179

Česlo, a, n., vz Čelesen, Česno.

Česnáček, čku, m., ěesnečina, bylina,
Läuchel. Rk.

Česnek, u, m., česenek, nku, dříve: čest-
nek; na Slov. česnak, a česnok. Der Lauch,
Knoblauch. Vz -ek. Č. obecný. Kytka, ple-
teň, stroužek, palička, svazek česneku. Jg.,
Rk. Nes česnek kam chceš, všude česnekem
bude. Vz Zvyk. Lb., Šp. Kdo č. jedl, tomu
dech páchne. Č. Č. porový n. hadí, Schlan-
genknoblauch, D.; planý (medvědí, vlčí, psí,
por planý), Bären-, Hundslauch, V.; planý
n. polní, Acker-, Feldknoblauch. Jg., V. Od-
nášejí cibuli a s česnekem se navracují (horší
se vracejí). Br.

Česnekář, e, m. Knoblauchhändler. Us.

Česnekovati co: polívku, mit Knoblauch
anmachen. Rk.

Česnekovitý, knoblauchähnlich. Rk.

Česnekový, česenkový, Lauch-, Knob-
lauch-. Č. hlávka, omáčka, polívka, strou-
žek, věnec, zahrada, pole, chuť, Jg., zahrada,
por (polní česnek). V.

Česno, a, n., díra oulu, kterou včely z oulu
vyletují a do oulu vletují; výlet, česlo, das
Zieh-, Flugloch. Jg., Brt.

Česnouti, vz Česati.

Česnovonec, nce, m., crataeva, rostl. Č.
vejčitý, hralolistý, utěšený, ostrolistý, za-
končitý, točivý. Presl.

1. Česť, i, f. = kus, čásť, díl (zastr.). V.
Vezmi čtvrtou česť pryskyřice. Jád. Z těch
peněz slušejí dvě česti soudci a třetí přísežným.
Brikc. Drží mi čtvrtú česť mýta. Půh.

2. Česť, cti, (dříve gt. česti), cti, česť, v cti,
ctí, ť. Gt. cti m. čsti (starší spisovatelé tak
i psali. Bs.), vz čs. Česť pak m. čet-ť, t před
ť v s. — Č. = a) přednosť někomu od
jiných daná. Ehre, Vorzug. Věc cti se tý-
kající. D. To je proti cti, se ctí (ctně). V.
Pokládám sobě za velikou česť, že jste
ke mně zavítali. Dělám si z toho česť.
Čest si beru, česť si dávám, šp. m. kladu si
za č., pokládám si za česť; jest, bylo, bude
mi ke cti; dovolím si navštíviti někoho. Os.
Cf. Klásti si něco za hanbu. Kom. Dobude,
dojde s tím cti. Velikou č. toho míti budeme.
Troj. Veliká č., na královský banket pozván
býti. L. Někomu č. činiti, dáti. Největší č.
a chválu dáti. V. Cti hodný. V. Cti milovník.
Kom. Bohu č. vzdáti; Bohu ke cti a slávě.
Br. Chválu a č. Bohu dáti. V. Bohu ke cti
předkládají. Br. Mějte otce a matku v česť
(ctěte je). St. skl. Ublížení na cti; měšťan
ze cti (vz Čestný); úraz, uražení na cti; nad
ctí zapomenulý; někoho cti zbaviti, ze cti
zloupiti. J. tr. Mají toho č. a chválu. Dal.
Ten úrazu na své cti míti nemá. Vz Nářek.
Er. U veliké cti býti; č. ztratiti; cti opět
nabyti. Ta č. mi nepřináleží. Komu č., tomu
č. (má býti dána, do chomouta nehodí se
než sláma. Nebo: Komu č., tomu č.; pastu-
chovi (pastýři) trouba (hůl).) = ustup, kdo
komu povinen. Jg., Č., Lb. Kdo cti nemá,
jinému jí nedá. Lb. Jedna č. druhou stíhá;
Chceš-li cti nabyti, nesmíš na jednom místě
žíti; Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou
žíti; Tesť miluje česť a zeť dary. Pk. Chtěl

