128

Kom. Cepem po ptácích stříleti (nemotorně
si počínati. Vz Nejapný). Jg., Lb. Cepy mu
Do ruky (nehodí se do škol). Č. Nemysli,
že jsem s nim cepy ošíval (svině pásl
Pyšný). C. Je-li povolánÍ tvé , cepem býti,
musíš chutě na mlat jíti. Š. a Ž. Oslábl jak
cepy. Vz Pyšný. Lb. Pod cep něči podbíhati
= jemu se poddávati. Berla kr. (Jg.). — C
= braň železná, cepu podobná, parkamečice,
buzigán, Streitkolben. Duši z něho cepy vy-
mlátil. V. Železnými cepy, palcáty, čekany
palicemi odrážejíce. Kom. — C. = palice
bláznův, Narrenkolbe. C. by mu slušel a) je
blázen, b) chlap do stodoly. Ros. Každý blázen
svůj cep chválí. Jg. Každá liška svůj ocas
chválí, a blázen cepy. D. — C. hlupec, Tölpel.
To je pravý cep! Us. Cepe, dube, špalku! Us.

Cepeněti, 3. os. pl. -nějí, ěl, ění; cepe-
nívati - tuhnouti, erstarren. — čím: zimou.
Rus. — C. = zahynouti, pojíti, zcepeněti,
scípnouti, krepiren. Reš.

Ceph . . . vz Cef . . .

Cepíc, e, cepik, u, m., na Slov. = biják
u cepu. Plk. Dreschwalze.

Cepílek, lku, m., přeslička bahní. Rk.

Cepisko, a, n., cepiště, ě, n., cepovka,
cepák, držadlo u cepu. Us. Dreschflegelstiel.

Ceplechy dělati, schikaniren. V Klatovsku.

Ceplíchati se, šplechtati se, cachati se,
im Wasser pantschen. — kde: ve vodě,
v blátě. Us. Vorlik. —

Cepník, a, m., kdo s cepem do vojny
jde. Háj. Kolbenstreiter.

Cepný = tuhý, tvrdý, pevný, trvanlivý,
dauerhaft, fest. —

Cepovati, cepovávati. — koho. Ros.
(hobeln, tvrdě cvičiti). — koho čím: metlou,
domluvami. — na kom. Cepoval jsem na
tom chlapci, co na mně bylo. Sych.

Cepovka, y, f., vz Cepisko. — 2. Náhlavek.
Na Mor. Vz Cep. — 3. Hruška letní.

Cepový. C. řemen, držadlo. Flegel-. Jg.

Cer, u, m., strom s rozštípenou korou.
Na Slov. — C, druh dubu. Koll. Zereiche.
—C = cerové dřevo, háj. Zereichenholz.Bern.

Céra, šp. m. dcera. Vz D.

Cerát, vz Cirát.

Cerauni-a (Ker . . .), í, n., pl. (dle „Gy-
mnasium), pohoří v Epiru.

Cerber-us, a, m., nmohohlavý pes s hadím
ocasem, strážce vchodu do podzemské říše. Rk.

Cerbulát, vz Cervelát.

Cercle (serkl), fr., z lat. circulus, společ-
nosť (Gesellschaft) zvláště vzácnější; 2) se-
dadla Blíže jeviště v divadle a koncertě. Rk.

Cěrekev, zastr. = církev. Jir.

Cerekve, e, f., místo v Čechách. — 2. =
kostel, zastr. 1410.

Ceremoniář, e, m., obřadník, z lat., Ce-
remonienmeister. Us.

Ceremonie, e, f., obřad, zvl. kostelní,
die Ceremonie. C. při mši. Kom. — V., Br.
— C. = obšírnosť, okolky, Weitläufigkeit.
Nač ty c.? Us. Ten s ním nadělá ceremonií.

Cere-s, ry, f., staroitalská bohyně orby
a užitků obilných. — Cereřin, a, o.

Ceřina, y, f., Zereichenholz. Bern. Vz Cer.

Ceřiti, 3. os. pl. -ří, ceř, ceře (íc), il, en,
ení; ceřívati .— co: zuby = ceniti, fletschen.
Rybay. - se = šklebiti se, klaffen. —

Cerklíř, e, m., cirklíř, celklíř = ponocný,
z něm. Zirkler, lat. circator. Cerklíři, kteří
v noci po rynku hlásku drží. 1807. Gl. 15.

