459

Honebný, jagdbar. Rk.

Honec, nce, m., stihatel nepřítele. Háj.
Honci= lehcí vojáci stíhající, rychlí, eine
leichte Truppe als Vortrab o. gleich hinter
den Tirailleuren. Tur. kron. Do toho houfu,
který má tisíc koní v honcích, dajte někte-
rého hejtmana korúhev, ať jest hned za har-
covníky. Mus. (Gl. 66. ). Nachsetzer, leichter
Reiter. Jg. — H. = honák. Sych. — H. = rychlý
posel, Eilbote, Kourier. L. — H. = naháněč
při honbě, Treiber. L. — H. = pes lovčí,
Hetzhund. L. — H. řečí (jenž za slova chytá),
ein Wortfänger. D. — H., závodník, ein Wett-
renner. Aqu. — H. panen, Mädchenjäger.
Tkadl.

Honecký, lovecký, Jagd-. Na Slov. Bern.

Honectví, n. = lovectví, Jagd, Jägerei. Na
Slov. Jg.

Honeček, čku, m., bradavice prsní, Brust-
warze. Která dívka (bolehlavem) maže sobě
honečky, víc jí nerostou. Jád. Vz Honek.

Honek, nku, honeček, čku, honček, ečku,
m., bidélce, žerď, das Fischerstängchen. Bern.

Honelník, a, m., který ovce k dojení
přihání. Na Slov. Koll.

Honem, vz Hon, Celkem.

Honění, í, n. Bycha h. Vz Bych. V. —
H. nepřátel a zhoubci zemských, vz Gl. 66.
— H. = hon, lov, Jagd. V. — H., závod,
das Wettrennen. Jg.

Honěnosť, i, f., zběhlosť, Erfahrenheit. Jg.

Honěný v něčem = zběhlý, erfahren,
bewandert. Jel. Ostatně vz Honiti.

Honice, e, f. = honba. Honici míti. Arch.
IV. 7.

Honicí pes, hončí, který je vycvičen neb

způsobilý, chován (Prk. ) k honění (i když

nehoní), der Jagd-, Bürschhund; honící pes

ten, který právě honí, třebas nebyl honicím,

der jagende Hund. Vz -cí.

Honič, honitel, e, m., honící, der Treiber.
H. dobytka (honák), stáda. Berg. — H. =
lovec, der Jäger. H. zvěř. Č — Jg.

Honička, honitelka, y, f., die Viehtrei-
berin. — H., hra, das Haschespiel. Hráti
na h-ku. Us. — Jg.

Honírna, y, f., v horn. rumpál, Göpel,
Haspel. Techn.

Honitba, y, f., právo honby. Vz Hon,
Honba.

Honitel, e, m., vz Honič.

Honiti, 3. pl. -ní, hoň, -ně (íc), il, ěn,
ění; honívati = stíhati, nachsetzen, nach-
jagen, jagen, V.; naháněti, treiben (bei der
Jagd); loviti, jagen, bürschen; pospíchati,
wohin eilen, streben, jagen, rennen, darnach
rennen, ringen; dotírati, zusetzen. Vz H. se.
Jg. — abs. Dnes jsme honili. Čím více honil,
tím více chudl. V. — jako kdo. Honí so-
kolem (= jako sokol = živí se jak může).
C. — co, koho: nepřítele, loupežníka, bycha
(pykati, vz Bych), Us., zvěř, jeleny, srny,
lišky, Ros., řeči (stíhati v řeči). Hus. Honil
Saul Davida, Br. Utíká, an ho nehoní. Jg.
Nehoň toho, kdo sám utíká. Ušel z léče,
již honí druhého (jiného). Us. Jeden dru-
hého honí (chce ho předčiti). L. — se, koho
čím. Těžkým právem ho honili (stíhali). Jg.
Ptáky sokolem. Sp. Honíš (stíháš) nás tím,
že jsme se hloupě podřekli. Sych. Konvi-

