Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |
|
|||
119
|
|||
|
|||
Ďoubalík Jos., lékař, 1775.—1851. Vz
S. N.
Ďoubavý, gern grübelnd, spintisirend.
Dch. Doubecký, ého, m. Blk. Kfsk. 1045.
Doubek, bku, m. = malý dub. Vz Dub,
Doubec. — D., bka, m., něm. Daubek, ves u Úval. - D., os. jm. Tk. IV. 128. Doubí. Nasekej d. zeleného, přikrej mé
nevinné tělo. Sš. P. 113. Na obloze dennice v tiché d. svítí. Jir. Anth. III. 208. — D., Dauby, samota u Sedlčan, ves u Turnova; Klein-Aicha, ves u Čes. Dubu. PL., Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. II. 276., III. 302. Doubice, dle Budějovice, Dauby, ves
u Roudné; D. Staré, Alt-Daubitz, ves u Chřibské; D. Zadní, Hinter-Daubitz, ves tamtéž; Ď. Nové, Neu-Daubitz, ves tamtéž. PL. Cf.Tf. Odp. 287., Blk. Kfsk. 1299. Doublette (dublet), u, m. = věc, jež dvoj-
násobně se nachází. S. N. — D. = dvou- stopová oktava ve varhanech. Mit. Doubloviee = Doudlebice.
Doublovičky, pl., f., Dublovičky, ves
u Sedlčan. Cf. Blk. Kfsk. 493. Doubník, vz Dubník.
Doubrava, cf. óqvs, dombrb arbor. Mkl.
Etym. 48. — D., les u Uher. Brodu. D. ol. VII 36., vrch u Klatov, Čechy I. 77., pole u Dluhonic. Pk. — D., Daubrau, ves u Stra- konic; Doubraw, ves u Mnichova Hradiště; Daubrava, yes u Hořic, u Nimburka; my- slivna u Plas a u Klatov, hájovna u Kla- tov, mlýn u Telče; D. Stará, Alt-Daubrava, sam. u HeřmaH. Městce; D. Veliká, Gross - Doubrawa, ves u Vltavotýna; D. Nová, Neu-Doubrawa, samota u Heřman. Městce; Dobraken, ves u Touškova; Dobrawa, osada u Třebíče. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1299., Sdl. Hr. IV. 369., Tk. V. 237. — D., y, m., os. jm. Tf. Odp. 179., 193., Blk. Kfsk. 1095. Doubravák, a, m. = muž zdržující se
v doubravách (strašidlo). Hdk. v Osv. Donbravauy, dle Dolany, Doubrawan,
les u Rožďalovic. PL., Blk. Kfsk. 455., Sdl. Hr. I. 110. Doubravce, Doubrawce, sam. u Vodňan.
PL. Doubravčany, dle Dolany, Daubrawčan,
ves u Kouřimě. PL. Také: Doubravičauy. Doubravčice, dle Budějovice, Doubraw-
čitz, ves u Čes. Brodu. Tk. II. 421. Doubravěnka, y, f. = malá doubrava.
D-ko zelená, cos ty tak ošuměla? Přišli na mne mrazové, velicí nečasové. Sš. P. 784. Doubravice, dle Budějovice, místy sg.
(D., e, f.), Doubrawitz, městečko u Blanska; vsi u Mohelnice, D. ol. III. 204., 408., u Bu- dějovic, u Sedlčan, u Mšena, u Jaroměře, u Nov. Města n. Met., u Turnova, u Vys. Mýta, u Pardubic, u Strakonic, u Votic, u Jesenic, u Benešova v Buděj., u Lomnice v Jičínsku, u Kralové Dvora, u Manetína; dvůr u Teplice a u Eisenberka; Tauberwitz, ves u Litoměřic. PL., D. ol. VI. 136., Sdl. Hr. I. 253., II. 276., III. 302., IV. 369., I. 361., V. 131., S. N., Žer. Záp. II. 182., Blk. Kfsk; 1299. Z D-ce, vz Smil Osovský. Doubravička, y, f. = malá doubrava. —
D., y, m., os. jm. D. ol. III. 204. — D., |
Doubravička, sam. u Mirovic; Klein-Dau-
brawitz, ves u Ml. Boleslave. Doubravičky, pl., f., ves u Březůvky
na Mor. D. ol. VIL 74., 590. Doubravín, a, m., míst. jm. Vz Blk.