Cernovati, z lat., obklíčiti (pevnosť),
beobachten, einschliessen. Rk.

Cerový, z ceru, hag-, zereichen. C.dřevo,
háj. Vz Cer. Bern.

Certifikat, u, m., lat., list potvrzovací,
ujišťovací. Beglaubigungsschein. Rk.

Cervelát (v obec. mluvě: cerbulát,), jitrnice
s mozečkem. Rk. Cerbulatwurst.

Ces = skrz, na Slov., durch. Vz Cez.

Césař = císař.

Cesmina, y, f, Stecheiche. Jg.

Cesse, e, f., z lat. cessio, postoupení
něčeho; list postupný, Rk., dobrá vůle. Τον.
Κ. 180. Abtretung. — Cessionari-us, a,
m., postupník, postupitel. Kmp. Cessionär.

Cesta, cestka, cestečka, cestička, cestinka,
y, f. = místo, kudy se chodí n. jezdí, der
Weg, die Strasse. C. dobrá, ražená, proražená,
třená, protřená, utřená, utřelá, ujetá, hladká,
měkká, chutná, rovná, přímá, dlažená, po-
dlažená, vydlažená, V.; zlá, netřená, neražená,
tvrdá, ostrá, drsnatá, zarostlá, kostrbatá,
kamenitá, hornatá, vrchovitá, pahrbkovitá, les-
natá, trávná, blatnatá, blativá, hlinovatá, nepři-
hodná, ničemná, nesnadná, nespěšná, hrdelní,
pekelná, nerovná, křivá, daleká, blízká, po-
stranní, Jg.; přímá, hluboká (úvoz, újezd,
vývoz, Šp.), pravá (vz Pravý), královská,
hlučná, svobodná, obecná, zvláštní, vozová,
pěší (pěšina), příční, křížová (rozcestí, roz-
hraní; kde stoji kříže); nebeská, mlíčná, bílá,
boží,slunečná; mořská, vojenská, návratní,
Jg., Šp., Er.; bitá (Kunststrasse), Nz., umělčí,
Rk., kluzká, Rk., pojezdná, oklouzká, okluzká,
kroucená (krutina). Šp. C. lesem, po vodě,
do lesa, přes pole, z lesa, slávy. Jg. Kudy
jde cesta do města? Us. Loupež na cestách.
J. tr. Právo k cestě (cestní), ukazadlo cesty
(cestník). J. tr. Cestu dělati, raziti, proraziti,
prodělati, otevříti, proklestiti, prolomiti, pro-
tříti, vymýtiti, činiti, učiniti, počíti, připraviti,
propraviti, opraviti, klestiti, zasekati, založiti,
zatrhnouti, zabaviti, znáti, konati, si voliti,
Jg., prohazovati, Šp., zavříti, zavaliti, Jg.,
ujeti, rovnati, dlažiti, podlažiti, vydlažiti,
křiviti, hloubiti, bíti, kroutiti, stavěti. Cesta
jde, vede do města. D. Nikde cesty znáti
v poli. Alx. 1135. Býti někomu v cestě. Zlí
příkladové lidem, aby na pokání nemyslili,
v cestě bývají. Kom. Aby vše jedno druhému
cestu strojilo. Kom. Někomu cestu zastoupiti,
ukázati, zabaviti, zaskočiti, přetrhnouti. C.
lesem jest někdy nejistá. Něco cestou ztratiti.
Us. V cestě ležeti, býti, státi = překážeti.
V. Někomu něco (ku př. překážky) v cestu
klásti. D. Sel cestou necestou = kudy ho
oči vedly. Brt. — Cestou jíti n. jeti. Jg.
Cesty ujeti, ujíti, D., uraziti. Br. Na jinou
cestu nastoupiti musil. V. Po cestě jíti. Br.
Po zlé cestě choditi (zle živ býti). Háj.
Nikdá cesta do něho se netrhne = pořád
tudy se chodí. Br. Jdi svou cestou! Jg., D.
Cestou pokání jíti. Sych. S cesty, od cesty
zblouditi, s cesty sjíti, D., se uchýliti, sjeti,
uhnouti se, svedenu býti, scházeti s cesty;
od cesty se uchýliti, uhnouti; ne cestou
pravou jíti, ne na pravé cestě býti. Jg.