486

Hřbítek, tku, m., vz Hřbet.

Hrbiti, il, en, ení = hrbatiti, buckelig
machen. Mladosť výší, starosť hrbí (shýbá).
— se kdy. Plece k starostí se hrbí. Lk.

Hřbíti = hřbieti.

Hřbítkovatý, buckelig. H. zuby. Ssav.

Hřbitov, a, m., pohřební místo, hrobka,
pohřebnice, v obec. mluvě krchov (z něm.
Kirchhof), D., pohřebiště, hrobiště, sv. pole,
cimitr (z lat. coemeterium). Pt. Kirchhof,
Begräbnissstätte, Todten-, Gottesacker. Hřbi-
tov. V. Nese se mrtvé tělo ku pohřebnici
s průvodem pohřebním. Kom. Smrdí hřbi-
tovem. Vz Smrť. Č. Na hřbitově malostran-
ském, volšanském je pochovali. Na hřbitově
leží, nedaleko dveří. Pís.

Hřbitovní, Begräbniss-.

Hrblovatý = hrbovatý. Plk.

Hrbohlav, a, m., synecia, ryba pulcovitá.
Krok.

Hrbol, u, hrbolek, lku, hrbolík, u, hrbolec,
lce, hrbolíček, čku, hrboleček, čku, m., vy-
sedlina, Auswuchs, Knoten, Knollen, Beule.
Res. Húby a jiní hrbolové stromu. Br. H.
n. kloubek stébla. H. na štítu. Nt. — H.
na hřbetě = hrb. V. — H. = pahrbek, kopec.
Hügel. D. — Jg.

Hrbolatka, y, f., Kopfpolsterling, rostl. Rk.

Hrbolatý, höckericht; knorrig; holperig,
knotig. Zuby h-té! Ssav.

Hrbolcovatý = hrbolatý.

Hrbolec, lce, m. = hrbol.

Hrbolík, u, m. = hrbol.

Hrbolina, y, f., Hügel. Rk.

Hrboliti, il, en, ení, hügelig, uneben ma-
chen. Rk.

Hrbolovatosť, i, f., Knolligkeit. Jg.

Hrbolovatý, - ovitý, knollig, knorricht. D.

Hrbonosý, nosu vypuklého, höckernasig,
habichtsnasig. V.

Hrboun = hrbáč.

Hrbous, a, m. Vz Hrbáč.

Hrbovatěti, ěl, ění, buckelig werden. Ros.

Hrbovatosť, i, f., die Buckeligkeit. Sal.

Hrbovatý, hrbatý, hrbolovatý, buckelig,
höckericht. Ludvík hrbovatý. V. H. babka.
Tkadl. H. velbloud. Štelc. H. pařez moruše.
V. — H., nerovný, uneben. H. země, Us.,
měsíc (poslední čtvrť). V. — H. nos (Adler-
nase), V., hrdlo (knollig), Ras., střevo (Grimm-,
Krumm-, Hüftendarm). Sal. Slepé střevo pře-
chází do velikého (hrbovatého, denního)
střeva. Krok.

Hrbovec, vce, m., smyšlená potvora. Aqu.

Hrbule, e, f., crodius, hmyz. Krok.

Hrbuška, y, f., cyrtus, hmyz. Krok.

Hrc. Jen pořád hrc prc (sem tam). Jg.

Hrcáti, hrcnouti, ul a cl, utí = prděti,
prdnouti, furzen. Mřk.

Hrčatý, knorrig. Presl.

Hrče, e, hrč, i, hrčka, y, f., hrbol, hrb
ku př. na dřevě, Knorren, Knollen, Auswuchs.
Bez hrčí = bez sukův. Jg. — H., žlázy,
boule, Drüse, Drüsenknollen, Beule. Us. —
H., kotouč, chomáč, ein Büschel. Na Mor.
H., sumec (ryba), Wels. Plk.

Hrček, čku, m. Pot se mi hrčkem s tváří
lil. Zlob. Hrčkem krev se lila. Nej. Vz Crčkem.

