sb157-05 0..8296

720

pán té věci... CJB. 387. Protož byl-li jest
obžalovaný dobré víry v., dlužen jest na-
vrátiti věc s požitky toliko přijatými sečta
užitečné a potřebné náklady. CJB. 427. V.
nad vojskem. Troj. Vladař (villicus) měl
o zdárnou správu statních statků pečovati.
Ddk. IV. 207. Byl vladařem na Lúce u opata;
Byl několik let vladařem u Šebora. Půh.
II. 159., 348. (Tč. ). Poznal jest volek vla-
daře svého a osel pána svého, ale Israel
mne nepoznal. Hus II. 199. V. nad čeledí,
praefectus familiae; Kdež není vladaře,
zhyne obec; K sluze řekl, jenž byl vlada-
řem nad jeho vším zbožím; Biechu vladaři
nad dělníky; Ustanoví v městech vladaře
nad špíží. BO. Někdy jse vládař v mě vpeří
a mě svú holí udeří. Žk. 159. Jměše v-ře,
villicum (Luk. 16. 1. ); Vladaři služeb božích,
dispensatores; Kolikžkolvěk vládařóv (pos-
sessores) rolních neb domových biechu, ti
prodávajíce přinosiechu penieze. ZN. Vz
Starosta. — V. = země pán, panovník, der
Herrscher, Beherrscher, Landesherr, Landes-
fürst. V., S. N. Na hřbitově zdáni se býti
všemocným já vladařem. Ltk. exc. — V.
domu rožmberského, der Regent, Majorats-
herr. Břez. 60., V. — V. = kdo provozuje
vládu, moc ve jménu jiného, gubernator, re-
gent, der Statthalter, Landpfleger. Cf. Tk.

IV. 162., 167., S. N. Jsa purkrabí i v. Půh.
I. 296. Beřte již a neste vladaři (Jan 2. ).
Hus II. 33. — V. za župní ústavy v Če-
chách = úředník župní v důstojnosti úřed-
níků župních čtvrtý, der Kreisvogt. S. N.
Vz tam. — V., der Schaffner. Lečby který
člověk u svého pána v-řem byl. Maj. car.

V. sirotčí = poručník. der Vormund. — V.,
osob. jm. V. Tomáš. Tk. II. 100., V. 263. —
V. hora. Tk. IV. 218. — V. = vlastní jm.

jednoho z nejznamenitějších diamantův, der
Regent. S. N. — Vz více o v-ři v Gl. 365.

Vladaření, n., die Verwaltung, Regie-
rung. Sych., Mus. 1880. 37.

Vladařice, dle Budějovice, ves v Cheb.
Vz Blk. Kfsk. 14.

Vladařiti, il, en, vladařovati, vladařívati,
walten, herrschen, regieren, gebieten. —
nad kým. Us. Dch. — kdy. Po něm bratr
vladařil. Mus.

Vladařka, y, f. = držitelka, die Besit-
zerin, paní, die Gebieterin. Tkad., Mus.

Vladárna, y, f. = soudnice, vládnice,
příbytek vladařův či praetorium. Vedou tedy
Ježíše od Kajfáše do v-ny; Vešel tedy opět
do v-ny Pilat; V-ny v provinciích ovšem
praetoria (strážnice) slouly. Sš. J. 277., II.
157. (Hý. ).

Vladařský, Vogt-, Herrscher-. V. právo
(vz Právo), Jg., moc. Arch. III. 112.