cemi se h. (připíjeti si). L. Zvěř psy h. —
koho kde. V houšti jelena, zvěř v lese ho-
nili. Honili ho na ledě. Us. — (koho) nač
H. na podsed (Anstand), Er., na zhoubu něčí,
na vojnu (sbírati), na něčí pomstu. L. Ně-
koho na hrdlo h., L., na kata h. (loupežníky
etc. stíhati). Vz Gl. 67. H. na oko = když
ohař za zvěří po stopě jde a jakmile ji uzří,
hned mocnějším hlasem se ozývá. Šp. — na
co (s kým). Na ostré s někým h. (potýkati
se kopím). L. Na jelena h. Us. — se, koho
s kým. Honil je se vším vojskem svým.
Flav. Někteří s psy a zajíci se honí. Kom.
Nemaje více s kým v turnaji h. V. — se,
koho za kým, za čím (čím, s čím). II.
se za motýly. Us. H. se za někým s dobytou
zbraní. Er. Honí se za mnou. Us. Psy palicí
za zvěří h. (Invitis canibus venari. Špatná
honba, když psi h. nechtějí). Na Slov. H. za
sebou (hřbet ukázati, patami se vysekati,
utéci). V. Kdo se za zlostí honí, běží k smrti
své. L. — (se) po čem. Po cizotě se h.
Puch. — se, koho kudy. Tryskem někoho
po úskalích h. Sš. Chlapci po zahradách se
honí. Us. Koho přes hráz, přes les h. Er.
P. 426., 395.. H. očima po stěnách. V. Aby
nehonil větru po ulicích v noci (neběhal.
Tulák). Jg., Č. — koho na čem. V chra-
pavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni
nehoň. Rým. — kam. Do svého saku h.
(sobec). Č. Až k řece, ze vsi až do lesa
jsme ho honili. Us. Někoho k práci h. Us.

— komu. Honí si dobře, (shrabuje). Ros.

— koho jak: o závod. Šp. — se. Kůň se
honí (stíhá, zadní nohou na přední šlape).
Ja. Zvířata se honí (honcují, sind läufig).
Pes se honí (běhá). Kráva se honí (běhá,
hárá). Jg. — s adv. Hluše honí pes, když
zvěř tiše (neštěkaje) honí. Šp. — Vz Hnáti.

Honitva, y, f., zastar., dioecese. Ps. ms.

Honivý, Jagd-. Hra na honivou bábu. Dch.

Honkati, konejšiti, hejčkati, hätscheln. D.

Honnet, fr., (oné), počestný, poctivý, Rk.,
ehrlich, ehrbar; schicklich, anständig; gütig,
bieder.

Honneur, fr., (onér), česť, Ehre, Ehrer-
bietung. Par honneur = pro česť. Point
ď honneur, cit pro česť. — Honneurs, pl.,
vzdávání cti, prokazování cti, Ehrenbezeu-
gungen. Honneurs v kartách jisté figury vyšší
ceny. S. N., Rk.

Honnosť, i, f., kvapnosť, rychlosť, prud-
kosť, die Geschwindigkeit, Behendigkeit. V.

Honný = kvapný, rychlý, schnell. Honná
loďka. V. — H. = lovný, Jagd-, jagdbar.
H. jelen, D., zvíře. Ctib. Vz Lovný.

Honorabilis, lat., ctihodný, ehrenwerth.
Vz Titul, Ctihodný.

Honorace, e, f., z lat., poctění, Verehrung;
přijetí n. koupení směnky na česť; osoby
tříd vzdělanějších, Honoratioren, die Vor-
nehmen, Angesehenen eines Ortes. Rk., S. N.

Honorar, u, m., z lat., čestná odměna,
Ehrensold, Ehrenlohn; plat za práci duševní
(učitelům, spisovatelům — za učení, za spisy),
Vergütung, Honorar. Rk., S. N.

