Předchozí (1198)  Strana:1199  Další (1200) |
|
|||
1199
|
|||
|
|||
Vyzvedaný; -án, a, o, wiederholt auf-
gehoben. — V. = vyzvídaný. Na Slov. Bern. Vyzvedati, vz Vyzvednouti. — V. se =
vyzvídati. Vz Vyzvěděti. Vyzvědavý, ausforschend. Dch.
Vyzvědění, n., die Erforschung, Aus-
kundschaftung, Ausspähung, Erkundigung. J. tr. Vyzvěděný; -ěn, a, o, ausgeforscht, aus-
gekundschaftet, ergründet, genau eingesehen, ausgespäht. Us. Vyzvěděti, zvím, zvěz, zvěděl, zvěděn,
dění; vyzvídati, vyzvězovati, vyzvedovati se, vyzvedati se, vyzvedúvati se = zvěděti, er- fahren, auskundschaften, inne werden, in Erfahrung bringen; vyptávati, skoumati, vy- šetřovati, ausforschen, erforschen, ausspähen, auskundschaften, sich erkundigen, spioniren, spähen, nachforschen, sondiren, auf den Strauch schlagen, rekognosciren. Jg., Dch., Čsk. — abs. Je-li Bůh to nebo člověk, hned vyzvím. Cimrh. Myth. 42. Požádán jest pan Kašpar Šlik, aby dnem a nocí jeda nazpět vyzvěděl a dal poslům potřebnou o věcech zprávu. Pal. Děj. III. 3. 277. — co: světa kraje, Jel., něčí cesty, Br., taj- nosti. Kom. V-ti něco. V. V. vinu, J. tr., něčí činy, Us., stav nepřítele. Ddk. VI. 61. — co na kom. Br. V. na někom tajem- ství, D., pravdu. Berg. Na lidech něco v., die Leute ausholen. Dch. Vyzvídal na nich důvěrně. Pal. Děj. IV. 2. 494. — kde. Vy- zvídal u něho v hospodě atd. Us. — co, se o čem, o kom. Že sa i tam bude vy- zvedovať o jej bratoch. Dbš. Sl. pov. I. 70. Dříve nežbych o naší konečné a místné vůli vyzvěděl. Žer. 346. Co jsem mohl o něm vyzvěděti. Abr. z G. — co odkud. Vyzvídal z něho, kdo tam byl. Us. Šd. Tajné věci z někoho v. Záv. Ze střev a drobů budoucí věci v. Příd. k Cyr. — co jak: slyšením, D., tajnosti skrze zpovědi. Apol. Skrze smysly vyzvídá. Kom. — se. Přišiel som sa vyzvědati, či sa budeš vydávati? Sl. ps. 348., Sl. spv. III. 86. Dosť sa na- vyzvedúvaly, kdoby to mohol byť tá hviez- dičková panička?; Ide jim na procivaj čierný človek a vyzveduje sa, čo by jich takého k nemu dohnalo. Dbš. Sl. pov. I. 340., V. 32. (Šd. ). Vyzvednouti, ul, ut, utí; vyzvésti, zvedu,
dl, den, ení; vyzvedati. — co, koho: ká- men (zdvihnouti), Us., poklad. Ddk. IV. 221. Pes vyzvedl zajíce, aufjagen. Šm. V. dům (vystavěti), V., clo (zrušiti). Sněm. 1630. — co čím kam: bednu sochorem na vůz. Us. Zvěř psem vyzvednouti, lan- ciren, aufjagen, aufstossen. Škd. exc. — kdy kde. Kníže Břetislav I. r. 1039. tělo sv. Vojtěcha v Hnězdně vyzvedl. Ddk. IV. 284. — odkud. V. peníze ze spořitelny. Us. Víra hory přenáší, ale když lidé dům ze základů vyzvednouti chtějí, tu musejí ovšem vynaložiti vše síly své. Tč. exc. Vyzvednutí, n., das Aus-, Aufheben.