tu methodu opět ke cti přivésti šp. m.: Chtěl
jí opět váhy a platnosti dodati. Km. Nechval
kmotře hodův, až z nich pojedeš se ctí domů.
Pulk. Ne tomu č., komu ji dáváme, ale tomu,
kdo ji dává. Božskou č. někomu proukazo-
vati. D. Kdo č. rozdává, (tomu) téhož se
dostává. Č. Cti (chvály) se nenajíš. Č. Ne-
nechal na něm cti za halíř. (Ulál ho, pohaněl.
Vz stran přísloví: Hana.). Č. — b) to, co
přednosť a vážnosť působí, was Jemanden
einen Vorzug, Ansehen gibt: a) veřejný
úřad, hodnosť, důstojnosť. Ke cti (k úřadu)
přijíti, povýšenu býti, na nejvyšším stupni cti
a slávy státi; K veliké cti někoho přivésti,
povýšiti, jemu pomoci; Žádosť cti a pový-
šení. V. Č. někomu odníti. Pr. pr. Ze cti
(z veliké cti a slávy, V.) spadnouti, vypad-
nouti (= úřad ztratiti). Cti a hodnosti dojdu.
D. Dej bože tomu č., kdo ji umí snést. Pk.
Česť nravy (mravy) proměňává. Alx. — b)
Prokázaná šetrnosť skutkem, znamení vážno-
sti. Ehre, thätliche Hochachtung. Někomu
ke cti n. na č. něco činiti; č. jemu prouká-
zati, prokázati, učiniti, dáti, vzdáti, ukázati
(náležitou č.); velikou č. někomu dělati. V.
Ke cti někomu něco učiniti. Chč. 300. Č.
komu prokázati. Alx. Mou osobu ve cti měj.
Er. P. 485. Poslední č. proukázati (k hrobu
doprovoditi). Kteří pro vlasť hrdla složili,
č. se jim činí. Kom. Na č. něčí oběd dávati
(jemu ke cti). L. Neníť prorok beze cti, než
v své vlasti a v domě svém. Br. Slouženo
devět mší na česť jemu. Rkp. Ta kaple je
ke cti svatému Klimentu posvěcena. Háj.
Kladúc na hromady na česť božcóm (oběti)
Kat. 1212. — c) Obecná vážnost, založená na
zvláštních vlastnostech někoho. Allgemeine
Hochachtung. Č. velikou míti. V. Ve cti býti.
Po cti toužiti, bažiti, o č. státi. Žádosť cti, dychti-
vosť po cti. Po své cti jíti, kráčeti; chvály a cti
vyhledávati, žádati. Po cti a chvále dychtiti,
jíti, státi, mříti; hořeti žádostí cti a chvály.
V. Cti chtivý, milovný, žádostivý. D. Všecko
činiti pro č. a chválu. V. Ve cti někoho
míti. V žádné cti někoho neměti. V. Chudoba
cti netratí. Prov. Cesta ke cti. D. — Česť
= přednosť, vítězství. Sieg, Preis, Ehre. Jg.
Často nad mnohem málo lidí česť vzalo. Dal.
— d) Dobré jméno mezi lidmi, dobrá po-
věst, poctivost. Ehre, Ruf. Jg. Na cti někomu
utrhati, ublížiti, dotýkati ho, dotknouti na
dobré cti, ze cti oloupiti. V. Utrhati cti
(komu), ublížiti cti něčí. Na ublížení cti
mluviti. Na dobrou č. někomu sahati. Alx.
1109., V. Na cti uražený, dotknutý. Zjevný
nářek cti. Bez pohanění a nářku cti. V.
Loupežník cti lidské. V. Č. něčí zlehčiti. D.
Učinil jest nám zápis pod ctí a věrou. Rkp.
Na svou č. a víru přiříci, slíbiti. V. Svou č.
zastávati, zachovati, opatrovati, ztratiti. V.
Na cti zmařilým, beze cti býti. Cti navrácení.
D. Měl řeč tak hanlivou, že na vás cti za
peníz nezůstavil. Solf. Pomluvač ze cti loupí.
Br. Člověk beze cti. V. Jest beze cti, co pes
bez ocasu. Vz Nestyda. Lb. Pk. Velikou č.
o sobě slyšeti. V. Na cti koho trestati, ká-
rati. L. To vám slouží ke cti; na č. dáti,
držeti. Nt. Česť svou zvrátiti. Kat. 1676.
Česť s rozkoší nesedí na jednom stole. Alx.
1099. Česť ohraditi, die Ehre verwahren. Vz.



