160

— B) V rodě trpném: 1. pomocí jsem
a příčestí. a) U vypravování dějův mi-
nulých, když se k jich běhu a trvání hledí.
Čtyřicet a pět let dělán jest chrám tento.
Br. — b) Když řeč je o věcech, které se nyní
nebo až do této doby vyvinovaly aneb i ještě
nyní se vyvinují. Takž se stane, jakž jest
mi mluveno.— 2. Pomocí býval jsem. a) Když
řeč je o tom, co v době minulosti v obyčeji
bývalo aneb se opakovalo: V Indii za krále
volen býval, kdož nejrychleji běžeti mohl.
V. — b) Když řeč je o tom, co se současně
s jiným dějem minulosti opakovalo. Jakž jste
bývali vedeni, tak jste chodili. Br. — Čas
minule skonalý (perfectum) tvoří se spo-
jením činného příčestí minulého času časo-
slov jednodobých a končicích s přítomným
časem pomocného časoslova ,jsem'. Vz Čas mi-
nule neskonalý. Klade se A) v rodě čin-
ném : 1. Když řeč jest o tom, co se nyní
vyvinulo, co nyní v skutek vstoupilo. Již
smrť přišla, oči se zavrátily. St. Nyní jsme
vyhráli. Již skončil. Pass. Dnes naplnilo se
písmo toto. Br. (Vz Mkl. S. 802). — 2. U vy-
pravování věcí minulých, když se za události
vyvinulé a hotové vystavují. Alexander Ve-
liký v třicátém třetím létě věku svého umřel.
Kom. Nikdo se moudrým nenarodil. — 3.
Když se věci předminulé bez všeho vztahu
na děj hlavní vynášejí. A když do kostela
přišli, král se uchýlil do stanu svého. V. —
Zk. — 4. Má-li se naznačiti, že děj věty
hlavní v zápětí za dějem věty vedlejší skutkem
se stane. Qui Antonium oppresserit, is hoc
bellum teterrimum confecerit. Kdo — zničí,
ten — dokončil. Kos. — B) V rodě trp-
ném : 1. pomocí jsem a příčestí. a) Když
řeč je o tom, co se nyní vyvinulo aneb což
ještě nyní ve svém vyvinuti trvá. Ženo,
sproštěna jsi od nemoci své. Br. 1 vlasové
hlavy vaší sečteni jsou. Br. Proč jste sem uve-
deny ? Pass. Nechť nejsem oslyšán.Br. Jsem
zavolán. (Vz Mkl. S. 840.). — b) Když se věci
skonalé vypravuji. Jak jsem tam vešla, hned
jsem od své ukrutné nemoci uzdravena. Háj.
Nevěděl pak, že zálohy udělány byly jemu.
Br. — 2. Pomocí býval jsem. a) Když se děj
trpný v minulosti opakuje aneb když o oby-
čejích řeč je. V tebe otcové doufali a nebý-
vali zahanbeni. Br. — b) Když se děj trpný
s jiným dějem současně opakuje. Tys často-
krát, když usouženi bývali otcové naši, spo-
máhal jim. Br. V Indii za krále volen býval,
kdož nejrychleji běžeti mohl. V. — Zk.

— Čas předminulý (plusquamperfectum)
tvoří se, přidá-li se k minulému byl, a, o:
byl jsem donesl. Staří tvořili jej příčestím
minulého času činného významu a apristy
běch, biech. Lumír — slovy i pěniem bieše
pohýbal Vyšehrad. Rkk. Bieše pohanstvo
uhrozil. Kat. 12. Což v tom snu i u viděnie bieše
slyšala i viděla. Kat. 886. Vz víc v Mkl. S.
805. Nravi bylí sě pronesli. Kat. 9. To jest
byl učinil. Anth. — Tento čas jak předmi-
nule neskonalý tak i předminule skonalý
klade se 1. o ději minulém, který k jinému
výroku minulému předchodný jest. To vše
tak se stalo, jakž on byl prorokoval. Bibl.
Když byl večeřel, počali opět znova stoly
ubrusy pokrývati. Pass. Prodlil mimo čas,

kterýž mu byl uložil. Br. (Vz Mkl.S. 805.).