Vladařství, n. = držení, der Besitz, die
Besitzung. V. Dům bude k jmění, držení,
k dědickému v. neb požívání. Mus. 1839.
459. Vzdal jest manželce své všechen statek
svůj k dědičnému vladařství. Mus. 1880.
491. — V. = správa, řízení, panování, die
Verwaltung, Regierung, Beherrschung, Herr-
schaft. V. V. a správu držeti. V. Jeho v.
je konec. D. Pán mój odjímá ode mne v.
(Luk. 16. 3. ); Po smrti, když se v. skoná,
již čas nebude k zaslúženie. Hus II. 297.,

302. (Tč. ). A páni to rušie velejíce kněžím
panovati, súditi a lidi hrdlovati dávajíc jim
svú moc u v. Hus III. 249. Vydej počet
z v. svého, neb již nebudeš moci vlásti.
(Luk. 16. 2. ). Hus II. 297. — V., die Würde
des Regenten einer grossen Adelsfamilie.
V. neb panství rodu z Rožmberka. VI. zř.
128. — V. = kraj, nad nímž někdo vládne,
das Gebiet, Reich, die Vogtei, Herrschaft,
Landvogtei, der Staat. Daleko protáhnouti
své v. V. V. válkami dobyté. Reš. To v. hostí
v sobě mnoho lidu. Dch.

Vladařstvo, a, n. = vladařství. Tkadl.
II. 60.

Vladařův; ova, -ovo, dem Herrscher ge-
hörig. Us.

Vladatel, e, m. = vladař. Krok., Let.
Mt. sl. IX. 2. 17.

Vládati, zastar. = vládnouti. — V. —
moci, s něco býti, vermögen.. Na Slov. —
s inft. Nevládal to unésti. Plk, Ale aj opa-
sem sa statočne proti hladu, aby som vlá-
dal kyjom lomiť. Mt. sl. I. 52. — abs. Už
len budem tak robiť, ako budem vládať;
No dievky moje, už nám je na dnes dosť:
zložte sa a odýchnite si, abyste zajtra ďalej
vládaly; Samú prvú vzal do roboty Ježi-
babu a ťal ju trojačitým korbáčom, ako len
vládal; A bežal s mliekom, ako len vládal;
A běží, čo len vládze. Dbš. Sl. pov. I. 39.,
336., 373., 478., 479. (Šd. ). Dokiaľ sa ľud
lepšie vládal (= se lépe měl) a víno laci-
nejšie bolo. Sl. let. VI. 290.

Vládce, e, m. = vládnoucí, der Walter,
Gebieter. Jg. Zlatý světla vládce (slunce).
Dch. Z níž (knihy přírody) mohli bytosť
jednoho, nejvyššího, nadsvětového, dobro-
tivého vládce poznati. Sš Sk. 170. Dobrý
kůň má potřebí dobrého jezdce a bujné
tělo statečného vládce. Prov. Tč.

Vladek, dka, m., osob. jm. Arch. III. 190.

Vládení, n. = panování, das Herrschen.
V. Úředníkóm v jich úřadu a v jich v. na
ničem nepřekážeti. Arch. II. 328. Kterýž
(lid) Hospodin dal tobě k v. Kar. 87.

Vladěnín, a, m., Bladen, ves v pruském
Slez. Vz S. N., Tk. IV. 565, 569.

Vladeš, zastr. = vládneš. Kat. 1244.

Vladiboj, e. m., osob. jm. Jg.

Vladiboř, =. m., osob. jm.

Vládický, vz Vládycký.

Vladictví, vz Vládyctví.

Vladičín (Vladešín), a, m., ves v Táb.
Vz Blk. Kfsk. 647., 650.

Vladík, a, m., osob. jm. Šd.

Vladikov, a, m., Wladikau, ves v Tře-
bíčsku.

Vladimír, a, m. = vládnoucí pokojem,
jméno mužské. Vz S. N.

Vladimiř, e, f., Lodomeria. V. volyňská
a V. nad Klazmou či V. záleská. Vz S. N.

Vladimiřice, vz Vladmiřice.

Vladimirov, a, m., Wladimirhof, dvůr
v Brněnsku. Tč.

Vladimiřský. Tk. II. 119., 135., III. 662.,
V. 216.

1. Vladislav, a, m., jméno muž. Vz S. N.,
Dal. 100. —111., 114. —118., 129., Žer. Záp.
I. 277., Tk. I. 628., III. 662., IV. 745., V.
228., Tf. 394.