187

Pozn 2. Když se výrok na jednotlivé oddíly
jisté hromady táhne, užívá se: 1. předložky
po s lokalem. Platil po třech zlatých. Us.
Dal jim po pěti krejcařích. Us. — 2. Zájmena
každý, jedenkaždý. čtyři tváři mělo každé
zvíře. Br. — 3. Nebo stojí vedlé zájmena
každý „po". Po čtyrech tvářích měl jeden-
každý. Br. — 4. Neb se opětuje číslo zá-
kladní. Jděte dva a dva (po dvou). Us. —
Zk. — Smíšená čísla, kde zlomkem jest 1/₂,
pronášejí se výrazem elliptickým. Místo „čtyři
a půl pátého" říká se prostě: půl páta (půl
šesta atd.). Zde se pravidelně užívá nominal-
ného tvaru číslovek základních. Užívání tvaru
pronominalného (půl čtvrté míry m. půl čtvrty
míry) je chybné. Mathematický výraz A + a
nebo A — a pronášeli předkové naši tak, že
a vyslovili instrumentalem prostým, A geni-
tivem, obé pak se slovy méně, více, výše
spojili. Což viéce desiéti hřiven jedniém
grošem. Což méně lotem desiéti hřiven. Kn.
Rožm. (Zk. Skladba str. 192. atd.). Jir. —
— Číslo dvojné (dual) měla starší slovan-
ština vůbec, ale časem vyhynulo. Gb. V star-
ších památkách našich je důsledně prove-
deno. Kdy zaniklo, nelze určitě říci. Jenom
to tvrditi můžeme, že již Beneš Optat a Petr
Gzel, bratří čeští, ve své mluvnici proti uží-
vání všech starších forem brojili a i k tomu
nemálo přispěli, že číslo dvojné zaniklo. Nic-
méně setkáváme se s ním ještě dosti zhusta
u spisovatelův 16. století zvláště tam, kde
se u jmen podstatných přívlastky „dvě"
a „obě" vyskytují. Kt. Je-li u jména dvoj-
ného čísla jméno přídavné přívlastkem, do
kterého čísla se toto klade, o tom vz: Oči
(Oko). — Vz Dual, Časoslovo, Číslovka. —
Č. jednotné, dvojné, množné, vz Počet. — Č.,
sebrání, summa, počet (čísti = sbírati). Kat.
275., 503., 954., 1401. — Č. = umění, známosť
Kat 1318., 2120. Bylé a nebylé č. — známosť
věcí smyslných a nadsmyslných, věda fysiky
a metafysiky.Kat. 102. Cf. Rozčítati. — Č., m.
čříslo, krojidlo u pluhu. Schneideisen. Boč.
- Č., = cena, mince. Die Münze, Währung.
Č. vídeňské, rakouské. Us. Groš na českou
stříž a zrno bíti, groš rázu a čísla českého.
D. Deset zlatých vídeňského čísla. D.

Čísloměra, y, f. Zahlenmass. Rk.

Číslořadí, n. Zahlenreihe. Rk.

Číslovati — co, numeriren, beziffern. Us.

Číslověda, y, f. Arithmethik. Rk.

Číslovka, y, f. Vz Číslo. Das Zahlwort.
Skloňování číslovek v staré češtině vz Kt.
str. 44. O skloňování složených číslovek
v staročeštině (jeden na desěť až do ,devěť
na desěť,' ,dva desěť' až do ,pět desať,' ,pěť
desať' až do ,devěť desať´) vz Kt. str. 45.,
46. — Desěť se v desítkách rozličně skracuje:
nádsť, násť, nácť. Kt. — Číslovky od 5—10,
ať v kterém-koli pádě stály, prvotně vždy
jméno, jehož kolikosť určovaly, v genitivu
vedlé sebe mívaly: V sedmi let diétě małé.
Tahniéce vóz osmi koní. Alx. Přied šesti
dnóv. Avšak záhy jméno číslovkou takovou
určované nalézáme v témž pádu, v jakém
stojí číslovka sama. Syntaktický postup tento
mocně vyniká i při číslovkách s desíti slo-
žených. Vz Deset. — Čísla od 11—19 vy-