Hrčeti, 3. os. pl. -čí, hrč, -če (íc), el, ení;
hrčívati, hrkati, rasseln, brausen, murmeln,

rauschend rollen, rauschen; hrkem téci, mur-
meln, rieseln. Jg. Kolovrat, voda, potok atd.
hrčí. Us. Obilí hrčí (prší, louští se, trolí se).
Us. — kudy. Vůz hrčí po ulici. Us. — jak.
Olej po kapkách dolů hrčí. Us. — kam.
Voda od tvých nohou k mým hrčí. Puch. —
kde. Tam pod skalou voda hrčí. — čím.
Hrčí hrčaním chalupa. Na Slov., Ht. —

Hrčivý, hrčící, rauschend, rieselnd. H. po-
tůček. Dch.

Hrčka, y, f., hrč, Beule. Zlob. — H. Var-
hany hrčky, dudy hrčky = rozladěny. Dch.

Hrčně, hrkem, hrčkem, murmelnd. Jeho
vlny h. chvátají k potoku. MM.

Hrčovatý = hrbolovatý, knollig. Na Slov.
H. ratolesť. Baiz.

Hrd, vz Hrdý.

Hrdák, a, m., hrdý Človek, ein Stolzer. Č.

Hrdati = pohrdati, nevážiti, neceniti, ver-
achten. Jg. — čím. Sedláci hrdají pány po-
kornými; vším dobrým hrdá. Št. Lékem tím
ať nikdo nehrdá. Lk. — Bib., Tkad., Ctib.,
Troj. — s inft. Nehrdal do hubených cha-
lupek vniti. Ms. — Jg.

Hrdě, z hrda, pyšně, zpupně, stolz, hoch-
müthig. Jg. Hrdě a pyšně mluviti. V. Hrdě
o sobě mluviti. V. Hrdě si vykračovati, vy-
šlapovati, D., si počínati, si vésti.

Hrdec, dce, m. = hrdý. Jg.

Hrdélce, e, hrclélko, a, n., malé hrdlo,
die Kehle, Gurgel, der Hals einer Sache. Jg.
H. močové, Harnröhre. Ja.

Hrdelní, hrdlní, hrdelný = od hrdla, na
hrdle, v hrdle jsoucí, Gurgel-, Hals-. Žíla,
Us., hlas, hláska. S. N. Hrdelné souhlásky:
g, h, ch, k. Vz Hrdelniee. H. otok, radosť
(dobrá jídla a nápoj), obojek, hlíza. Jg. —
H., hrdla se týkající, o hrdlo n. o život jed-
nající, Hals-, Kapital-. H. právo, soudce,
trest n. pokuta, D., pře. V. Písař u hrdel-
ního práva. D. U hrdelního práva někoho
žalovati. D. H. skutek, příběh, soud, pra-
meny hrdelního statopisu, J. tr., vyšetřování,
právomocnosť, přečinění, řád hrdelního práva.

— H. cesta = zlá, kamenitá, blátivá, pekelná,
kostrbatá. Mordweg. Us.

Hrdelnice, e, f., co se k hrdlu vztahuje

= hrdelní hlíza, die Bräune. Ja. — 2. Nežit
ohnivý (housenky, zhorek, pajeď), Maulseuche,
Zungenkrebs. — 3. Hrdelní žíla, die Drossel-
ader, Drosselvene, Jugularvene. — 4. Hrdelní
souhláska (g, h, ch, k), Kehllaut. Hrdelnice
měkčí se na prvém stupni: k v c, g a h
v z, ch v s; na druhém stupni v: č, ž, š;
ch se v češtině hned na prvém stupni v š
měkčí: Vlacha — Vlaši. Vz jednotlivé. Gb.

— Přetvořování hrdelnic za příčinou jotace
objasněno rozpravou Šafaříkovou (v Mus.
1847. I. ) důkladně. Vz tam. K nepřechází
prý přímo v s, nýbrž v případech, kde se to
býti zdá, vždy ch prostředníkem jest, s nímž
i k i s souvisí: řec. y. acóía, lat. cor, něm.
Herz, srsdce; něm. kalt, chlad, slatina; lat.
octo, něm. acht, osm. Chlap, lit. klapas. Sr.
lektati — lechtati; kypěti — chlípěti. Jinde
zase vzniklo s z c: kloniti — cloniti — slo-
niti. Řeč novější sykavkám s, z, c (č, ś, ź),
ano i č, š, ž ve flexi namnoze se vyhýbá,
nahrazujíc přípony, kde se hlásky tyto na-
cházejí, jinými nejotovanými; jmenovitě to