V. břemene. Us. Vz Vyzdvižení. Vyzvednutý; -ut, a, o, ausgehoben, auf-
gehoben usw., vz Vyzdvihnouti, Vyzdvi- žený. V. kámen, Us., klášter (zrušený). Mus. 1880. 292. |
Výzvědný, Späher-, Kundschafts-, Reko-
gnoscirungs-, Nachrichten-, Eclaireur-. V. služba, Dch., Čsk., Osv. I. 347., bitka, hlídka. Čsk. Vz S. N. XI. 57. V. rozmluva, das In- terview (čti: Intervju). Dch. Okem výzvěd- ným stihati, pozorovati co nebo koho. Sš. Sk. 21. Vyzvedu, vz Vyzvésti.
Výzvědy, vz Vyzvěd.
Vyzvésti, vz Vyzvednouti.
Vyzvěstovati, pronuntiare, verkünden. —
co komu. A zamutek můj k němu samému vyzvěstuji. Ž. wit 141. 3. — co kudy: po světě, ausposaunen, laut verkündigen. Vyzvězovati, vz Vyzvěděti.
Vyzvídací, Erhebungs-, Ausforschungs-.
Vyzvídání, n, vz Vyzvědění. Policejní
v., Polizeinachforschungen. Šp. Vyzvídati, vz Vyzvěděti.
Vyzvídka, y, f., das Streifkommando,
die Rekognoscirungspatrulle. Čsk. Vz Zvědy. Vyzvígati = vyvíjeti. Vz Vyvinouti. Slov.
Vyzvihnouti, vz Vyzdvihnouti. — co:
novou hospodu (zaříditi). Na Zlínsku. Brt. Vyzvím, vz Vyzvěděti.
Vyzvoliti, il, en, ení, vyzvolovati, aus-
erwählen. — si koho zač: za poručníka, za vůdce, za muže. Na Ostrav. Tč. Vyzvonění, n., das Ausläuten. Po v.
ubieral sa hlásnik cez tú lávku domov. Phld. III. 3. 287. Vz Vyzvánění. Vyzvoněný, ausgeläutet. Vz Vyzvoniti.
Vyzvoniti, il, ěn, ění; vyzváněti, ějí, ej,
ěl, ěn, ění; vyzvánívati = zvoněním vyhlá- siti, aus-, einläuten; vyjeviti, vyklevetati, ausplaudern, ausposaunen. — abs. Ta kráva pořád vyzváňá (= řve); Děcko vyzváňá (= křičí). Mor. Šd. Zvony vyzváňaly, na ulicách stáli luďa prostovlasí. Lipa 225. — co: něčí smrť (hrany zvoniti). D. Vše vy- zvoní (poví). Ros. Věc hodně vyzváněti, die Sache an die grosse Glocke hängen. Us. Dch. Vyzvoniti něco a mezi lidi roz- nésti. Čr. — komu = hrana zvoniti. Již mu vyzvánějí (již jest po něm veta). Us. Komu to vyzváňajú (kdo umřel)? Us. Šd. To zde nechci světu vyzváněti. Koll. I. 256. Trudovej ženě už vyzváňajú a Trud jí ne- věři. Sš. P. 170. Chudému vyzvánějí: Nic nemiéł, nic nemiéł; bohatému třemi zvony: pole, łúky, dům; pole, łúky, dům. Na Zlín- sku. Brt. Vyzvoniti někomu = vybiti, durch- prügeln. Mor. Mtl. Slyšel vyzváněti, neví ale komu. Vz Zvoniti. Prov. Jg., Šm., Lb. — co na koho (vyklevetati). Dh. 24, Syr. — proti čemu: proti bouři. Hlas. — čím: nohama (sedě jimi klátiti). Komu no- hama vyzváníš? Sych. Týž sněm velikým zvonem zámeckým vyzvoněn byl. Skl. I. 200. Vz V. jak. — kde. Ten zas tum vy- zváňá = vykřikuje, křičí. Mor. Tč. Právě v kostele, na věži na ranní vyzváněli. Sá. Jakmile na radnici vyzvoněn byl mír. Pal. Děj. V. 2. 116. — kdy proč. Když večer v městě na modlení vyzváněli. Mus. 1880. 25. — co odkud. Ze srdce jej (vrtoch) cimbál vyzvoní. Čch. Bs. 80. — jak. Ve- likým zvonem vyzváněti, etwas an die grosse Glocke hängen. Dch. Všemi (zvony) mu vyzváněli; Dávají mu na všetkých vyzvá- |
||
|
|||
Předchozí (1198)  Strana:1199  Další (1200) |