293

O., na Slov. = zákvasa. Plk. U pekařů se-
škrabky těsta chlebového ze stírky sestrou-
hané, vodou rozdělané a v tuhé těsto vy-
mísené, což slove o. černý či o. na chléb.
O. bílý jest řídké těsto čerstvě udělané
z bílé mouky a z kvasnic teplou vodou vy-
hřátých, der Dampfel. O. tedy tolik co od-
mladěný nátěstek. Us., Dch. — Jg.

Odmlada, y, f., polní půda, kde ozim seta
byla a do níž opět ozim se zasívá, protože
pole ještě dosti bujné jest. Us. Dch.

Odmladěti, ěl, ční, omladívati, verjüngt
werden. Reš.

Odmladí, n. = omlaď.

Odmladiti, il, zen, ení, odmlazovati, od-
mlázeti, el, en, ení = mladé činiti, jung ma-
chen. Rána se odmlazuje. Hanka. — Na
Slov. = zakvasiti těsto. Plk.

Odmladky, ů, pl., m. = odmlaď; — sle-
hnutí. Na odmladcích býti, in Kindesbett
kommen. D. — Odmladky = hody při krti-
nách, omladky, křtiny, das Taufmahl. Dej.
přines, pošli mi odmladků (výsluhy z těch
hodů). Us. (Turn.). — Jg.

Odmladnouti, dnul a dl, utí, sich ver-
jüngen, aufblühen. — I odmladne tělo jeho.
Br. — čím: láskou. Us.

Odmlátiti, il, cen, cení; odmlacovati, od-
mlátívati, abdreschen. — co. Odmlátila žita
dvě kopy. Jg. — co komu. Odmlátil mu
dluh (mlácenim zaplatil). Jg., Brt.

Odmlázeti, vz Odmladiti.

Odmlčeti se, el, ení; odmlknouti se, knul
a kl, utí; odmlčovati se = přestati mluviti,
počíti mlčeti, verstummen, schweigen. Pán
na chvíli se byl odmlčel. Sš. L. 63. — se
čeho. Všeho on se odmlčí (mlčením zprostí).
Háj. Vz Mlčeni. Č. Toho se mu na ten čas
bratr Jan odmlčel. Bl. 81. Všeho se odml-
čeli, sie schwiegen zu Allem. Čr. — Lom. —
se komu. Neodmlčujž se kvílení mému. Br.
— se kde. Po 400 let odmlčel se duch pro-
rocký v Israelu. Sš. L. 42.

Odmlklý, verstummt, schweigend. Rk.

Odmlouvač = odmluvač.

Odmlouvačnosť, i, f., Neigung zum
Widersprechen, der Widerspruchsgeist. Jg.

Odmlouvačný, widersprechend, wider -
sprecherisch. Jg. O. žena. Reš.

Odmlouvání, n. Widerrede, f., die Ein-
rede, das Widersprechen. Berg. Us. Strany
přísloví vz: Holeno, Huba, Jazyk, Krám,
Přesíknouti, Věděti co.

Odmlouvati, vz Odmluviti.

Odmlouvavý = odmlouvačný. Jg.

Odmluva, y, f., odmluveni, die Ein-,
Gegen-, Widerrede. D. Čiň to bez odmluvy.
Šm., Dch. Toho mají oba poslušní býti bez
všeho odmluvenie. Rkp. pr. pr. Činiti o-vu.
Dch.

Odmluvač, e, m., der Widersprecher. Jg.

Odmluvení, n., die Widerrede. Rkp.

Odmluvený, abgesprochen, widerspro-
chen. Jg.

Odmluviti, il, en, ení; odmlouvati =
přestati mluviti, ausreden, die Reden endi-
gen; odraditi, abreden; odreptávati, ozvati
se, odpírati slovy, einreden, einsprechen,
Widerreden, widersprechen; se = mluvením
něčeho se zprostiti, durch Reden los werden.

Jg. — abs. Kačenko, neodmlóvej, co ti
kážu, to dělej. Mor. P. 178. Každého trpě-
livě vyslyš, dokudž neodmluví (nepřestane
mluviti). V., Kom. Pošepmo odreptávati a
odmlouvati (odreptávati). V. — co. Tyto řeči
odmluviv Ježíš, pozdvihl očí. V.—Lom., St.
skl. — čeho, widersprechen. Věřímť, že toho
odmluvíš. Hl. — koho, komu čeho (zapoví-
dati). Nejprv těch věcí odmlouvej jí. Št. Ne
všech takových zjevení odmlúvám (upírám).
Št. N. 218. Juž mi odmluvajú mu milenku.
Mor. P. 312. Zb. — co ke komu. Když
odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi. Br.

— za koho (mluviti, für Jemanden sprechen).
Troj. — koho od čeho (odrazovati): od
jízdy. Pref. Nemohli knížete od stříbra o.
Háj. O. koho od půhonu. Půh. brn. 1447. —
Pass., Bs. — komu, čemu (odpírati slovy):
králi, V., řečem. Troj. On vždy odmlúváše
(odpíral) cizoložstvu. BO. -— komu jak:
mocí. Th. — komu za co. Myslil, kterakby
králi za hrdlo své dosti odmluviti mohl (od-
porovati aspoň, když už měl hrdlo ztratiti).
V. — se čeho = mluvením, se zprostiti
čeho. Ros. — proti čemu. Žalobník také
proti jeho řeči muož odmlúvati. Kn. dr. 35.

— v čem. Smil v. 123.

Odmluvný, odmlouvající, widersprechend.
Th.

Odmoci, odmohu, mohl, možen, ení; od-
máhati, etwas mit Mühe vollbringen. — co.
Sotva jedno člověk odmůže, již deset jiných
věcí čeká. Us.

Odmocnina, y, f., kořen, die Wurzel.

8 = 2, zde slove 2 odmocninou; x² 3x +
2 = 0, x = 2, zde v rovnici slove 2 ko-
řenem. Stč. Vz Mocnosť.

Odmocniti, il, ěn, ění, v matli., radiciren.
Stč. Vz Mocnosť.

Odmočiti, il, en, ení; odmočovati, durch
Nässe losmachen. — co kde: prádlo v louhu,
v mydlinách. Us.

Odmodliti, il, en, ení. — se čeho, koho
= modlením pozbyti, zahnati, wegbeten, weg-
segnen. — co: kletbu.

Odmokati, odmoknouti, knul a kl, utí;
odmokávati = moknutím se odděliti, durch
Nässe locker werden, los werden, sich ab-
lösen; vysychati, usychati, trocken werden.
Cesty odmokly (oschly). Ús. — kdy kde.
Na jaře v polích odmoká (vysychá, wird
trocken). 1574. Č. — komu. Odmokly mu
hnidy. Přísloví o drzých, všetečných, záhy
moudrých. Č., Jg. — odkud. Odmoká špína
z toho. Žalanský.

Odmol, u, m., místo v břehu vodou vy-
mleté. Č.

Odmotati, odmotávati, abspulen, abwinden,
abwickeln, abweifen. — co. D., Rk.

Odmouti, odmu, ul, ut, utí, odýmati, um-,
aufblasen. — co. — se, anschwellen. —
komu. Nohy se mu odýmají. Us.Vz Odouti.

Odmrknouti, knul a kl, ut, utí, mrkem
očí odvolati, wegwinken. Us. na Ostrav. Té.

Odmrsk, u, m., v tělocviku, das Abhur-
ten. Tš,

Odmrsknouti, knul a kl, ut, utí, od-
mrskati, wegpeitschen. — koho od čeho:
od vozu. — O., odmrštiti, wegschleudern ;