Ja., Jg.
Dušnice, e, f.. = dušnosť.
Dušník, a, m., nevolník, Leibeigener. Dle
(Gl. 43. nevolník kostelu daný, aby nějaká duše po smrti člověka, pokoj měla. — D., zádušník, Pfarrkind. Boč. — D., mě. v Kladsku, Reinerz. — D., u, m., úzká světnice, ein enges Zimmer. Us. Dušniti, il, ěn, ění, dušným činiti, keu-
chend machen. Jg. Dušno. Tu je dušno (tu je těžký dusící
vzduch, hier ist zum Ersticken; hier ist schwere, drückende Luft). Dušno je v svět- nici dlouho zavřené. Us. Jest dušno. Es ist schwül. Dnes je veliké dusno (subst. ). Brt. — Je mi dušno (v těle nevolno, ne- mám volného dechu. Es beklemmt mich. ). Us., Tkadl., Ros. Dušnosť, i, f., dusnota = těžké, nesnadné
oddycháni, dýchavičnosť, asthma, Engbrü- stigkeit, das Keuchen, Athemlosigkeit, keu- chender, schwerer Athem. Jg. Kdo naznak leží a spí, můrou obtížen bývá; kdo na břichu, dusností. Kom. D. horká; d. koní. Jg. Proti d-sti v prsou vezmi zahradník (či ještěr či všedobr kořen) a ten vař u víně. Jád. — D. = povětří, pára (nesnadné od- dychání v něm), schwere Luft. Krab., St.
skl. - Jg. |
Dušný; dušen, šna, šno.. krátkého ducha,
dýchavičný, nemohoucí volné dýchati, eng- brüstig, keuchend, schwer athmend. Byl velmi dušen na prsou. Štěstí. — D. = du- sící, beklemmend, erstickend. Dušné místo (zavřené, kam vzduch nemůže). V. D. žalář, povětří, sklep. Jg. — D. duši mající, be- seelt. D. živočich. Smrž. — Jg. Dušovati se, bei seiner Seele schwören.
Dost jsem se dušoval, a oni mi přece ne- věřili. Us. — se komu. Us. Dušovatý = dírkovatý, porös, löcherig.
D. chléb. Us. Vz Duše (ke konci). Důtah, u, m. = důvod, Beweis. Ros.
Dutanka, y, f., slimýš. Krok.
Důtek, tku, m. = groš důtkový, peníz
ze 16. století = 18 denarům. Us. Dutí, n., vání, foukání, das Blasen. D.
větru. Us. — D., nadýmání-se, das Schwellen. D. moře. Us. Dutina, y, f., dutosť, prázdnost', die Höh-
lung. V. 1. Důtka, y, f. = dotknutí, dotýkání, od
dotýkání-se. Berührung. D. mezí, krajin (roze- hraní, pomezí). Reš. — D. = dotknutí se slovem neb spisem, pokara. Vz Důtky. Vor- wurf, Verweis, Rüge, Stachelwort, Spötterei. Důtky házeti na koho. Sych. Ti zasluhují důtky. Měst. bož. Mohli té uštipačné důtky zanechati. V. Těžkou důtku slyšel. V. Důtky za důtky odpláceti. V. S mnohými úštěpky a důtkami na ni dorýval. Flav. D-u komu dáti, činiti. Us. 2. Důtka, y, f., z do-tkati, u soukenníků
to, co nad postav se přidává a odřezuje (über die gehörige Länge des Ballens), Jg.; jestli kradeno, slove též hříbátko. Důtkati se = dotýkati se, betreffen. —
se čeho. Apol. Důtklivě, důtklivým způsobem, anzüg-
lich, empfindlich; spottweise. Br., Solf. Vz Důtklivý. Důtklivosť, i, f. = vlastnosť věcí hmot-
ných, poddající se dotýkaní, Betastbarkeit, Fühlbarkeit. L. Šetřiti nedůtklivosti jiného. — D. = mocnosť dotýkání, Fühlkraft, das Fühlen, (Gefůhl. Nervy důtklivosti tělu udě- luji. Jg. -- D. = čilosť, tklivosť, cit, die Empfindung, Empfindsamkeit, (Jefiihl. L., Jg. Důtklivý, adv. důtklivě. D. = mohoucí
býti dotknutým, berührbar, betastbar, befühl- bar. Nedotklivý = čeho se dotknouti nemů- žeme. Tělo jako vítr nedůtklivé. Jg. D. dů- vod = patrný. L. Jinak „nedůtklivý" = ne- dající se dotknouti, i nejmenší dotknutí cítící čilý, tklivý, netrpělivý. V. Unberührbar, empfindsam, empfindlich, kitzelig. Jg. Ne-
důtklivá věc. D. Nedůtklivý jako vřed, jako nežit. V. — D. — bolestný, bodoucí, uráž- livý, hanlivý, schmerzend, empfindlich, ste- chend, beissend, scharf, spöttisch, anzüglich. Jg. D. řeč (dojímavá). Důfklivá slova mlu- viti (uštěpačná, štiplavá). V. Důtklivými slovy popichovati. D. Důtklivými slovy nás píchal. Solf. D. káráni. Jel. — Jg. Důtky, gt. důtek, pl., f., z „důtka˝ =
dotýkání, tedy nástroj na káráni tělesné. Tedy lépe: „důtky" než dutky n. dudky; dudky = malé dudy. Bs., Jg. — D. = bičík řemenný. Vezmu na tě důtky (dutky. Us. ). |
||
|
|||
Předchozí (329)  Strana:330  Další (331) |