Honorovati, z lat., ctíti, ehren, schätzen;
směnku přijati, vyplatiti, einen Wechsel an-
nehmen und einlösen; honorar dáti, vergü-
ten, honoriren, Honorar zahlen. Rk.



	459

	Honebný, jagdbar. Rk. Honec, nce, m., stihatel nepřítele. Háj. Honci= lehcí vojáci stíhající, rychlí, eine leichte Truppe als Vortrab o. gleich hinter den Tirailleuren. Tur. kron. Do toho houfu, který má tisíc koní v honcích, dajte někte- rého hejtmana korúhev, ať jest hned za har- covníky. Mus. (Gl. 66. ). Nachsetzer, leichter Reiter. Jg. — H. = honák. Sych. — H. = rychlý posel, Eilbote, Kourier. L. — H. = naháněč při honbě, Treiber. L. — H. = pes lovčí, Hetzhund. L. — H. řečí (jenž za slova chytá), ein Wortfänger. D. — H., závodník, ein Wett- renner. Aqu. — H. panen, Mädchenjäger. Tkadl. Honecký, lovecký, Jagd-. Na Slov. Bern. Honectví, n. = lovectví, Jagd, Jägerei. Na Slov. Jg. Honeček, čku, m., bradavice prsní, Brust- warze. Která dívka (bolehlavem) maže sobě honečky, víc jí nerostou. Jád. Vz Honek. Honek, nku, honeček, čku, honček, ečku, m., bidélce, žerď, das Fischerstängchen. Bern. Honelník, a, m., který ovce k dojení přihání. Na Slov. Koll. Honem, vz Hon, Celkem. Honění, í, n. Bycha h. Vz Bych. V. — H. nepřátel a zhoubci zemských, vz Gl. 66. — H. = hon, lov, Jagd. V. — H., závod, das Wettrennen. Jg. Honěnosť, i, f., zběhlosť, Erfahrenheit. Jg. Honěný v něčem = zběhlý, erfahren, bewandert. Jel. Ostatně vz Honiti. Honice, e, f. = honba. Honici míti. Arch. IV. 7. Honicí pes, hončí, který je vycvičen neb způsobilý, chován (Prk. ) k honění (i když nehoní), der Jagd-, Bürschhund; honící pes ten, který právě honí, třebas nebyl honicím, der jagende Hund. Vz -cí. Honič, honitel, e, m., honící, der Treiber. H. dobytka (honák), stáda. Berg. — H. = lovec, der Jäger. H. zvěř. Č — Jg. Honička, honitelka, y, f., die Viehtrei- berin. — H., hra, das Haschespiel. Hráti na h-ku. Us. — Jg. Honírna, y, f., v horn. rumpál, Göpel, Haspel. Techn. Honitba, y, f., právo honby. Vz Hon, Honba. Honitel, e, m., vz Honič. Honiti, 3. pl. -ní, hoň, -ně (íc), il, ěn, ění; honívati = stíhati, nachsetzen, nach- jagen, jagen, V.; naháněti, treiben (bei der Jagd); loviti, jagen, bürschen; pospíchati, wohin eilen, streben, jagen, rennen, darnach rennen, ringen; dotírati, zusetzen. Vz H. se. Jg. — abs. Dnes jsme honili. Čím více honil, tím více chudl. V. — jako kdo. Honí so- kolem (= jako sokol = živí se jak může). C. — co, koho: nepřítele, loupežníka, bycha (pykati, vz Bych), Us., zvěř, jeleny, srny, lišky, Ros., řeči (stíhati v řeči). Hus. Honil Saul Davida, Br. Utíká, an ho nehoní. Jg. Nehoň toho, kdo sám utíká. Ušel z léče, již honí druhého (jiného). Us. Jeden dru- hého honí (chce ho předčiti). L. — se, koho čím. Těžkým právem ho honili (stíhali). Jg. Ptáky sokolem. Sp. Honíš (stíháš) nás tím, že jsme se hloupě podřekli. Sych. Konvi-	cemi se h. (připíjeti