Předchozí (667)  Strana:668  Další (669) |
|
|||
668
|
|||
|
|||
žují si mnoho vynaložiti. Kron. tur. Šla
bych si stěžovat, nemám komu. Er. P. 199. a. Co pak mám dělat, komu stěžovat!; Ale sem přišla, maměnko milá, sobě stěžovati; Již si náš bratříček nebude stěžovat. Sš. P. 51., 481., 587. (Tč.). — si čeho (obtěžovati si). Srdce zatvrdilé stěžovati si bude práce. Br. Nestěžujte sobě toho. Kram. Arcikníže neráčil míti čeho si stěžovati. Brt. S. 2. vd. 34., Žer. Sn. 8. S. si čeho do něhoho. J.tr. Já nechci sobě toho stěžovati, že . . . Žer. 315. — co nad čím. S. své srdce nad ně- čím. Exod. — se čeho = stěžovati sobě do čeho, sich beklagen. Jg. (Akt. m. Ferd.). — koho v čem. Prohlásiti se má, v čem se stížen býti domnívá. Er. A někteří páni gruntův až posavad kverky v tom stěžovati se dopouštěli. Nar. o b. a k. — si proč. O neřádech, pro které sobě obce stěžují, bylo by mnoho psáti. Žer. 341. — koho čím jak: pracemi, daněmi, se dluhy přes míru s. J. tr. — Stěžovati si co do koho, na koho (čím, v čem, kdy), proti komu, si komu = žalovati, stýskati sobě. Knížeti to oznámil, při tom stěžuje sobě to, že židé tu jedí a pijí a draho dělají. Háj. Mívají i ženy mnoho, což by sobě do mužů stě- žovati mohly. V. Nemám sobě do žádného co stěžovati. Br., Sych. Tak druhdy za Isajáše Hospodin si s-žuje do židů, že . . . Sš. J. 179. S. si do poručníků. Žer. Záp. II. 32. S. si do koho. Dač. I. 224. Nebude sobě žádný z nich míti slušně co stěžovati do nás; A stěžovali sobě do nepokojných pa- pežencův; Nejvíce stěžujíce sobě do své- volnosti a nespravedlivých nátisků . . . Skl. I. 158., 196., 321. Stěžuje si apoštol do Ale- xandra kotláře; Těmi slovy si do nevěry židů stěžuje. Sš. II. 347 , J. 208. (Hý.). Do toho velmi si s-li. Žer. 329., 341. Do mne jste si stěžovali. V. — Jakž vy sobě na mne stěžujete. Br. Nemáte letos na úrodu sobě co s-ati. Sych. Na neštěstí si stěžovali. V. Kdyby sobě žalovatel na nedostatek stě- žoval. l!d. Na nález si s. J. tr. Potom zma- teným křikem na skrovnosť platu si stěžo- vali. (Překl. Tacita). — Pozn. S. si na koho šp. prý místo: do koho; ale že toto mínění nepravé jest, vysvítá z předcházejících příkladů. — On si mu velice stěžoval. Us. — Stěžovati si proti komu. Jg. — si kde. Nestěžuj si stranou za zády. Us. Dch. Budou věděli páni stavové, jak sobě to před jeho milostí dále stížiti. Žer. 325. si přes co, šp. místo: na co, do čeho atd. Kmp. - že. Stěžujíc sobě, že naň slovy dotírati ráčíte. Žer. 328. V z S. si do koho, si čeho. Stížně, in Beschwerdeform. Vězte, že
jest kněz Řehoř na úřad náš duchovní s. vznesl, kterak . . . Jdn. 239. Stížnost, i, f. = stěžování sobě, žalování,
die Klage, Beschwerde. S. Jana N. do Jana N. (1684.). S. do někoho, Apol.; s. podda- ných. Kom. S. zmatečná n. zrušovací, die Nichtigkeits-, Nullitätsbeschwerde, J. tr., Šm., Sp., odvolací. Řd. S. na někoho nebo proti někomu podati, V., míti, vésti. Pr. měst., Br. Máte-li do nás s-ti, nedržte jich za zuby. Sych. Jestliže by pak kdo ze stavů tohoto království českého do které osoby |