Kfsk. 1299. Doubravitý = doubravnatý.
Doubravka, y, f. = malá doubrava. —
D., os. jm. ženské. Vz S. N. — D., říčka v česhomor. vysočině. Krč. — D., Klein- Daubrawa, ves u Vltavotýna; Daubrawka, hospoda u Hořovic; Dobraken, ves u Ho- stouně v Plzeňsku. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1299. Doubravní = v doubravě rostoucí. Rst.
406. Doubravník = medovník, dobronika,
melittis melissophyllum, das Immenblatt, dle Slb. také bezvrška. FB. 62., Čl. Kv. 257., Slb. 332. — Pozn. Meduňka, rojovník není dle Slb. 332. = doubravník, nýbrž: melissa, die Melisse. — D., Doubrawnik, městečko u Tišňova. PL. Vz S. N. — Cf. Doubrava, Mkl. Etym. 48. Doubravníkový, Gartenmelissen-. Šm.
Doubravský. D. Hora u Teplic, Eichen-
wald-. Vz Blk. Kfsk. 1299., S. N. Z D-ské Hory, vz Z Vřesovic Volf. — D., os. jm. Sbn. 716. — D., 1783. Vz Jg. H. 1. 2. v. 545., Jir. Ruk. L 156. — D. Jan. Vz Jg. H. 1. 2. v. 545., Jir. Ruk. I. 157. — D. Racek. Jir. Ruk. L 158., S. N. — D. Pavel. Vz Blk. Kfsk. 1108. Doubrotov, a, m. = Dobroutov.
Doubrovany, vz Doubravany.
Doubská Hajnice, sam. u BavoRova. PL.
Doubský, ého, m., Daubskej, mlýn u
Strymilova. Ďouby, dle Dolany, ves u Roudné. Blk.
Kfsk. 1300. Doucina, y, m. = kdo ustavičně chodí
a nic nedělá. Mor. Bkř. Doúčať = doučovati. Na Zlinsku. Brt.
Slov. Ssk. Doučba, y, f., das AusleRnen. Ssk., Šm.
Ďouče, ete, n. = děvče. V sevoRových.
Čech. Rgl. Doučená, é, f. = doučba. Ssk., Šm.
Doučenec, nce, m., der Ausgelernte. D.
není nikdo, nebo nikdo se v ničem nedoučí ani v darebáctví. Mor. Tč. Doučení, n. = doučba. Ssk.
Doučený; -čen, a, o, der Ausgelernte.
To je d. daRebák, deR Erzlump. Mor. Tč. Doučitelovati = přestati učitelem býti;
umříti. Us. Doúčtovati, zu Ende verrechnen. — co:
vydání. Us. Tč. Douda, y, m. = dóda.
Doudlebce, dle Budějovice, Doudlewetz,
ves u Plzně. PL., Tk. I. 87., 446. Doudlebice, dle Budějovice, Dublowitz,
ves u Sedlčan. PL. Doudlebičky, pl., f., Dublovičky, ves
u Sedlčan. PL., Blk. Kfsk. 493. Doudlebský = z Doudleb pocházející.
D. děkan, kraj. Tk. I. 366, 336. — D., ého, m., os. jm. 1612. Mus. 1884. 505., Žer. Záp. I. 149., 174., Jg. H. 1. 2. v. 548., Jir. Ruk. I. 159., Blk, Kfsk. 1300., Sdl. Hr. III. 302., IV. 369. |
||
|
|||
Předchozí (118)  Strana:119  Další (120) |