218

Oblášěnosť, i, f. = obláštnosť. Vít. 19a.

Oblat, u, m. = oblázek (od „oblý"). Dšk.
Km. 19.

Oblátý čím. Hodzinky olovom o-té (oblité).
Slov. Čes. 1. XII. 313.

Oblázkový. Byl mu v žaludku o-vým
kamenem. Tbz. III. 2. 152.

Oblaženec, nce, m. Sá. Upom. 307.

Oblbený žák. Sbor. čes. 281.

Oblbiti koho = blbým učiniti. Sbor. čes.
288

Obléci obuv chybně m. obouti. O. jen
o obleku. Věst. XII. 95.

Obleček, čku, m. = skrovné šaty; kal-
hoty s vestou pohromadě pro děti. Hauer 13.

Obléhání pevností. Vz Ott. XVIII. 548.

Oblek, vz Oděv.

Obleniti se. O-ní se jíti na službu boží.
Rokyc. Post. 119a.

Obleskovati, vz Oblesknouti.

Oblévání studenou vodou o velikonocích.
Vz Vykl. Obrz. 160., Oblévačka.

Oblévaný. O. hrnec. Rostl. 9. 222b.

Obličej. Smáti se někomu v o. místo:
v oči; Řekl mu do o-čeje, že... místo: do
očí. Mš.

Obligatórni, z lat. = zavazující, závazný.
Ott XV1II. 551.

Oblina, y, f. = křivá plocha. Ott. XIX.
935.

Obliterace, e, f., z lat, v lékař. = zani-
kání světlosti útvarů rourovitých; překolko-
vání kolků. Ott. XVIII. 551.

Obliterovati = překolkovati. Dhnl. exc.
Vz Obliterace.

Oblitina, y f., malomocenství, spirocholon,
vitiligo melas.

Oblíž. To mi svědomo, neb jsme od pruo-
chodu oblíž. 1488. Arch. XIX. 250.

Obližný, aftínis. O. krajina. Mill. 68a. Vz
Obližní.

Obloboký koráb. Škd. Od. 35., Msn.
II. 27.

Oblohový. O. krása. Mršť. Obrz. 168., Od.
145

Obloj, e, m. = pomyje. Obloje požírajíce
obtieží se. Chč. S. II. 187a.

Oblomování. Zamúcen sem v o. mém, in
exercitatione mea. Ž. pod. 54. 3. Obl.. ja-
zyka (cvičení ve výslovnosti). Vz Brt. Čít.
121. nn.

Obloudný. O. znamení. Skd. F. 51.

Oblouk = okno. V zloděj. mluvě. — O.
sedla, luk (na něm se sedí). Vz Ott. XXII.
760.

Oblovňa, ě, f. = ohlubeň, roubení kolem
studnice

Obložení okenní. Vz KP. IX. 342.

Oblúček, zdrobn. oblouk. Mam. A. 33a.

Ohlúpený = obloupený. — čeho: chvály.
Kar. 127.

Oblúpiti = obloupiti. Mill. 39.

Oblutovati, z lat. Vz Lutovati.

Obměkčilý. V hněvu svém o-lý. Baw. T.
v. 711.

Obmrštění, n. = obmítka. O. zdi. Zvon

IV. 131. Wtr.

Obmrštiti zeď = obmítnouti. Vz Obmr-
štění.

Obmyšlení, n. = důvtip; péče. Chč. S. I.
36a.. 272a.

Obmytie. Hus Post. 18b.

Obmýtnosť, i, f. = trvání lesin od jejich
vzniku až do zmýtění. Vz Ott. XVIII. 552.

Obnitec, tce, m., sparmannia, rostl. Vz
Ott. XXIII. 772.

Obnova, y, f. Zaloba pro o-vu soudního
řízení, Wiederaufnahmsklage. Vz Ott. Ěíz.
III. 131., 136., Ott. XVIII. 552.

Obnovivosť a obnoblivosť. Hyna. Vz Čad.
114.

Obnôžka, y, f. = výslužka (koláče a p ).
Sb. sl. 1902. 87.

Obočí, n. Štítily se srostlého jeho o.,
které, jak známo, bývá jen při morousích,
jichž duše chodí v noci po lidech a z nich
ssaje krev, kdežto tělo jejich leží na po-
steli bez hnutí a ducha jako nebožtíkovo.
Sá. XX. 110

Obohacovací práce. Müll. 18.

Obohatiti koho v čem. Aby vás Bůh
ve všem dobrém o-til. Us. Nár. Sbor. VIII.
19.

Oboista, y, m. V II. 233a. Oboista stojící
za Oboe polož až za Obochviti.

Obojček, zdrobn. obojek. O. zaplatiti.
Půh. brn. IV. 29., Rozk. P. 1800.

Obojek, jku, m. O-ky rozumí se tu ona
veliká okruží všelijak sbíraná, škrobená,
z nichž hlava vynikala, jakoby`s ji prostrčil
žernovem Světz. 1886. 406.

Obojeťák, u, m. = druh pluhu, Dšk. Km.
29.

Obojitnýn = obojetný. Greg.

Obojúdství, n. O. mužské (vnitřní a zevní),
hermaphroditismus masculinus (internus et
externus seu completus), ženský (vnitřní a
zevní), h. femininus (internus et externus).
Ktt

Obojživelník. Vz Ott. XVIII. 557.

Obolený. O. duše (truchlící). Zr. Let.
III. 21.

Oborávání, n. Pluh na o. Nár. list. 1903.
č. 134. 21.

Obositi se. Kůň se o-sil (ztratil pod-
kovu). Us. Šb. D. 46.

Obostřiti co komu. Libivosť (hubenosť)
mu chrbet o-stří. Ezop. Baw. 2140.

Obouhrotný. O. kopí, £yi°? ápyíyoog. Msn.
Od. 365.

Oboukrají, n. = obojí kraj. O. sukna.
Arch. XX. 286.

Obourubní pletivo. Ott. XIX. 907.

Obouručí, n. Žena vzala hlavu svou do
o. a sklonila se hluboko shroutila se do
sebe. Zvon III. 276 — Ťal naň z vobou-
ručí. Kn. rakovn. (1568. ). Wtr.

Obozretný= obezřelý. Slov. Sbor. Čes. 247.

Obpieti, cooperire. Vz Obepnouti. — co
čím. Mill. 64.

Obplodí, n. O. plodu rostlinného. Ott.
XIX. 934.

Obpustiti. Obpuščen je. Grlossa k pas-
surus. Fagif. 23b.

Obráběcí nůž jest nástrojem obráběcích
stroiů. Ott. XVIII. 510. O. stroj. Ib. 567.

Obracák, u, m., druh pluhu. Nár. list.
1904. 135. 21.