461

vyzdvihuje se, zvedá se, vystupuje, vyniká,
vypíná se, vyvstává, povstává, vyčnívá, strmí,
pne se, ční. čumí; na hřbetě sedí, stojí hora. Š.
a Ž. S hory dolóv. Rkk. Zde ny viděti s hory.
Rkk. Vedl je na hůru vysokou. Br. Na hůře
se položiti. Flav. Město horami otočeno bylo.
Br. Přes hory a doly jsme se brali. Har. Má
pěknou horu (vinohrad). Ros. Slunce za horu
zapadá (zachází, zašlo, jde, zajde). V. Když
slunce z hory vycházeti počalo. Háj. Hora
rodí a plod myš. (Parturiunt montes et nascitur
ridiculus mus). Jg. Všecko jako s hory jde.
Vz Snadnosť. Č. Hory v dolv vraziti a pět
za sudu počítati. Vz Nesmysl. Č. Hory v doly
sráží, pět za sudu počítá. Vz Násilný. Lb.
Jakoby se mne hora spadla. (Po starosti. Vz
Péče). Č. Jdi na zlou horu. Vz Kletba. Č.
Ještě je to za horami. Vz Nejistota. Č. Nej-
vyšší hory nejtěžší hromobití snášejí. Č. Píti,
až se hory zelenají. Šm. Neštěstí nechodí po
horách, ale po lidech. Sp. Nescházejí se hory
s horami, ale lidé s lidmi. Č. Neštěstí ne po
horách než po lidech se tluče. Us., Jg. Tak
hle neštěstí nechodí toliko po lidech, ale i po
horách, po králích. Pam. Kut. Hora má velké
uši. Mt. S. — Hora (pl., n., vz nahoře), hory
= tah, pásmo hor, ein Gebirge, eine Berg-
kette. Hory Karpacké od hory Karpaku na-
zvané, jinak Tatry; hory Krkonošské (Krko-
noše); hory ledové, sněžné. Jakoby do hor
přišel n. do lesa (kdo bez rozmyslu, bez vý-
běru knihy čte). Mus. Jinak v údolí, jinak
v horách. Vz Zvyk. Jg., Lb., Pk. — Hora,
pl., n., z pravidla hory, pl., f. = důl, doly,
kde se kovy atd. dobývají, Bergwerk. Hory
zlaté, stříbrné, železné, olověné, vápenné,
kamenné, uhelné n. na uhlí kamenné, D.,
solní, 1575., solné. Hory, na Slov. báně (=
doly, huti, tržiště atd. ). Dělání hor v užším
smyslu = dolování, dobývání rud ze země.
Skládá se z prací havířských a děl hornic-
kých. A. Práce havířské: I. klizení či od-
klizování (hmot měkkých). Při tom se a)
ryje lopatou, rýčem, nebo b) kope: kopáčem,
kratcí, nebo c) hrabe: hřeblem, hráběmi.
Hmoty dobyté se pak na korýtku (necičkách)
n. v koši odnášejí n. na kolečku (táčkách),
na káře atd. odvážejí. — II. Práce na nosák.
(Nosatec, špičák, čakan, šramovka, zaseká-
vačka n. zatínačka, dvojnosák č. dvojšpičák,
motyka). Nosákem se kopá (seká), podko-
pává n. šramuje, zálom n. šrám činí, na ten
se činí kolmo zásek n. zatínka, načež se vše
klíny, mlaty č. puckami (velikými perlíky),
železnými sochory strhuje, sráží, sbíjí. — III.