jakou s. měl. Nar. o h. a k. Kniha stížností,
das Beschwerdebuch. Us. Dch. Nemám, kdo by orodoval, za mne k Bohu s. podal proti utrhačům mým. Sš. P. 56. S. ke dvoru, die Hofbeschwerde. J. tr. S-nosti činiti, Klage führen. Us. Dch. Vedení s-ti. J. tr. Povedu si s. na vás. Svou s. na úřad vznésti. Us. S. v něčem do někoho sobě klásti (vésti). Akt. m. Ferd. Zmateční s. zadati, k vyššímu soudci odeslati; s. nemístnou najíti (shle- dati, uznati). Řd. S. proti komu. Pr. S-osť k úřadům podati. Ml. = těžkost, ublížení, die Beschwerlichkeit, der Druck. K větší s-ti lidu daně vymýšleti. Z něčeho velikou s. míti. Us. Stížný = těžký, obtížný, schwer, be-
schwerlich. Věc ta mu velmi stížná byla; Jemu to mluvení velmi s-né a protimyslné bylo. V. Nebuď vám za stížné. Háj. Stížné okovy. Boč. — S. = ku stěžování se vzta- hující, Beschwerde-, Klag-, kläglich. S. ža- loba (Plác), řeč, Eus., spis (na někoho po- dati). Ros. Což medle jest vám do nás stížné? Sych., Apol. Stkáti a p., vz Setkati atd.
Stkl. Z této skupeniny vypadává t: sklo
m. stklo, strsl. stьklo. Vz Vysouvání sou- hlásek. Kt. Stklenice, e, f. = sklenice. Ocet ve s-ci.
BO. — S. = lampa. Ať by hořela s. BO. Stklenička, y, f. = sklenička. Št. N.
248. Stklenný = sklenný. ZN.
Stklo, a, n., zastr. = sklo. BO., Št, N.
319. S. zelené. Pass. 1495. Vz Stkl. Stklový = sklový, Glas-.
Stkměti, ěl, ění = dychtiti?, zastar.
Protož dobré jest člověku, aby, jsa živ, dával chudým a nestkměl, aby po sobě věčnú almužnu ostavil. Hus I. 451. Stkvěle = blýskavě, glänzend. V.
Stkvělo, a, n. — jasno, der Glanz. Mus.
II.c. 43.
Stkvělobílý, glänzend weiss. Šm.
Stkvěloříše, e, f., das Eden. Pl.
Stkvělosť, i, f., der Glanz, Prunk. S. od
sebe pustiti, vydati, V.; s. ztratiti. D. S. mravů, candor. Jel. Pokřtěný každý má pilen býti dobrých skutkuov a ku s-losti vlasti nebeské vždycky se táhnouti. Hus III. 83.
Stkvělota, y, f. = stkvělosť. Dch.
Stkvělý = blýskavý, jasný, glänzend,
prächtig, brillant, prangend. V. S. mramor, město, zámek, Kom., stránka n. částka (der Glanzpunkt), slavnosť, záře, představení. Us. Dch. Zpod skvělého roucha často bída priští. Nitra. Vl. 221. (Šd.). S. neb lesknaté jablko. Hus III. 45. Jí stkvěté slzy v očích stojí. Plk. Stkvění, n., das Glänzen, der Glanz. Vz
Stkvíti se. Let. S. krásy tvé dnes trvá, zítra pomine. Sych. Stkviechu, zastr. = stkvěli.
Stkvíti se (ze stvíti se a toto m. strb.
svbtéti. Gb. III. 122.), stkvím, 3. osob. pl. stkví a stkvějí se, stkvi a stkvěj, stkvě a stkvěje (íc, ící a stkvoucí se), stkvěl (zastr. kstvěl), stkvění; stkvívati se = blyštiti se, třpytiti se, schimmern, glänzen, scheinen, |
||
|
|||
Předchozí (667)  Strana:668  Další (669) |