jadřuje jazyk slovanský tím, že k prvo-
číslům předložkou na připojuje deset buď
v akkus. nebo v lokale. Vz Deset, Číslovka.
Čeština má též oba pády: dva-na-dceť, řid-
čeji: dva-na-dcat, dva-na-dcte (m. dctě). Prvo-
čísla se skloňují, přístavek pak prvotně zů-
stává bez proměny: dva-na-dceť, dvú-na-dceť,
dvěma-na-dceť. To mělo platnosť u řadových
číslovek. Ale v Čechách již koncem 14. věku
skloňovali při řadových nejen prvočíslo, nýbrž
i druhou čásť: druhý-na-dsatý, druhý-na-ctý.
Úplné srostění všech číslovek těchto, základ-
ních i řadových, dovršeno v češtině během
15. století. — K naznačování prostých ná-
sobkův desítky má slovanština způsob velmi
jednoduchý. Sestavuje se desieť s prvočísly
touž měrou, jako kterékoliv jméno. S dva,
třie (tři), čtyři se desieť v pádu a čísle sho-
duje, vedlé pět (pat), šesť, sedm atd. stojí
v gt. pl., ať prvočíslo v kterémkoliv pádu
jest. — 20: dvadcieti let. Gt. a lok.: po
dvú-dcatú osmého. Akkus. Kostełóv dva-
dcieti postaví. Dat. a instr. dvěmadcat tisícem
lidem (m. dvěma dsieťma). Forma genitívni
ku konci 14. věku pro všecky pády zobec-
ňovati počala i v řadovém tvaru: radiéchu
sie se dvú-dcat radciemi. Dva-dcietého léta,

— Třicet: třie - desieť jich otide k otcjem.
Rkk. Na začátku 15. věku nalezáme již srostlé:
třidcieti. — Čtyřicet: Čtyři-dcieti dní v stář
był. Počátkem 15. věku již srostlé: čtyřidceti.

— Padesát: pat-desat, po pětidcat. V. 15.
věku obdrželo vrch srostlé: padesát. — Šede-
sát: šesť-desát. Nynější šedesát vyskytá se
počátkem 15. věku, úplně pak vešlo v oby-
čej teprv během 16. věku. — Sedmdesát:
sedm-desat. — 80: osm-desat. — 90: devad-
desat. Po devieti-dcat. Srostlé tvary sedm-
desát, osmdesát, devadesát v obvyklosť
vešly již v 14. věku, jmenovitě řadové
číslovky: tři - dcátý, čtyři - dcátý, padde-
sátý, šestdesátý, sedm- osm- devaddesátý.

— Čísla mezi 20 a 30 vyjadřuje staroslo-
vanština a staročeština prvočísly a přípoj-
kou: mezi desiěťma, České mezi desiěťma
staženo v: mezidsiěťma, meziciětma, mez-
cítma, mecítma : jeden mecítma, dva mecítma
atd. Širokosť šesti-mezi-dciěťma łoket. Do
šestého-mezi-dciěťma leta. Od 15. věku vý-
razy tyto při základních číslech docela srostly,
stavše se nesklonnými: od pětmezciětma,
s pětmezcítma. Stará čeština podobného způ-
sobu užívá též při číslech 200 a 300, kla-
douc při nich přípojku: mezi stoma, — Zvlášt-
nosť je, že se čísla z desítek a z devítky
složená zhusta vyjadřují předložkou bez po-
dobně lat. undeviginti, bez jednoho šede-
sátý. Jeden za 18, druhý beze dvou za dvacet,
Us. Br. — Při vazbě čísel se zájmenem sám
užívali staří nominalného tvaru číslovek zá-
kladních: sám desat. Háj., Br. Záhy však
i pronominalné tvary vynikají: samému sed-
mému, sám šestý-na-dcat. Dal. — Řadové
tvary násobkův stových pronášeli prvotně
rozděleným výrazem: pátý stý, šestý stý.
Ale již v 14. věku vyskytovaly se tvary sro-
stité: třístého, čtyřstého. — Tisíc, vz Tisíc,

— Jak naši staří letopočty vyslovovali:
1. Nejstarší a ryze český způsob je s před-
ložkou po, jenž až do polovice 15. věku