Práce na perlík a želízko. Želízko = krátký
železný klín, na jehož hřbet perlíkem (ručním
kladivem) se tluče. Pracuje se jimi, kde se
ani nosák ani prach nehodí. — IV. Pracho-
střelná práce či práce střelným prachem. Do
díry nebozezem dlátovým, do uhlí někdy
hladovcem vyvrtané n. vydlabané, kratečkou
vyčištěné a výtěrkou vysušené ponořuje se
patrona s prachem a nabíjí se nabijákem
nábojek (jemná hmota, obyčejně čistá sušená
hlína ve formě krátkých válečkův, šulkův),
aby díra byla plna. Potom se na zátravce
k patroně se táhnoucí upevní zápalka a na
jejím konci mužíček (knůtek), který se zapa-
luje. Po odpálení (n. když rána hodila) sráží

a odklizuje se. — B. Díla hornická. Ložím
rud atd. říkáme: prameny n. žíly n. couky,
sloje či flece, stoky či kabány, stokoviště,
hnízda č. shluky, ledviny, sejpy č. naplave-
niny bohaté a konečně ložiště povrchní (i ra-
šeliště). Z těch se dobývají uhlí, rudy, síra,
sůl atd. dolováním. Sem patří: I. Kutání (das
Schürfen). Ložiska nerostová se hledají, což
kutání slove. Díla za tou příčinou zavedená
slují kutby (díla ohledávací) a prostora, kde
se kutá, kutiště č. pole kutné. Kutby jsou
nadzemné n. podzemné. Kutby nadzemné
jsou rovy n. rýhy kutné, kterými se ložiska
nerostová obnažují a stopují. Kutby pod-
zemné: šachty, štoly, vrtání nebozezem zemním
(jsou-li díry vrtané větší, slují šachtami vrta-
nými). Vz Štola, Šachta, Průkop. Štoly, šachty
a průkopy slovou též díla čacká č. nadějná,
pokud se v nich nerosty hledají, jinak slují
díly pomocnými, když slouží jen k větrání,
k odvodňování atd. — II. Rozdělání =
hornická podzemní díla za příčinou otevření
dolův, zakládání stříd výstupmo n. sestupmo
(chodeb), tratí, lionův. — III. Dobývání (der
Abbau): a) na šíře = pod nebem šírým n.
na dni ku př. hnědého uhlí u Mostu, rašeliny,
břidlice, mramoru; b) podzemní či pravé do-
lování: a) dobývání po ústupech k dolu, ß)
dobývání po ústupech nahoru, y) dobývání
po stěnách, d') dobývání po pilířích (nejvíce
v uhelnách), e) dobývání příčné. Vz více
v S. N. III. 892. Hory nad zemí. Pr. Hory
vykopávati. Jel. Nadání na hory, léno na
hory. Jg. Nadání na hory pohledati (něm.
muthen). D. V Šumberku hory stříbrné bohatě
šly. V. Hory v díle nejsoucí: pusté, spuštěné,
neobložené. Vys. Úřad hor; hory šly dobře
(vyplácely se), kvetly, padly a zase povstaly;
hory spustiti (zůstaviti), vyzdvihnouti (zvele-
biti), odkryti, dělati, spraviti, založiti, otevříti,
sušiti, opustiti, těžiti; hor hledati; hor svě-
domý. Vys. Hory vydřeviti (dřívím vybudo-
vati), hory jalovým kamením zasaditi (vy-
plniti, zasypati). S. N. Kommissí o horní věci
determinována, poněvadž hory nad městem
tehdáž pěkně šly. Břez. Při zlatých a stří-
brných horách, které potomně nalezeny (auf-
gefunden) a vyzdviženy býti mohou. Pr. Šorfo-
vání a pavování (Bergbau). Pr. I. 90. Na-
kládá jako na zlou horu (o daremném na
někoho nákladu). Ros.. Č. Vz Marné po-
čínání. Zlaté hory slibovati. Slibuje zlaté
hory. Slibuje hory doly a když k skutku
přijde, nepodáť vody. Č., Jg. Žváč slibuje
hory doly a nepodá ti ani vody. Hory doly ně-
komu připovídati. D. — Vz Horník, Doly,
Havíř, Ruda. — H. = hromada, ein grosser
Haufen, Berg. Dělá z toho horu (velikou věc).
Ros. — H. = místo vyšší, der höhere Ort,
Oben. H. n. hůra v stavení, hůrka, patro,
loub, půda. Na hůru po řebříce lézti. Puch.
— H. = vrchní strana něčeho, vrch: s hory,
s hůry (shora; vz Hor), bergab, nach unten,
von oben herab; na horu, vzhoru (vzhůru),
do hory, v horu, pod horu, k hoře, k hůře,
bergan, nach oben, aufwärts, hinauf, empor.
Jg. S hůry až dolů. D. Loď s hůry jede =
po proudu dolů. Har. Kámen se s hůry utrhl.
Br. Na horu jíti, jeti, lézti, hleděti, V., táhnouti,
Har., nésti, držeti. D. Na horu dolů běhati.