Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |
|
|||
347
|
|||
|
|||
zníti (zni) má zní a znějí atd.; haniti, staviti,
věsiti mají ovšem: haní, staví, věsí. — V již. Čech. klade se jen -í (nikdy -ejí): školáci umí m. umějí, chlapci hází m. házejí. V obec. češtině jinde naopak klade se všude -ejí, tedy i tam, kde -í má býti: hořejí, honějí m. hoří, honí. Kts. Zvláště tam, kde druhá osoba oslovuje se tvarem 3. os. pl.: Nač ho chválejí (n. chválíte)? Jest-li si pospíšejí, dohonějí ho. Da. Vz í. Ve vých. Čech. klade se ěj n. ej m. ejí: pouštěj, házej m. pouštějí, házejí. — -ějí přípona kompa- rativu, která v 14. stol. skoro zcela zanikla, ustoupivši tvarům v -ější, ší, í: bělejí — bělejší, blížeji — bližší, hebčejí — hebčí, hezčejí — hezčí, hořčejí — hořčí. Muž je silněji než žena. Št. V příslovcích posud: pěkněji, slaběji. Č., Jir. Vz -ejší. -ější. Přípony komparativu jsou -ějí
(staženo v í), -ší a -ější. Komparativ nynějších nářečí zakládá se dílem na strslov. kompar. na -ějí, dílem zase na -ěji-šb; u nás první jen v adverbiích. Mkl. B. 322. Vz -ejí. Před ě se souhlásky d, t, n, r v d', í, ň, ř obměkčují, h, ch, k v z, š a č, ck v čť, sk v šť mění. — -ější přípona adjektiv odvozených od
příslovcí. Taková se nestupňují: zdejší, ny- nější, vedlejší, zejtřejší, včerejší, tamější. -ěju. Časoslova na -ěju, později na -ím. Vz
-aju. — -ek přípona jmen podstat.: 1. paběrek,
cvrček, smutek, omlatek, břichopásek, ostři- žek, svědek; 2. zdrobnělých: bůžek, člunek, hrnek, doubek, ježek, kousek, krtek, oříšek, souček, pacholek; 3. substantivuje jiná slova: úterek, čtvrtek, pátek, desátek, holobrádek, dobytek, zbytek, nadbytek, počátek, dodatek, vzatek, ostatek, dostatek, předek, potomek. Mkl. B. 263. Vz Tvoření slov; -ák. Jména v -ek vysouvají ve, všech pádech e: sládek, sládka. Ale slova: Rek, česnek, rek e podr- žují. — Jména v -ek mají v nom. a vok. pl. raději -ové než -i: předkové, svědkové. — Od slov na -ek ukončených tvořila se u starých adjektiva příponou -ný (ne: -ní): zmatek — zmatečný. Šf.
Ekbatana, gt. Ekbatan, pl., n., dle „Slovo",
me. staroperské. Ekfonesis, řec., vzvolání, exclamatio,
když mluvící pohnutí, v kterém mysl jeho jest, slovem aneb řadou slov vyznamenává. O běda, přeběda vám všem, kdo jste příčina toho zlého. Bart. Vz Zk. Ml. II. str. 182.; Mk. Ml. 305. Mus. 1844. str. 438.; S. N., Exclamace. Eklekticism-us, u, m., řec., výběrnictví.
Rk. Das Streben, aus Mehrem das Beste zu wählen. Eklipse, e, f., z řec, zatmění. Verfinsterung,
Verdunkelung. Ekliptika, y, f., z řec, slunník, dráha
sluneční. Rk. Roviny, osa, točny e-ky; sklonek (sklonek, naklonění, Schiefe der E. ) e-ky. Š. a Ž. Ekliptik, Sonnenbahn, Thierkreis. Ekloga, y, f., z řec, zpěv pastýřský,
idyllický. Vz vice v S. N. Hirtengedicht. Ekonom, a, m., z řec, hospodář, Oekonom.
