175

Č. vymyslí, diabol poštuchne; Sadol jej č.
na nos (zpyšněla; pohněvala se). Mt S. Holič
lazebníka, čert ďábla drbe (chválí); Sloužil
čertu, čert ho vzal; Čert vždycky na větší hro-
madu klade (klidí, dělá, se . .). Čiň čertu dobře,
peklem se ti odmění (odslouží). Vz Nevděčný.
Co od čerta přišlo, zas k čertu odešlo. Č. Po
čertu droby sežral. Čerta by sežral, kdyby se
mu dal. Vz Žrout. Č. Trefil čert na ďábla. Vz
Stejnosť. Č. Vzal č. koně, vezmi i uzdu. Vzal
to čert za starý dluh. Vz Prodělání; Až č.
umře a peklo shoří; Vz Nikdy. Č. Čert se
tu hraje. Už je č. odvázán, odtržen. Tu č.
spí, popadneš jej za ocas. Vz Nebezpečenství.
Č. Čert nikdy nespí. Vylže se i čertům
z pekla. Čerta by vzal, kdyby se mu netřepal
(dal). Vz Nesyta, Lb. Vyhýbá se práci co
čert kříži. Je na halíř jako č. na hříšnou
duši. Č. Obať jsou (stejná) č. jako ďábel.
Červinka. Co jednou čertu v hrdlo přijde,
toho nikdo nevykoupí (o lakomci); Holič
lazebníka drbe, č. ďábla šklube; Má všeho
dost jako č. plev. Vz Blahobyt; Čert by
mne trestal, kdybych to udělal. Vz Kletba;
Proč č. bábu zbil? že se neuměla vymluviti.
Vz Výmluva. Č. Ne darmo č. svou matku
bil, že se neuměla vymluvit. Vz Výmluvný.
Lb. Tu máš čerte kropáč! Přijde č. pro cizí,
pobere i vlastni. Vz Společnosť. Lb., Jg.
Baba je horší nežli č., věř tomu, že není
žádný žert. Lom. Č. nikdy nespí. Lb. Nemaluj
čerta na stěně (stěnu), přijde on sám. Nemaluj
čerta na stěně, sám on se namaluje. (Vz Ne-
bezpečenství. Nešaškuj). Lb. Když pere, čert
ji bere; když koláče peče, div se nevzteče
(o zlé ženě). Jg. Jest heslo starých lidí:
Črt črtu oka nevykline. Tkad. Pán Bůh stvořil
dva volky a č. spolky, hleď každý své tobolky.
Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval.
Tebe dám štědrého večera čertu. Jg. Dobrý
čertu v dar dáti nového léta (štědrého večera.
Vz Ničema). Lb. Co je s šeptem, to je s čertem.
Tak vyletěl jako č. z pekla. Vz Hněvivý.
Lb. Čerti vám jsou byli ho dlužni. Č. nám
ho byl dlužen. Vz Ničema. Lb. Co Bůh dá,
toho čert nevezme. Č. ho na vrbě strojil
(dělal); č. na něm hrách mlátil (o škaredém,
důlkovatém). Č. na ďáblu jede. Vz Podobný.
Lb. Č. neví, kde ženská má brousek. Vz
Brousek. Není toho kostelíčku, aby č. při
něm neměl svou kapličku. Pán Bůh napřed
a já za nim a ty čerte zadu tlač. Jg. Komu
č. přeje, toho i pán Bůh neopusti a koho pán
Bůh opustí, i čert ho bodá (Vz Neštěstí);
Č. s ním šije n. Ani č., ani pivo (Vz Nepo-
seda); Co č. chce vzít, ani anděl neuchrání;
Koho má č. vzíti, netřeba ho klíti (Vz Zločin);
Vzal ho č. a nic za něj nedal (Vz Ničema);
Ani č. s ním nekvasí (Vz Odhodlaný); Je
č. a dvě neděle (Vz Zlostný); Č. jako ďábel,
jsou oba černi nebo: Č. na svého trhl n.:
Trefil č. na ďábla, pištec na bubeníka n.: Č.
ďábla přinesl chocholatého (Vz Podobný);
Nech č-a starat, má tvrdou hlavu. Vz Lho-
stejný. Lb. Vz Přijíti od koho. - Lidé často
jmenují čerta divíce se, nevražíce, klejíce se
atd. Čert mi to napískal (spískal, navalil,
nahodil, na harc dal). Č. S čertem jsi se po-
tázal! To je č., a ne kukačka. Čert ti děkuj.
Kéž tě č. z rosola snědl! Vz Výkřik. Č. To