— 2. Místo tohoto času kladou se časy aneb
minule neskonalý aneb minule skonalý, když
se děj předchodný beze všeho vztahu na
jiný výrok vynese. Vz tyto. Vz Býti. -
V rodě trpném: 1. pomocí Byl jsem s pří-
čestím. a) O předchodném ději minulosti.
I jal se přebývati v hrobích, v něžto někda
pohané pochováváni byli. Pass. — b) Když
se vynáší děj, který se s jiným dějem minu-
losti současně vyvinoval. Přiblíživ se Ježíš
šel s nimi, ale oči jejich držány byly, aby
ho nepoznaly. Br. — c) Když se vůbec vy-
pravuje, co se v době minulosti vyvinovalo
aneb konalo. I přistoupili a byli uzdravo-
váni. Br. — 2. Pomocí býval jsem. a) Když
řeč je o tom, co se v minulosti opakovalo
aneb v obyčeji bylo. A což na nich prosil,
na tom uslyšen býval. —b) Když o součas-
ném ději minulosti řeč jest. Jąk jste bývali
vedeni, chodili jste. - Zk. — Čas budoucí.
Čas budoucí ve slovanštině záhy vyhynul
a nahrazuje se slovesy jednodobými a končí-
cími, která v tvaru praesentním budoucnosť
znamenají n. skládáním infinitivu časoslov
trvacích, opětovacích a opakovacích se slo-
vesem pomocným býti (budu). — Času v bu-
doucnosti minulého (futura exacta) čeština
nemá. Dříve však měla jednoduchý budoucí
čas. (Vz Kt. str. 58.). Gb. Tvarem, je nyní
čas budoucí trojí: jednoduchý, předložkový
či složený a opsaný: hodím, dohodím, budu
házeti. Ht. Vz Mkl. S. 768., Infinitiv. -
Čas budoucně neskonalý (futurum sim-
plex). Klade se: 1. Když řeč je o tom, co
se v době budoucnosti samo o sobě nebo
se vztahem na jiný děj současný konati má.
Po lesích nocieh míti budete. Br. Když
vcházeti budou do stánkův úmluvy, umývati
se budou vodou. Br. — 2. Když se mluví
o ději budoucím, který k jinému ději bu-
doucímu předchodný jest (fut. exactum).
Budeš-li stíhati spravedlnost', dosáhneš ji.
Br. — 3. Místo imperativu. Nebudeš míti
bohův jiných mimo mne. Br. — Zk. — Čas
Budoucně skonalý. Když řeč je o tom,
co v době budoucnosti bez všeho vztahu na
jiný děj se vyvine. Kdo věří v něho, nebude
odsouzen. Br. Písmo dí, že proroctví pře-
stanou. Kom. Kdo nám odvalí kámen od
dveří hrobových? Br. Tu uzříte, že i z ji-
ných stavův také do nebe pojdú lidé. St.
Snad zvítězím nad ním a porazím jej. Br.

— 2. Když se děj vedlejší věty vztahem na
jiný děj budoucnosti v hotovém vyvinutí
vystavuje (fut. exactum). Když vyženete oby-
vatele země, bydleti budete v ni. Br. Ty
když pilnější budeš shledán, pochvalu od-
neseš. Br. Díš-li tomu slepému ve jméno
Boha tvého, aby viděl a prozři, já ihned
veň uvěřím. Pass. Když naleznete, zvěstujtež
mi. Br. - Zk. (Mkl. S. 776.). —3. Ve všeobec-
ných výrocích, v příslovích označuje děj
žádným časem neobmezený aneb spíše děj,
který každou dobou nastoupiti může a i na-
stupuje. Čemu se nenaučí Jeníček, nenaučí
se Jan. Každé umění hodí se svým časem.
Prov. I starý tkadlec někdy přízi zmate. C.
Mysl projde všudy. Moudřejší ustoupí. Trojná-
sobný provázek nesnadně se přetrhne. Br.