	486

	Hřbítek, tku, m., vz Hřbet. Hrbiti, il, en, ení = hrbatiti, buckelig machen. Mladosť výší, starosť hrbí (shýbá). — se kdy. Plece k starostí se hrbí. Lk. Hřbíti = hřbieti. Hřbítkovatý, buckelig. H. zuby. Ssav. Hřbitov, a, m., pohřební místo, hrobka, pohřebnice, v obec. mluvě krchov (z něm. Kirchhof), D., pohřebiště, hrobiště, sv. pole, cimitr (z lat. coemeterium). Pt. Kirchhof, Begräbnissstätte, Todten-, Gottesacker. Hřbi- tov. V. Nese se mrtvé tělo ku pohřebnici s průvodem pohřebním. Kom. Smrdí hřbi- tovem. Vz Smrť. Č. Na hřbitově malostran- ském, volšanském je pochovali. Na hřbitově leží, nedaleko dveří. Pís. Hřbitovní, Begräbniss-. Hrblovatý = hrbovatý. Plk. Hrbohlav, a, m., synecia, ryba pulcovitá. Krok. Hrbol, u, hrbolek, lku, hrbolík, u, hrbolec, lce, hrbolíček, čku, hrboleček, čku, m., vy- sedlina, Auswuchs, Knoten, Knollen, Beule. Res. Húby a jiní hrbolové stromu. Br. H. n. kloubek stébla. H. na štítu. Nt. — H. na hřbetě = hrb. V. — H. = pahrbek, kopec. Hügel. D. — Jg. Hrbolatka, y, f., Kopfpolsterling, rostl. Rk. Hrbolatý, höckericht; knorrig; holperig, knotig. Zuby h-té! Ssav. Hrbolcovatý = hrbolatý. Hrbolec, lce, m. = hrbol. Hrbolík, u, m. = hrbol. Hrbolina, y, f., Hügel. Rk. Hrboliti, il, en, ení, hügelig, uneben ma- chen. Rk. Hrbolovatosť, i, f., Knolligkeit. Jg. Hrbolovatý, - ovitý, knollig, knorricht. D. Hrbonosý, nosu vypuklého, höckernasig, habichtsnasig. V. Hrboun = hrbáč. Hrbous, a, m. Vz Hrbáč. Hrbovatěti, ěl, ění, buckelig werden. Ros. Hrbovatosť, i, f., die Buckeligkeit. Sal. Hrbovatý, hrbatý, hrbolovatý, buckelig, höckericht. Ludvík hrbovatý. V. H. babka. Tkadl. H. velbloud. Štelc. H. pařez moruše. V. — H., nerovný, uneben. H. země, Us., měsíc (poslední čtvrť). V. — H. nos (Adler- nase), V., hrdlo (knollig), Ras., střevo (Grimm-, Krumm-, Hüftendarm). Sal. Slepé střevo pře- chází do velikého (hrbovatého, denního) střeva. Krok. Hrbovec, vce, m., smyšlená potvora. Aqu. Hrbule, e, f., crodius, hmyz. Krok. Hrbuška, y, f., cyrtus, hmyz. Krok. Hrc. Jen pořád hrc prc (sem tam). Jg. Hrcáti, hrcnouti, ul a cl, utí = prděti, prdnouti, furzen. Mřk. Hrčatý, knorrig. Presl. Hrče, e, hrč, i, hrčka, y, f., hrbol, hrb ku př. na dřevě, Knorren, Knollen, Auswuchs. Bez hrčí = bez sukův. Jg. — H., žlázy, boule, Drüse, Drüsenknollen, Beule. Us. — H., kotouč, chomáč, ein Büschel. Na Mor. H., sumec (ryba), Wels. Plk. Hrček, čku, m. Pot se mi hrčkem s tváří lil. Zlob. Hrčkem krev se lila. Nej. Vz Crčkem. Hrčeti, 3. os. pl. -čí, hrč, -če (íc), el, ení; hrčívati, hrkati, rasseln, brausen, murmeln,	rauschend rollen, rauschen; hrkem téci, mur- meln, rieseln. Jg. Kolovrat, voda, potok atd. hrčí. Us. Obilí hrčí (prší, louští se, trolí se). Us. — kudy. Vůz hrčí po ulici. Us. — jak. Olej po kapkách dolů hrčí. Us. — kam. Voda od tvých nohou k mým hrčí. Puch. — kde. Tam pod skalou voda hrčí. — čím. Hrčí hrčaním chalupa. Na Slov., Ht. — Hrčivý, hrčící, rauschend, rieselnd. H. po- tůček. Dch. Hrčka, y, f., hrč, Beule. Zlob. — H. Var- hany hrčky, dudy hrčky = rozladěny. Dch. Hrčně, hrkem, hrčkem, murmelnd. Jeho vlny h. chvátají k potoku. MM. Hrčovatý = hrbolovatý, knollig. Na Slov. H. ratolesť. Baiz. Hrd, vz Hrdý. Hrdák, a, m., hrdý Človek, ein Stolzer. Č. Hrdati = pohrdati, nevážiti, neceniti, ver- achten. Jg. — čím. Sedláci hrdají pány po- kornými; vším dobrým hrdá. Št. Lékem tím ať nikdo nehrdá. Lk. — Bib., Tkad., Ctib., Troj. — s inft. Nehrdal do hubených cha- lupek vniti. Ms. — Jg. Hrdě, z hrda, pyšně, zpupně, stolz, hoch- müthig. Jg. Hrdě a pyšně mluviti. V. Hrdě o sobě mluviti. V. Hrdě si vykračovati, vy- šlapovati, D., si počínati, si vésti. Hrdec, dce, m. = hrdý. Jg. Hrdélce, e, hrclélko, a, n., malé hrdlo, die Kehle, Gurgel, der Hals einer Sache. Jg. H. močové, Harnröhre. Ja. Hrdelní, hrdlní, hrdelný = od hrdla, na hrdle, v hrdle jsoucí, Gurgel-, Hals-. Žíla, Us., hlas, hláska. S. N. Hrdelné souhlásky: g, h, ch, k. Vz Hrdelniee. H. otok, radosť (dobrá jídla a nápoj), obojek, hlíza. Jg. — H., hrdla se týkající, o hrdlo n. o život jed- nající, Hals-, Kapital-. H. právo, soudce, trest n. pokuta, D., pře. V. Písař u hrdel- ního práva. D. U hrdelního práva někoho žalovati. D. H. skutek, příběh, soud, pra- meny hrdelního statopisu, J. tr., vyšetřování, právomocnosť, přečinění, řád hrdelního práva. — H. cesta = zlá, kamenitá, blátivá, pekelná, kostrbatá. Mordweg. Us. Hrdelnice, e, f., co se k hrdlu vztahuje = hrdelní hlíza, die Bräune. Ja. — 2. Nežit ohnivý (housenky, zhorek, pajeď), Maulseuche, Zungenkrebs. — 3. Hrdelní žíla, die Drossel- ader, Drosselvene, Jugularvene. — 4. Hrdelní souhláska (g, h, ch, k), Kehllaut. Hrdelnice měkčí se na prvém stupni: k v c, g a h v z, ch v s; na druhém stupni v: č, ž, š; ch se v češtině hned na prvém stupni v š měkčí: Vlacha — Vlaši. Vz jednotlivé. Gb. — Přetvořování hrdelnic za příčinou jotace objasněno rozpravou Šafaříkovou (v Mus. 1847. I. ) důkladně. Vz tam. K nepřechází prý přímo v s, nýbrž v případech, kde se to býti zdá, vždy ch prostředníkem jest, s nímž i k i s souvisí: řec. y. acóía, lat. cor, něm. Herz, srsdce; něm. kalt, chlad, slatina; lat. octo, něm. acht, osm. Chlap, lit. klapas. Sr. lektati — lechtati; kypěti — chlípěti. Jinde zase vzniklo s z c: kloniti — cloniti — slo- niti. Řeč novější sykavkám s, z, c (č, ś, ź), ano i č, š, ž ve flexi namnoze se vyhýbá, nahrazujíc přípony, kde se hlásky tyto na- cházejí, jinými nejotovanými; jmenovitě to