si). L. Zvěř psy h. — koho kde. V houšti jelena, zvěř v lese ho- nili. Honili ho na ledě. Us. — (koho) nač H. na podsed (Anstand), Er., na zhoubu něčí, na vojnu (sbírati), na něčí pomstu. L. Ně- koho na hrdlo h., L., na kata h. (loupežníky etc. stíhati). Vz Gl. 67. H. na oko = když ohař za zvěří po stopě jde a jakmile ji uzří, hned mocnějším hlasem se ozývá. Šp. — na co (s kým). Na ostré s někým h. (potýkati se kopím). L. Na jelena h. Us. — se, koho s kým. Honil je se vším vojskem svým. Flav. Někteří s psy a zajíci se honí. Kom. Nemaje více s kým v turnaji h. V. — se, koho za kým, za čím (čím, s čím). II. se za motýly. Us. H. se za někým s dobytou zbraní. Er. Honí se za mnou. Us. Psy palicí za zvěří h. (Invitis canibus venari. Špatná honba, když psi h. nechtějí). Na Slov. H. za sebou (hřbet ukázati, patami se vysekati, utéci). V. Kdo se za zlostí honí, běží k smrti své. L. — (se) po čem. Po cizotě se h. Puch. — se, koho kudy. Tryskem někoho po úskalích h. Sš. Chlapci po zahradách se honí. Us. Koho přes hráz, přes les h. Er. P. 426., 395.. H. očima po stěnách. V. Aby nehonil větru po ulicích v noci (neběhal. Tulák). Jg., Č. — koho na čem. V chra- pavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň. Rým. — kam. Do svého saku h. (sobec). Č. Až k řece, ze vsi až do lesa jsme ho honili. Us. Někoho k práci h. Us. — komu. Honí si dobře, (shrabuje). Ros. — koho jak: o závod. Šp. — se. Kůň se honí (stíhá, zadní nohou na přední šlape). Ja. Zvířata se honí (honcují, sind läufig). Pes se honí (běhá). Kráva se honí (běhá, hárá). Jg. — s adv. Hluše honí pes, když zvěř tiše (neštěkaje) honí. Šp. — Vz Hnáti. Honitva, y, f., zastar., dioecese. Ps. ms. Honivý, Jagd-. Hra na honivou bábu. Dch. Honkati, konejšiti, hejčkati, hätscheln. D. Honnet, fr., (oné), počestný, poctivý, Rk., ehrlich, ehrbar; schicklich, anständig; gütig, bieder. Honneur, fr., (onér), česť, Ehre, Ehrer- bietung. Par honneur = pro česť. Point ď honneur, cit pro česť. — Honneurs, pl., vzdávání cti, prokazování cti, Ehrenbezeu- gungen. Honneurs v kartách jisté figury vyšší ceny. S. N., Rk. Honnosť, i, f., kvapnosť, rychlosť, prud- kosť, die Geschwindigkeit, Behendigkeit. V. Honný = kvapný, rychlý, schnell. Honná loďka. V. — H. = lovný, Jagd-, jagdbar. H. jelen, D., zvíře. Ctib. Vz Lovný. Honorabilis, lat., ctihodný, ehrenwerth. Vz Titul, Ctihodný. Honorace, e, f., z lat., poctění, Verehrung; přijetí n. koupení směnky na česť; osoby tříd vzdělanějších, Honoratioren, die Vor- nehmen, Angesehenen eines Ortes. Rk., S. N. Honorar, u, m., z lat., čestná odměna, Ehrensold, Ehrenlohn; plat za práci duševní (učitelům, spisovatelům — za učení, za spisy), Vergütung, Honorar. Rk., S. N. Honorovati, z lat., ctíti, ehren, schätzen; směnku přijati, vyplatiti, einen Wechsel an- nehmen und einlösen; honorar dáti, vergü- ten, honoriren, Honorar zahlen. Rk.