by byl čert! Kde tě čert má (nosí?) Us.
To nestojí za čerta(= za nic). D. Čerta (kozla)!
U čerta, co to má býti? U všech čertů,
nech těch žertů. Kého čerta! Kého čerta
máte? Kýhos čerta zakousl? Čerti vzali!
Čert ho vzal. Jdi k čertu (do pekla)! Na
Moravě říkají také: Jdi v čerty. Brt. Vezmi
ho č.! Ten chlapec tam čerty kuti. Č. dbá
o to! Hněvá se jak č. To by v něm byl č.,
aby to udělal. Smrdí jako č. Chlap jako č.
(čertův chlap). Jg. Jako na čerta nevražiti.
V. Po čertu! Č. ví. To čerti vědí. Ať mne
č. vezme, není-li to pravda. Co pak tě čerti
berou? Rk. Čerta starého (když někdo lže.
V z Lhář). Lb. Dám ti (Zmaluji tě), že tě č.
nepozná. Vz Vyhrůžka. Lb. Kýho čerta jste
dělali? Sved. 1569. Ký čert co puosobíte?
Sved. 1569. To je č. z pekla. Poh. 697. — Lid
říká také: rarášek, ten starý kat, drak, ďas,
červ (na Mor. čés), čmert (čmerta starého),
prašivec, černý atd. Jg. — Vz Ďábel. — Č.,
o zlém člověku. Ty čerte! Totě čert! To je
paní čert. D.

Čertadelní, k čertadlu náležející: dřevo.
Ros.

Čertadlo, a, n., plužní železo, radlice.
Pflugschar. V., Reš. — Č. = krojidlo, plužní
zub. Pflugmesser, -säge. Jg., Puch., D., Kts.

— Č. = plaz, plužní hlava (spodní díl pluhu,
na který rádlo, radlici nasazují). Das Pflug-
haupt. V. Krajidlo s čertadlem a nasazenou
na ně radlicí vykrojuje brázdy. Kom.

Čertakusadrobet, v již. Čechách: vše
možné dohromady a ještě drobet k tomu.
Kts.

Čertati, črtati = čárati, Striche machen,
scharen. — co. Brázdy pluh črtá. Puch.

Čertí, vz Čertův. Teufels-. Č. čpár. Us.
Č. bydlo. Sš. Pis. 7.

Čertice, e, f. Ta žena je vtělená čertice.
Teufelsweib. Us.

Čertík, a, čertiček, čka, m. Vz Čert. —
C, hromský chlapec, čírtě. Teufelsbube. D.

Čertiti, 3. pl.-tí, il, ění; čertívati = čerty
kutiti, dováděti, buben, Muthwillen treiben,
teufelsmässig thun. Jg. — se komu. Čertí
se mi (týrá mne to). Na Slov. — Jg.

Čertkal, u, m., Asant, assa foetida. Rk.

Čertkus, u, m., bylina, sv. Petra koření.
Der Teufelsabbiss, Peterskraut. Rostl. —
Č., třepeni na matečních trubicích. Die Fran-
zen an den Eiergängen, Mutterröhrchen. Ja.

Čertovati, čertovávati = teufein, fluchen,
čerta v láni do úst bráti, čertem házeti. —
na koho. On na tebe čertuje. Sych. — se

= klíti se čertem, beim Teufel betheuern. Jg.
Čertovec, vce, m. Teufelskerl. Rk.
Čertovina, y, f., čertová věc, Teufelei,

Teufelswerk, -zeug. D. Čertovinu provoditi
(dováděti). — Č. = lidé čertoví, Teufelsrotte.
Háj. — Jg.

Čertovitý, čertový, teufelsmässig. Zlob.
Čertovník, a, m., čertem posedlý. Na
Slov. Bern. Ein vom Teufel Besessener.
Čertovský, ďábelský, teuflisch, verteufelt.

Jg. Toť je čertovská potvora, Us. Č. pýcha!
L. To je č. robota, Mt. S.