Haus- o. Landwirth, guter Wirth, sparsamer Mensch. — Ekonomický, ökonomisch, wirt- |
schaftlich, sparsam. — Ekonomista, y, m.
= znalec nauky hospodářské. Rk. Ekstase, e, f., z řec, vytržení, roznícení,
nadšení. Býti v ekstasi. Ekstase, Entzücken, Begeisterung, der höchste Grad von Freude. Ekumenický, z řec, celosvětský, vše-
obecný. E. sněm církevní. Rk. Allgemein. Ekvipáž (equipage), e, f., kočár s koňmi,
oblek, náčiní na cestu, k válce. Na Slov. zá- prah. J. tr. Wagen und Pferde, Anzug, Reise- geräth, Kriegsgeräth. -eký. Přídavná jména v - cký (-ký, -oký)
odmítají při stupňování tuto koncovku a při- dávají -ší k samému kmenu, při čemž se s v š a z v ž mění, poněvadž jest přípona komparativu -bší, kteréžto b vniká ve tvrdou souhlásku předcházející (Bž. ); dvouslabičná přídavná jména krátí v tomto případě kmeno- vou dlouhou samohlásku: krátký — kratší, blízký — bližší; daleký — další, vysoký — vyšší. Kz. -el. Přípona substantiv: koudel, koupel,
kozel, kazatel, pádel, plevel, kašel, trupel, povrhel, přítel. D. Vz Tvoření slov a hlavně Mkl. B. 108., 110., 118. — Jména muž- ského rodu v -el skloňují se většinou podlé II. sklonění mimo: manžel, posel, anděl, konšel, účel, úděl, úhel, kotel, popel, uzel, živel atd., jež k I. sklon. náležejí. — Jména v -el od časoslov odvozená skloňují se dle II. sklonění: spisovatel, učitel. Vz L. — Jména v -el vysouvají ve všech pá-
dech e: osel — osla, kozel — kozla, orel — orla. Ale: Abel, manžel, kostel, zřetel,
popel a j. podržují e, taktéž ta, která se skloňují dle II. sklonění: obyvatel, e Kz. —' Místo -el v příčestí v Krkonoších: al: držel — držal. Vz -al. — Jména rodu žen. v -el
ukončená skloňují se dle „Daň": postel, koupel, koudel, petržel. Kz. -ela, vz ala.
Elaborat, u, m., z lat., vypracování, Aus-
arbeitung; výrobek. Rk. Elastický, pružný, elastisch, biegsam.
Elastika, y, f., pružnosť, Elasticität,
Spannkraft. Elate-a, e, f., mě. ve Phokidě. Dle Euboea.
— Elatejský.
Elbanec, nce, m., nerost, křemen vápno-
železitý. Kieselkalkstein. Elbe, řeka, Labe
Elbogen, mě. v Čechách, Loket.
Eldorado, a, n., špaň. ráj pozemský, gese-
gnetes Land; Schlaraffenland. Vz S. N. Ele-a, e, f., mě. v Lukami. — Elejský. —
Elean, a, m. Elebor, u, m., kýchavka, veratrum. E.
černý = čemerka. Jg. Elegance, e, f., z lat., ozdobnosť, uhla-
zenosť, něžnosť, Eleganz, Zierlichkeit, Nied- lichkeit, Nettigkeit, Anmuth, Schmuck. — Elegantní: něžný, ozdobný, uhlazený, Rk., elegant, zierlich, nett, niedlich, artig. Elegický, žalozpěvný, truchlý, bolestný.
Rk. Elegické distichon, vz Mk. Ml. 321. — 323.; Zk. Ml. II. 199. El. verš, báseň, elegisch. Elegie, e, f., z řec, truchlozpěv, žalozpěv,
die Elegie, Klagelied. Rk. Vz S. N. Elegii (éXtyeía) Rekové nazývali každou báseň, která složena byla dvojverším elegickým, ať byla |
||
|
|||
Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |