dová, když řeč jest o tom, v kolikátý již den,
měsíc atd. se činnost koná. Tu již sedmé
léto bydlím. Svěd. Již osmý den na cestách
jest. Tehda sv. Justina sedmé léto za ve-
šken lid Bohu se modlila. Pass. (Zk. Skl.
48.). — 3. O míře, váze a ceně na otázky:
jak daleko ? jak dlouho ? jak mnoho ? A od-
tud odešli tři hony. Br. Já každý den tři
míle uženu. Svěd. Ušli den cesty. Cap. Oni
za ním Běželi asi dvoje hony. Pass. Syn
čtyry léta stár jest. Us. Koruna vážila hřivnu
zlata. Br. Ta kniha stojí mne kopu. Ros.
Strych žita dva groše platil. Háj. Procenili
je 300 zlatých. Us. Dlužen byl libru zlata.
V.— Vz víc Zk. Skl. 47.-49., Mkl. S. 390.
— Pozn. 1. Akkus. míry stojí při jménech
přídavných: dlouhý, hluboký, krátký, nízký,
starý, široký, těžký, tlustý, vysoký atd. Vz
tato slova za příčinou příkladův. Tento dům
jest tři sáhy vysoký.— Pozn. 2. Akkusativy
místa, času, míry a kolikosti nepřecházejí
v záporných větách zpravidla v genitiv. Ne-
dal celou noc pokoje. Zk. Má služba mnoho
neznamená, Jg. Málo zvídej, moc nejídej,
dlouho živ Budeš. Prov. — Ale místo akku-
sativu rozsahu v prostoře a čase také geni-
tiv. Ani dvou celých let nekraloval. Anth.
Jir. Nemohli jste jedné hodiny bdieti se mnou.
Pass. Jeden bez druhého nemohli býti dne
celičkého. St. skl. (Vz Bartoš, Genitiv závislý
na slovesech). — Pozn. 3. U číslovek nelze
a priori rozhodnouti, stojí-li k označení ko-
likosti v nominativu či akkusativu, poněvadž
oba tyto pády tvarem svým stejny jsou. Tak-
též se věc má s jmény podstatnými rodu muž.:
počet, ostatek, Díl, atd., u nichž táž vazba
se vyskytuje. Soudcův větši počet se sjelo.
Žer. Sotva čvrtý Díl živých zůstalo. Let. Ko-
stel byl malovaný, ale díl se učadilo od
lampy. Pref. Veliký díl Budíne se sbořilo.
Břez. Dva díly lidu zemřelo. Háj. Ostatek
života jeho sepsáno jest. Br. — V tomto pří-
padě mohou toliko jména rodu žen. rozhod-
nouti, která mají akkus. jiný od nominativu.
A tu ovšem jasně viděti, že se k označení
kolikosti původně akkusativu užívalo. Tak
mluvíme posud: Jest vína v láhvi trochu,
trošku, kapku, krapku. Jest jich hromadu.
Polovici nás nespalo. Pref. Mohlo býti as ho-
dinu na noc. Pref. Když pak polovici svátku
se vykonalo. Mkl. S. 363. Jest jich hromadu
(vedlé: Hromada jich tam bylo). Us. Kolik
máte ještě žita na poli? Odpověď: Bude ho
tam ještě kopu. V komoře jest ještě žita mě-
řiču, mouky měrku atd. Tak alespoň mluví
posud na morav. Slovensku. Máme tedy za
to, že nepochybíme položíce pravidlem, že
k označení kolikosti původně akkusativu se
užívalo a že nám zde činiti jest s větami
bezpodmětnými. Brt. (Vz Mtc. 1870., str. 120.).
S Brt. nesrovnává se zcela Mkl., jenž píše
v S.str. 54.: Výrok základních číslovek od
5—100 stoji v sg. a neutru; uvážíme-li, že pět,
šest atd. subst. fem. jsou, mohli bychom za to
míti, že ve větě: ,pět jich padlo' pět akkus.
jest a že věta jest bezpodmětná. Ale tomu
odporují věty jako: Hromada jich tu Bylo.
Us. Z nich jde, že, označuje-li podmět množ-
ství, výrok v neutru stojí, neřídě se rodem
podmětu. A v S. str. 34.: Číslovky základní

od 5—100 jsou fem., ale výrok stojí v ne-
utru. Totéž pravidlo objevuje se u jiných
slov množství označujících. Tehdáž třetí díl
v Čechách pomřelo. V. Bylo krvi dvě skle-
nice. Sš. Na stromě sedělo kopa ptákův. Er.
Polovice města Prahy shořelo. Háj. Hojnosť
vína se obrodilo. V. Nahrnulo se hróza myší.
Na Slov., Ht. Ľudí bolo neslýchaná síla. Na
Slov., Ht. Neminulo to týden. Sš. Konečně
praví v S. str. 391.: Vazbu číslovek základ-
ních od pěti do Desíti změnil bych v ten roz-
um, že tyto číslovky za akkus. pokládány
býti mají, v jiných případech stal se nomi-
nativ rovněž slovem nesklonným. Vz Shoda,
VIII. — Vedlé této neosobné razby (Brt.) vy-
skytuje se i u starších spisovatelův dosti
zhusta vazba osobná. Sedm nás jsme v to-
varyšstvu byli. Pref. Víc než 24 knechtův
ho doprovodili. Bl. By z těch konšel polovice
seděla na N. Městě. Bart. Král rozkázal, aby
9 měšťanův postavili se na hradě. Let, Ji-
ných ostatek přivedeni sú do Mostu. Let. Po-
lovice jich držela kopí. Br. Bola tam sila
krásných parip. Na Slov., Ht. Na ten chýr
přihrnula se sila pánov. Ńa Slov., Ht. (Brt.,
Mtc. 1870. str. 120.; Mkl. S., 34., 390.) — 4.
O příčině klade se toliko při tázacím če,
co ? Ce (proč, nač) se rmoutíš ? — Co mi
laješ? Potom ještě při ukazovacím to. To
(=. proto) on se bál! To on se nechtěl
přiznat. Us. na Mor., Brt. Co pláčeš? Sš. P.
378. Co mu toho třeba bylo? Kat. 1778. Co
třeba toho bylo Bohu? Kat. 1864. Cožs při-
šel? Anth. II. 248. Co se vrtíš, touláš? Us.
To on nepřišel! To on bledne! Us. na Mor.
— 5. Akkusativ předmětu (zevnitřního).
Nejhustěji se akkusativ klade v předmětě,
kterým se obsah činnosti doplňuje. Akkus.
předmětu řídí a) slovesa přechodná. Jsou
pak to slovesa přechodná jednoduchá i pře-
chodná složená s předložkami oddělenými
neb neoddělenými: do, na, nad, o, ob, od, po,
pod, pře, před, při, pro, s, u, v, vz, za, z, roz,
vy, kteréžto předložky činnosť rozličným způ-
sobem obmezují, vztahujíce činnosť aneb
k místu, odkud, kam, kde a kudy se nese,
aneb k času aneb posléze k jakosti samé. Máti
boží tamo divy tvoři. Rkk. Nevěrný sobě zá-
hubu strojí. Kom. Nohy nesou a drží tělo
všecko. Št. Naklonil k nim lítostí všecky. Br.
Kázal Vyšehrad obezdíti. Háj. Postaviti čtyři
valné voje. Rkk. Jen jednoho Boha věřiti.
Jg. Minuli dům. Svěd. Lvové loví divoké
osly. Br. Ptáčník ptáčky pastí chytá. Kom.
Mnohé slzy ronil. Kom. Točili ze sudu vino.
Us. Potřeba věci draží. Kom. Slunce běh svůj
dokonalo. Troj. Aj já nakrmím lid ten pe-
lynkem. Br. Ohol vlasy své. Br. Ohryzá maso.
V. Odkryjž oči mé. Br. Pomazal jej olejem
svatým. Br. Zemi všecku sobě podrobil. Kom.
Tím promýyej ránu. V. Rozženu je po kraji-
nách. Br. Řeka svlažila louky. Jel. Hmyz jej
do smrti ujedl. Jg. Dítky si vychoval. V. Za-
hnal vojsko. V. Učiti se co (zeměpis) — jest
german. a šp. m.: učiti se čemu. — Vz Mkl.
S. 375 a 376. — Vz jednotlivá slovesa s nazna-
čenými předložkami složená v slovníku tomto
a mnoho příkladův k slovesům přechodným
vůbec v Zk. Skl., str. 52.-84.; Zk. Ml., II, str.
11. a násl. — Pozn.l. Mnohá přechodná slo-