222

Lab. 117. Kozla zahradníkem d. V. Neví, co
radostí dělá. T. Milo dělati, kde je čím. Pk.
— jak. Na den d. V. Jen na oko něco d.
Us. Na dluh d. Rk. Všecko dělá na dlouhé
lokte. Jg. Dělá páté přes deváté. Č., Sych.
Dělá to po svém (po své hlavě. Žer. Záp.
II. 170.). Bs. Mimo pořádek něco d. Us.
Proti něčí vůli a bez jeho svolení dle vzorku
o závod něco s někým d. Us. D. něco s ve-
likou pílí. Něco z roboty d. Har. I. 76. —
co po kom = napodobovati ho, imitari, nach-
ahmen, nachmachen. V.— o čem. Zlatník dělá
o zlatě, o kovích. V. D. o vinicích. Br. Dě-
láme nyní o pšenici (1. sklízíme ji; 2. pracu-
jeme za ni). Us. O dědinách a o rolích sami
dělají. V. - kdy. Dělal na sv. Ducha (vz Nikdy).
Lb. Přijde čas, že se zeptá zima, cos dělal
v létě? Jg. Ob den něco d. Us. — po čem
= dobývati, dychtiti. Po zlatě pilně dělali.
Háj. D. po kovech, po pramenu, po rudě.
Vys. — kde (v čem, na čem, před čím
atd.). To mu dělá v hlavě vrtochy. Jg.
Tuhavka dělá nadýmání v břiše. Lk. D.
v domě, v dílně. V. V tom se nejvíce chyb
dělá. Us. D. na příkopech městských. Preff.
Obraz na stříbře d. Br. Bělmo jim dělá na
oku. D. Někteří okolo Jílového vrchu
na zlatě dělali (dobývali). Háj. D. na
rudě, na skále, na žíle (v horn.). Vys. Vz
Pracovati; Mkl. S. 667. Dělám nad tebou
kříž. Er. P. 302. Dělá u Formánka (pracuje
u něho). Us. Něco za něčími zády d. Us.
Dělají se mi mžičky (mrákoty) před očima.
D., Ml. Okolo něho jako mhla se dělala.
Kom. — co do čeho, do koho. D. do ně-
koho = přemlouvati ho. Kb. (ve vých. Čech.).
Něco do zásoby d. Us. — kam. Dělá pod
sebe (podělává se). Us. Bělmo na oči někomu
dělati (mámiti ho). Č. Truhlářské práce do
Prahy dělati. Us. — co od čeho. Kovář
věci od železa dělá. V. Nevěděla, co má
dělať od strachu, nasypala sočovice do hrachu.
Č. — (koho), co za co: za mzdu, lépe
ze mzdy. Co pak ty nás děláš za blázny?
Poh. 82. — aby. Dělal to, aby byl pochválen.
Us. — adv. D. zvolna, pilně atd. Dělej
čerstvě lépe: pospěš si. — se: 1. = dělánu
býti. V tom se nejvíc chyb dělá. Jg. — 2.
= Stávati se, povstávati, býti, entstehen, sich
machen, werden. Jg. Dělá se bublina. D.
Mžičky se mi dělají. D. Dělá se noc (tmí se),
D., den. Dělá se tam bláto, vítr, zima, chladno.
Jg. Dělá se mi světlo (počínám tomu rozu-
měti), naděje. D. 3. = Stavěti se, bíliti se,
sich geberden, sich stellen als ob. Však tě
tak nebolí, jak se děláš. Er. P. 123., Sš. PÍs.
218. Pojí se: a) s .jako' s opt. Dělá se, jakoby
chtěl dále jíti. Bibl. Dělá se, jakoby se ne-
hněval. Us. b) S že. Dělej se, že ty neslyšíš,
než něco jiného myslíš. Lom. c) S přechod-
níkem. Dělá se neslyše. Us. Proč by se ne-
věda dělal ? Kom. d) S akkus. cum infinit.
(zřídka). Napomínal, aby nad jiné moudřejšími
býti se nedělali. Bor. e) Je-li výrokem
věty jméno, klade se a) do nominativu:
Dělá se hloupý. Us. b) Do instrum. Dělá se
hloupým. Us. c) Do akkus. s předložkou
za: Za pannu se dělá. Br. d) Do nominat.
s jako: Jako panna se dělá. Br. e) Vynáší se
lok. příslovečným. Dělal se smutně. Vrat. (Zk).

Delator, a, m., lat., udavač. Rk. Angeber,
geheimer Ankläger.

Dělba, y, f. Když ku d-bě přijde, tvůj
jest největší dar. PIk. — Slovo nové, lépe
prý: dělení. Šb., Šm., Š. a Z. Ale není pří-
činy, proč bychom ho neměli užívati. Die
Theilung.

Dělce, e, m., malé dělo, kleine Kanone.
Rk., Víd. list.

Dele, lat. = vymaž. (Píše se při korrek-
tuře tisku na prázdný kraj, má-li se něco
tištěného vymazati, vynechati.).

Déle, vz Dlouho.

Delegace, e, f., z lat, vyslání, poslání,
Absendung; přenesení dluhu, platební po-
ukázka dlužníkova věřiteli; přenesení soudní
moci od stolice, které vlastně po právu pří-
sluší, na jinou. Anweisung, Uibertragung,
Delegation. S. N., Rk. D. v Rakousku za-
stupitelstva obou polovic rak. říše k povo-
lování peněz, potřebných k placení potřeb
společných.

Delegat, a, m., z lat., poslanec. Rk. Ab-
geordneter.

Delegovaný soud = soud přenosní (vz
Delegace). J. tr. Ein delegirtes Amt.

Delegovati = poslati, absenden; přenésti
vyšetřování na jiný soud, J. tr., abtreten,
übertragen, anweisen.

Dělenec, nce, m., dividendus (numerus),
der zu theilende. Sedl. Vz Dělení.

Dělení, n , lat. divisio; divise, divisí. Die
Theilung, Scheidung, Sonderung, Division.
Dividend = dělenec; divisor = dělitel; ąuo-
tient = podíl. D. skrácené; způsob dělení
skráceného. Nz. Vz Rozdělení. D. na dvé.
Jg. D. nestejné, vz stran pořekadla: Rybář.
K d. skla užívá se diamantu, lépe: diamantem
sklo dělíme, řežeme. Pk. — D. slabik. Často
chybujeme proti etymologickému složení slov
dělíce: přij-du, nej-sem, vyt-knu, příj-my,
zem-řel, zar-děl, pos-lal, poz-nal, přeč-kal,
pom-sta atd. Vz také Ck, Čk. Dělíme pak
slabiky takto. Rozdělujíce slabiky v písmě
držíme se především toho pravidla, aby každá
souhláska zůstala při slabice svého slova;
nerozdělíme tedy če-sťa-slá-va nebo jinak
podobně, nýbrž česť-a-slá-va. — Dále o sou-
hláskách na kraji slova (na začátku nebo na
konci) nemůže býti pochybnosti, ku které
slabice by přináležely; majíť jen jednu samo-
hlásku ve svém sousedství, ku které se do
slabiky přidružiti mohou: st ve slově stav
patří ku slabice následujícího a a v milosť
ku slabice předcházejícího o. — Avšak sou-
hlásky, které jsou v prostředku slova mezi
dvěma samohláskama, mohou se i k před-
cházející i k následující slabice přitahovati
a pro tyto případy je tedy pravidel obzvláště
potřebí. — Nejsnáze by bylo říditi se pra-
vidlem staroslovanským, podlé kterého každá
slabika buď samohláskou neb souhláskou j by
se končiti měla, Velmi často skutečně tak
dělíme, např. chu-do-ba, ne-tra-ti, ne-stůj-te,
stra-sti atd. Ale často zpouzel by se proti
takovému rozdělení grammatický cit náš, t. j.
povědomosť o původu slova, které patrně
z jiných částí se skládá, než by ono rozdělení
slabikové ukazovalo, na př. když bychom
rozdělili pa-nský, mo-řský, mo-stský, o-tče,