Předchozí (640)  Strana:641  Další (642) |
|
|||
641
|
|||
|
|||
Zpučiti = zbobtiti, anquellen machen;
se = zbobtěti, nabubřeti, aufquellen; na- dmouti se, sich aufblasen. Tkad. — se nad koho: nad jiné = pozdvíhati se. Výb. I. 629. Zpučňalý = zpučelý. Z. dveři, okno. Na
Zlínsku. Brt Zpučňati = zpučeti. Na Zlínsku. Brt.
Hrach, bob, čečůvka z-ly. Na Ostrav. Tč. — kde. Hrach ve vodě zpučňal. Ib. Tč.—
komu od čeho. Noha mi od potu z-la. Ib. Tč. Zpuditi, vz Spuditi.
Zpúdzati sa = zpouzeti se. Slov. Loos.
Zpucheřeti, el, ení, blasig werden, an-
schwellen. Zpálená kůže se z-la. Us. Tč. Zpuchlina, vz Spuchlina, Opuchlina. Ta
z. ho udusí. Us. Šd. Zpuchlobřich, a, m., sagra, hmyz. Krok
II. 256. Zpuchlosť, i, f., vz Spuchlosť.
Zpuchlý, vz Spuchlý.
Zpuchnouti, vz Spuchnouti.
Zpuchřelosť, i, f. = onen stav organi-
ckých zvláště dřevnatých látek, ve kterém se následkem samovolného lučebního rozkladu působením kyslíku a zevnějšího vlhkého vzduchu svému rozpadnutí blíží. Vz S. N. Vz Spuchřelosť. Zpuchřelý, Morsch, verrottet. Z. hedvábí,
výsada. Dch. Vz Spuchřelý. Zpuchřeti, el, ení, vermodern, morsch
werden. — kde. Náčiní ve vlhku z-lo. Us. — od čeho Střecha od zamokání z-la. Us.
Tč. — Vz Spuchřeti. Zpuchřina, y, f., das Morsche. Lpř. Sl.
Zpuchřiti, il, en, ení, vermodern lassen,
morsch machen. Lpř. Slov. I. 81. Zpuchýřeti, vz Spucheřeti.
Zpukalosť, i, f., das Bersten. Jg. Slov.
Zpukalý = zpukaný, aufgeborsten, ge-
spalten. — od čeho: země z. od horka. Pref. Zpukání, n., vz Zpukati. Z, nebo ozno-
bení noh od zimy. V. Zpukaný, aufgesprungen. — od čeho:
kůže od zimy z. Byl. Zpukati (se) = rozpukati se, zerbersten,
zerplatzen, aufspringen (hie und da). — se kde. Na červících tenká zevnitřní kožka často se ztrhá a zpuká. Byl. — se od čeho: od horka. Pref. — čím. Hneď zplésá srdce mi, hneď bôľom zpuká. Phld. III. 2. 113. Zpuká sě vše skála hořem. St. skl. II. 66. — Zpukřelosť, vz Zpuchřelosť.
Zpukřelý, vz Zpuchřelý. Z. řeč. Sš. II. 123.
Zpukřeti, vz Zpuchřeti.
Způlkolečkovati, einklammern. Novot.
Zpunktovati co = býti původcem, ver-
ursachen, veranlassen. — co: rvačku, veselosť. Us. Kšť. — si co: smrť (zabiti se). U Kr. Hrad. Kšť. Zpuntičkovati co, etwas pedantisch aus-
führen, herauskünsteln. Us. Tč. Zpupenatěti, ěl, ění, vz Zpupeněti.
Zpupencovatěti, ěl, ění, vz Zpupeněti.
Zpupeněti, zpupenatěti, zpupencovatěti,
ěl, ění = pupeny dostati, Knospen, Augen Kottův: Česko-něm. slovník. V.
|
bekommen. Ros. Květiny hezky zpupeněly.