	179

	Česlo, a, n., vz Čelesen, Česno. Česnáček, čku, m., ěesnečina, bylina, Läuchel. Rk. Česnek, u, m., česenek, nku, dříve: čest- nek; na Slov. česnak, a česnok. Der Lauch, Knoblauch. Vz -ek. Č. obecný. Kytka, ple- teň, stroužek, palička, svazek česneku. Jg., Rk. Nes česnek kam chceš, všude česnekem bude. Vz Zvyk. Lb., Šp. Kdo č. jedl, tomu dech páchne. Č. Č. porový n. hadí, Schlan- genknoblauch, D.; planý (medvědí, vlčí, psí, por planý), Bären-, Hundslauch, V.; planý n. polní, Acker-, Feldknoblauch. Jg., V. Od- nášejí cibuli a s česnekem se navracují (horší se vracejí). Br. Česnekář, e, m. Knoblauchhändler. Us. Česnekovati co: polívku, mit Knoblauch anmachen. Rk. Česnekovitý, knoblauchähnlich. Rk. Česnekový, česenkový, Lauch-, Knob- lauch-. Č. hlávka, omáčka, polívka, strou- žek, věnec, zahrada, pole, chuť, Jg., zahrada, por (polní česnek). V. Česno, a, n., díra oulu, kterou včely z oulu vyletují a do oulu vletují; výlet, česlo, das Zieh-, Flugloch. Jg., Brt. Česnouti, vz Česati. Česnovonec, nce, m., crataeva, rostl. Č. vejčitý, hralolistý, utěšený, ostrolistý, za- končitý, točivý. Presl. 1. Česť, i, f. = kus, čásť, díl (zastr.). V. Vezmi čtvrtou česť pryskyřice. Jád. Z těch peněz slušejí dvě česti soudci a třetí přísežným. Brikc. Drží mi čtvrtú česť mýta. Půh. 2. Česť, cti, (dříve gt. česti), cti, česť, v cti, ctí, ť. Gt. cti m. čsti (starší spisovatelé tak i psali. Bs.), vz čs. Česť pak m. čet-ť, t před ť v s. — Č. = a) přednosť někomu od jiných daná. Ehre, Vorzug. Věc cti se tý- kající. D. To je proti cti, se ctí (ctně). V. Pokládám sobě za velikou česť, že jste ke mně zavítali. Dělám si z toho česť. Čest si beru, česť si dávám, šp. m. kladu si za č., pokládám si za česť; jest, bylo, bude mi ke cti; dovolím si navštíviti někoho. Os. Cf. Klásti si něco za hanbu. Kom. Dobude, dojde s tím cti. Velikou č. toho míti budeme. Troj. Veliká č., na královský banket pozván býti. L. Někomu č. činiti, dáti. Největší č. a chválu dáti. V. Cti hodný. V. Cti milovník. Kom. Bohu č. vzdáti; Bohu ke cti a slávě. Br. Chválu a č. Bohu dáti. V. Bohu ke cti předkládají. Br. Mějte otce a matku v česť (ctěte je). St. skl. Ublížení na cti; měšťan ze cti (vz Čestný); úraz, uražení na cti; nad ctí zapomenulý; někoho cti zbaviti, ze cti zloupiti. J. tr. Mají toho č. a chválu. Dal. Ten úrazu na své cti míti nemá. Vz Nářek. Er. U veliké cti býti; č. ztratiti; cti opět nabyti. Ta č. mi nepřináleží. Komu č., tomu č. (má býti dána, do chomouta nehodí se než sláma. Nebo: Komu č., tomu č.; pastu- chovi (pastýři) trouba (hůl).) = ustup, kdo komu povinen. Jg., Č., Lb. Kdo cti nemá, jinému jí nedá. Lb. Jedna č. druhou stíhá; Chceš-li cti nabyti, nesmíš na jednom místě žíti; Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti; Tesť miluje česť a zeť dary. Pk. Chtěl	tu methodu opět ke cti přivésti šp. m.: Chtěl jí opět váhy a platnosti dodati. Km. Nechval kmotře hodův, až z nich pojedeš se ctí domů. Pulk. Ne tomu