162

slovech dvoukmenných užívá se kmene prae-
sentního (času přítomného) při tvoření indi-
kativu, imperativu a přechodníku přítomného,
kmene infinitivního pak pro ostatní tvary
časoslova, přechodník a příčestí minulého
času, infinitiv a supinum. Vz Kmen. — Podlé
těchto kmenův a za příčinou časování a tvo-
ření jmen časoslovných dělí se časoslovo
na šest tříd. (Vz Mkl. B. 420.). První třída
obsahuje časoslova jednokmenná a kmeny
skoro bez výminky jednoslabičné. Vzorcem
je „Nésti". Vz Nésti. Kmenová retnice se
buď vysula (žíti m. živti), buď vsuvku s
(Tbs) přijímá: záb-s-ti. Zubnice d, t před -ti,
-ťh v infinitivu a supinu v s se rozlišuji;
plet-ti = plésti, krad-ti = krásti. Hrdelnice
h, ch, k v imperativu na prvý stupeň v: z, s,
c a před sponou e na druhý stupeň v: ž,
š, č se směžďují. Gb. Zavírá tedy prvá třída
v sobě časoslova, jež příponu infinitivu -ti
připojují bezprostředně ku kmenu jednosla-
bičnému souhláskou (k zavřenému kmenu)
n. samohláskou (k otevřenému kmenu) ukon-
čenému: nes-ti = nésti, vez-ti = vézti,
krad-ti = krás-ti = krásti; kry-ti = krýti,
my-ti = mýti, li-ti = líti. Kz. — Pozn. Časo-
slova a) bezpředponová jsou neskonalá, zvl.
trvací: mru dlouhou chvílí. Lidé mřeli po
celý rok. Vz Tn. 151., 162. — b) Předponová
jsou skonalá: splésti, donésti, přivézti, vypiti.
(Vz Mkl. S. 295.; Zk. Ml. I.97., 100.m,102., 103.).

— Druhá třída zavírá v sobě časoslova,
jež mezi kmen a příponu infinitivu -ti vsou-
vají nou (m. nu): vi-nou-ti, mi-nou-ti, usch-
nou-ti, pad-nou-ti. V praesentu se přivěšuje
nu, jez u před samohláskami ztrácí: minu,
mineš, mineme, minul. Toto nu by mělo
v minulém čase odpadnouti, ale zůstává
u kmenův samohláskou ukončených, u kmenův
pak souhláskou zavřených z pravidla odpa-
dáva: vi-nu-l, pad-1 (pad-nu-1), usch-1 (usch-
nu-l). — Pozn. Časoslova a) bezpředponová 2.
třídy jsou jednodobá; mnohá jsou trvací, hlavně
počínavá: padnouti, kapnouti, uvadnouti;
vanouti, vládnouti, váznouti, hasnouti, hrnouti,
hynouti, žasnouti, kanouti, klenouti, lnouti,
plynouti, tonouti, trnouti, táhnouti; blednouti,
bohatnouti, hluchnouti, mladnouti, slabnouti,
schnouti. Mkl. S. 296.; b) předponová jsou
skonalá: zbohatnouti, uhasnouti, přilnouti.

— (Zk. Ml. I. 105.) - Třetí třída obsahuje
infinitivní kmeny na -ě zakončené: uměti,
sháněti, viděti. 6b. — Pozn. Časoslova a)
bezpředponová 3. tř.jsou trvací; od jmen od-
vozená jsou začínavá: běžeti, viseti, vrtěti,
hořeti, klečeti, kypěti, letěti, mlčeti, seděti,
cvrčeti; bohatěti, běleti, hruběti, mdlíti, šedi-
věti, lpěti (Mkl. S. 297.); b) předponová jsou
skonalá: dorozuměti, došedivěti, namokřeti,
oželeti, občerstvěti; výminky: záviděti, návi-
děti, záležeti, náležeti, příležeti (tobě příleží),
příslušeti, přiseděti. Mkl. S. 313. Vz Zk. Ml.
I., 107., 109. — Čtvrtá třída zavírá v sobě
časoslova, která mají kmeny v -i zakončené
a vesměs odvozené a tudíž víceslabičné: no-
siti, voziti, troubiti. Gb. — Pozn. Časoslova
a) bezpředponová 4. třídy jsou trvací; některá
jsou opětovací; některá denominativa jsou sko-
nalá (jednodobá). Trvací: blouditi, brániti,
děsiti, hájiti, hnojiti atd.; — jednodobá: vrátiti,