Č. Zpupilý, ého, m., osob. jm. Arch. I. 352.
Zpupně = pyšně, hochmüthig, aufge-
blasen. V. Z. si prováděl, vedl. Sych. Zpupnělec, lce, m., der Hoffärtige, Stolze.
Rouhavosť z-lce. Phld. V. 206. Vz Zpupník. Zpupnělosť, i, f. = zpupnosť, der Hoch-
rnuth. MM. Zpupnělý = zpupný, hochmüthig. Hlas.
Zpupněti, ěl, ění, hochmüthig werden.
Dch. Zpupník, a, m = zpupnělec. Velké ne-
štěstí ihned stíhá z-ka. Cimrh. Myth. 20. (256.). Us. u Kráskova. Brnt. Zpupnosť, i, f. = hrdosť, pýcha, der
Hochmuth, Uibermuth, Stolz, Trotz, die Auf- geblasenheit. V. Bez spupnosti a pýchy. V. Pokud (židé) nezbudou té úporné a nekolné z-sti. Sš. J. 96. Zpupný = pyšný, hrdý, hochmüthig, auf-
geblasen, übennüthig, stolz, prahlerisch, her- risch (in Folge von Reichthum und Besitz). Z. člověk, BO., šíje, Us., čin, Lpř. Slov. I. 101., jednání. Vlč. Lepšie je poslúchať pána svojho rodu, viery a jazyka nežli zpupným kořiť sa cudzincom. Zbr. Lžd. 247. Zpupní jdú po Antikristovi. Hus II. 258. Zpupný, spupný. V. Zpupných šíje skrotiti. Troj. Z-ná slova. Háj. Z. řeč, chlouba, Troj. rouhání, vůle. Ráj. — v čem: v umění. Ms. bib. — Z. = vlastní, ne manský, allodial, erbeigen- thümlich. Z. statek, das Allod, Allodialgut, Stammgut. Kdyžby se událo v pole vytáh- nouti, mají takovou korúhov jako své dě- dičné, spupné vojenské znamení užívati. Lx. zem. op. a rat. 1562. Z. statek ten, jenž jsa zapsán v deskách od držitele svobodně může býti prodán, odkázán, zadlužen. Vz S. N., Tov. Z. statek = nikomu nezávadný, das Allodgut, im Gegensatze des Lehengutes. J. tr. Z. dědictví, Tov., Zlob., zboží, pole. Dědičný, zpupný, k věčnému obdržení. V. V olomúckém právě jsú póhončí, ješto na to z. dědiny mají. Tov. k. 36. Zjednal si město Prachatice od krále Vladislava za zpupný a dědičný statek. Mus. 1828. IV. 73. Mé vlastní dědictví zpupné; To jest jeho pravé a z. dědictví; Já jsem toho z. dědička. Půh. I. 239., II. 54., 569. Zpúra, v, f., zastr., vz Zpoura.
Zpurák, a, m. = člověk zpurný, zabočenec.
Slez. Šd. Zpurce, e, m. = odbojník, der Rebeli.
Kram. Zpúřiti se, il, en, ení = zpouru činiti,
protiviti se. Jak jsem to pověděl, potom se už nezpúřil. Slez. Šd. Zpurně = ostře, tvrdě, wild, scharf, un-
gestüm, trotzig. Z. na někoho dokročiti, někomu řeč přetrhnouti, Sych., proti někomu se postaviti. Br. Zbyhněv postavil se z. proti tomu; Mluvivše prý hrdě a z. Pal. Děj. III. 3. 54., IV. 1. 51. Zpurněti, ěl, ění = zpurným se činiti,
ungestüm, widerspänstig werden. — čím: štěstím. Zpurník, a, m. = zpurný člověk, ein
Trotzkopf. D. — Z. = vojenský odbojnik, der Meuterer. Vz Zpoura. S. N. 330
|
||
|
|||
Předchozí (640)  Strana:641  Další (642) |