č., komu ji dáváme, ale tomu, kdo ji dává. Božskou č. někomu proukazo- vati. D. Kdo č. rozdává, (tomu) téhož se dostává. Č. Cti (chvály) se nenajíš. Č. Ne- nechal na něm cti za halíř. (Ulál ho, pohaněl. Vz stran přísloví: Hana.). Č. — b) to, co přednosť a vážnosť působí, was Jemanden einen Vorzug, Ansehen gibt: a) veřejný úřad, hodnosť, důstojnosť. Ke cti (k úřadu) přijíti, povýšenu býti, na nejvyšším stupni cti a slávy státi; K veliké cti někoho přivésti, povýšiti, jemu pomoci; Žádosť cti a pový- šení. V. Č. někomu odníti. Pr. pr. Ze cti (z veliké cti a slávy, V.) spadnouti, vypad- nouti (= úřad ztratiti). Cti a hodnosti dojdu. D. Dej bože tomu č., kdo ji umí snést. Pk. Česť nravy (mravy) proměňává. Alx. — b) Prokázaná šetrnosť skutkem, znamení vážno- sti. Ehre, thätliche Hochachtung. Někomu ke cti n. na č. něco činiti; č. jemu prouká- zati, prokázati, učiniti, dáti, vzdáti, ukázati (náležitou č.); velikou č. někomu dělati. V. Ke cti někomu něco učiniti. Chč. 300. Č. komu prokázati. Alx. Mou osobu ve cti měj. Er. P. 485. Poslední č. proukázati (k hrobu doprovoditi). Kteří pro vlasť hrdla složili, č. se jim činí. Kom. Na č. něčí oběd dávati (jemu ke cti). L. Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. Br. Slouženo devět mší na česť jemu. Rkp. Ta kaple je ke cti svatému Klimentu posvěcena. Háj. Kladúc na hromady na česť božcóm (oběti) Kat. 1212. — c) Obecná vážnost, založená na zvláštních vlastnostech někoho. Allgemeine Hochachtung. Č. velikou míti. V. Ve cti býti. Po cti toužiti, bažiti, o č. státi. Žádosť cti, dychti- vosť po cti. Po své cti jíti, kráčeti; chvály a cti vyhledávati, žádati. Po cti a chvále dychtiti, jíti, státi, mříti; hořeti žádostí cti a chvály. V. Cti chtivý, milovný, žádostivý. D. Všecko činiti pro č. a chválu. V. Ve cti někoho míti. V žádné cti někoho neměti. V. Chudoba cti netratí. Prov. Cesta ke cti. D. — Česť = přednosť, vítězství. Sieg, Preis, Ehre. Jg. Často nad mnohem málo lidí česť vzalo. Dal. — d) Dobré jméno mezi lidmi, dobrá po- věst, poctivost. Ehre, Ruf. Jg. Na cti někomu utrhati, ublížiti, dotýkati ho, dotknouti na dobré cti, ze cti oloupiti. V. Utrhati cti (komu), ublížiti cti něčí. Na ublížení cti mluviti. Na dobrou č. někomu sahati. Alx. 1109., V. Na cti uražený, dotknutý. Zjevný nářek cti. Bez pohanění a nářku cti. V. Loupežník cti lidské. V. Č. něčí zlehčiti. D. Učinil jest nám zápis pod ctí a věrou. Rkp. Na svou č. a víru přiříci, slíbiti. V. Svou č. zastávati, zachovati, opatrovati, ztratiti. V. Na cti zmařilým, beze cti býti. Cti navrácení. D. Měl řeč tak hanlivou, že na vás cti za peníz nezůstavil. Solf. Pomluvač ze cti loupí. Br. Člověk beze cti. V. Jest beze cti, co pes bez ocasu. Vz Nestyda. Lb. Pk. Velikou č. o sobě slyšeti. V. Na cti koho trestati, ká- rati. L. To vám slouží ke cti; na č. dáti, držeti. Nt. Česť svou zvrátiti. Kat. 1676. Česť s rozkoší nesedí na jednom stole. Alx. 1099. Česť ohraditi, die Ehre verwahren. Vz.