hoditi, krojiti, koupiti, lapiti, mrštiti, praštiti,
pustiti, raniti, skočiti, stačiti, strčiti, střeliti,
chopiti, slíbiti; opětovací: voditi, voziti, ho-
niti, nositi, choditi, jezditi. Mkl. S.298. — b)
Předponová. Skonalá zůstanou skonalými,
trvací a opětov. stanou se předponou pravi-
dlem skonalými: odvoditi, odvoziti, pohaniti,
odnositi. (Mkl. S. 316.; Zk. Ml. I.111.). — Pátá
třída obsahuje kmeny na -a: volati, lámati. —
Pozn. Časoslova a) bezpředponová 5. tř. jsou

a) trvací: volati, čekati, dělati, hlodati, mazati,
česati, klamati, kázati; denominativa jsou
také trvací: trestati, drápati, kašlati, klamati;
deverbativa (od časoslov odvozená) jsou
pravidlem opětovací n. opakovací; jsou také
skonalá, některá začínavá. — Začínavá: bě-
lati se, modrati se, červenati se, zelenati se
atd. — Opětovací tvoří se ze sloves prvotných
(vz Časoslovo): stávati, dávati, hnívati, pívati,
dívati, zívati, zývati, bývati, rýjať (na Slov.),
jídati, vídati, hvízdati, pískati, šívati, míchati,
líhati, říkati, hýbati, dýchati, píchati, bodati,
běhati, sedati, blýskati, kydati, klekati, klecati,
sahati, tahati, kousati atd. — Opetovací a opa-
kovací. Ze sloves odvozených (denominativních,
deverbativních) a) od sloves 4. tř., která nejsou
opětovací: lámati (lomiti), lapati (lapiti), skákati
(skočiti), chápati (chopiti), chytati (chytiti);
— ß) ze sloves páté tř.: vídávati (vídati),
lekávati (lekati), lehávati (léhati), mivávati
(mívati), pásávati (pásati), štěkáváti (štěkati);
y) ze sloves 6. tř.: běovávati (bědovati), obě-
továvati (obětovati), opakovávati (opakovati).
Vz víc v Mkl. S. 299.—310. — b) Předponová.
Trvací stávají se předponou skonalými: na-
dáti se, dodělati, zavolati, dobájeti. — Opě-
tovací zůstávají předponou opětovacími: po-
znávati, obouvati, domílati, pojímati, natí-
rati, obmývati, mývati, zajidati, ostříhati,
nadýmati. Vz víc v Mkl. S. 316.—327. Mnohá
však opětovací časoslova 5. tř. stávaji se
předponou (hlavně s: na a po) nepravidelně
skonalými, někdy opětovacími aneb skonalými:
vyběhati vedlé vybíhati, vymrskati, vytrhati,
vypátrati, dohřímati, naskákati se, polámati,
popukati se. Mkl. S. 331. — Vz Zk. Ml. I
114., 116., 118., 120. — Šestá třída obsa-
huje infinitivní kmeny na -ova s praesentním
kmenem na -u. Gb. Ke kmeni praesentnímu
připínají se přípony osobné sponami, mezi
kteréž a kmenové u k odstranění hiatu vsou-
váme j: kupu + j + u (přehlasováním: ku -
pu + j + i ). Bž- Vz Časování (konec). —
Pozn. Časoslova a) bezpředponová 6. tř.
Denominativa jsou trvací, deverbativa jsou
opetovací. Trvací: bojovati, panovati, opěto-
vati; opetovací: kupovati. Mkl. S. 310. —

b) Předponová. Verba denominativa jsou
trvací a stávají se předponou skonalými:
dobičovati, dohořekovati, obžalovati, slito-
vati se. — Deverbativa jsou opětovací. Z 2.
třídy: zavinovati (vinouti), zahrnovati (hrnouti);
z 4. třídy: vzbuzovati (buditi), odvažovati;
z 3. tř.: vyhovovati (vyhověti), dodržovati,
překypovati; z 5. tř.: odvazovati, ohrabovati.
pozdvihovati. Mkl. S. 335. Vz Zk. Ml. II.
122. — Dostane-li časoslovo ještě jednu před-
ponu. Bylo-li časoslovo předponou opatřené
skonalé, zůstává jím, dostalo-li druhou před-
ponu ; pakli bylo neskonalé a dostalo-li druhou