488

býti = míti nepřítele na sobě. Us. Jemu
starosti na hrdle leží. V. Velikou tíž, bře-
meno na hrdle míti. V. Stále býti někomu
na hrdle. D. Na hrdle sedí smrť vždycky.
Jel. Na h-o mu jde. Jg. Všecko mi to na
hrdlo spadlo. Vz Péče. Č. — H. = život,
der Hals, die ganze Kehle, das Leben. Jg.
Platím za to hrdlem. Jel. Pro vlasť h. slo-
žiti. Kom. Na h-e seděti. Trestati na hrdle.
D. Provazem někoho na hrdle trestati; osi-
dlem h. odníti. V. Něco hrdlem zaplatiti.
Krab. Za pokutou hrdla, bez milosti. V. Hrdlo
za hrdlo, Č., Rb. Kteří sobě sami h. odjí-
mají. Er. K hrdlu sobě (někomu) sáhnouti.
Vz Smrť. Č. Budiž mu sazeno k hrdlu. Žer.
Byl odsouzen hrdla. Zav. Člověk hrdla od-
souzený. Br. Hrdla odříci. V. Života a hrdla
pro někoho vynasaditi. Br. Nebo zůstaň doma
nebo odvaž se hrdla. V. Pod hrdlem přiká-
zati. Pod hrdlem se nesmí navrátiti. V. Aby
jeden druhému pomocen byl a radil i živo-
tem i zbožím i vší mocí až do těch hrdel.
Arch. I. 66. Pro něž by slušně i na hrdle
měl kárán býti. Žer. Záp. I. 267. Sotva
s hrdlem pryč utekl. Skl. 103. Přihodí-li se
co Hlavsovi proti našemu glejtu, že k hrdlům
vašim o tom budem hleděti. Bart. 276. Ne-
mělo by proto písaři k hrdlu jíti. O. z D.
Hrdel i statků nasaditi. H. ztratiti. O h. koho
připraviti. Pr. A jestliže by ten měštěnín
hrdlem trpěl. P. Sob. 159. Tak bychom hrdly
i statky svými jednali a pomáhali pokojiti
země této. Kn. Tov. 5. Pod hrdlem zapo
věděný. Kom. Pod ztracením hradla zapo-
vědíno bylo. Vrat. Pod skutečným na hrdle
trestáním. Kom. Propadl hrdlo. Faukn. Právo
o něm jest, aby hrdlo propadl. Br. Jde mu
o h. Reš. Někomu na h. státi. D. Hrdla pro-
padem. Reš. Ne já tebe hrdla odsuzuji, ale
zřejmá práva. Br. Souditi o hrdlo. O hrdlo
hráti. V. O h. se, někoho připraviti. V. H.
odníti. V. H. si odňal. Us. Že chtí se brániti
do těch hrdel židé. Ben. Aby hrdla svého
tam nenechal. Žádný by nemohl při hrdle
zůstati. Br. Při hrdle a zdraví zachovati. V.
Při hrdle zanechati. V. Pře na h. se vzta-
hující, o h. běžící. Th. Hrdla zbavení, ztra-
cení, zastavení. Th. O hrdle seděti (odsou-
zený na smrť). V. Běží tu o h. Ml. Sotva
s hrdlem uteče (živ). Br. A do hrdel se za-
vázali. Štelc. Zapsali se, aby se jedni dru-
hých až do těch hrdel neopouštěli. V. A cti
do toho hrdla chrániti. St. skl. I mysliti jen,
za Fridricha hrdlem páchlo. Kom. Nůž ně-
komu k hrdlu přiložiti. D. Přikázáno, aby
se pod zbavením hrdla do Čech nenavraco-
val. Háj. Co nevíš, že soudce poříkati k hrdlu
sahá ? Kom. Jest potřebí od hrdel našich ode-
hnati nepřítele. V. Obecní dobré města s nebez-
pečenstvím hrdla a života opatrovati a ob-
hajovati. V. Jakby mu k hrdlu sahal. (La-
komý). Č. Mluví, co nemůže hrdlem doká
zati. Jg. Vz Tlachal. Č. Páchne to hrdlem.
Vz Trest. Č. Něco radše králi dáti, nežli
o svá hrdla hráti. Lom. Utíká, jakoby mu
k h-u sahal. Vz Bázlivý. Lb. S h-em člověka
nesluší hráti; Na h. člověku nemá se kvapiti;
H. jednou odňaté nemůže se navrátiti. Rb.
— H., soud o hrdlo, peinliches Gericht. A
což se hrdla dotýče. Pr. — H. = co k hrdlu

podobno, Hals. Sklenice s úzkým hrdlem.
Us. H. ostruhy, loutny, pekla. Do hrdla peklu
lézti. Jg. H. matky (Mutterscheide). — H.,
prostrannosť trubky či cívky u lupenu. Rostl.

Hrdlobol, hrdlabol, u, m., bolení v hrdle,
prým, Kehlsucht, Bräune. Na Slov. Jg.

Hrdlořez, a, m., Gurgelabschneider. Zlob.

Hrdlořezy, pl. Dle Dolany. Ves u Prahy.

Hrdlouhati, m. v hrdlo lháti. Vz Hrdlo. L.

Hrdlovati = hrdliti, za hrdlo utiskati;
sužovati, würgen, plagen. Jg. — koho. Dav
se hněvu přemoci hrdloval druhého. Háj. —
se s kým oč (zápoliti, rváti se, ringen,
sich balgen). Jg., D. — Já se něco nahrdlím
a přece nic nemám = mnoho se napracuji,
skrovně žiji a přece nic nemám. Mřk.

Hrdlový, Gurgel-, Hals-. H. dutina. Ssav.

Hrdnouti, dnul a dl, utí, pýchati, hrditi
se, nadýmati se, stolz werden, V.; 2. tupiti,
pohrdati, verachten. — kým. Vz Pohrdnouti.

Hrdo, hrdě, stolz, übermüthig. Z hrda
o sobě mluviti. V.

Hrdoba, y, f. = hrdosť, Stolz. Koll.

Hrdobný lesk, snad lépe: nádherný. Jg.

Hrdohněvný, stolzzürnend. Mus.

Hrdomluvce, e, m., ein stolz Sprechen-
der. L.

Hrdomluvnosť, i, f., Grosssprecherei, L.,
hochmüthiges Reden. Jg.

Hrdomluvný, stolz redend. Jg.

Hrdomysl, i, f. = hrdomyslnosť. Jg.

Hrdomyslnosť, i, f., pýcha, Stolz. Jg.

Hrdomyslný, hochmüthig, stolz. Jg.

Hrdonosý, pyšný, ein Stolzer. L.

Hrdopysk, hrdopych, a, m., hrdopyský
= hrdopýšek. Na Slov.

Hrdopýšek, ška, hrdopýška, y, m., hrdou-
šek, ein stolzer Mensch. Rvač. — H., chlubný
člověk, Prahlhans. V.

Hrdopyšenství, n., hrdopyšnosť, i. f.,
Hoffart, Hoffärtigkeit. Rk.

Hrdopyšný, hoffärtig. Rk.

Hrdosť, i, f., zpupnosť, pýcha, der Stolz,
Hochmuth, Aufgeblasenheit, Dünkel, Ehr-
geiz. D., Jg. Od vší h-sti a pýchy vzdálený.
V. Z h-sti toho nepřijme. Zák. sv. Ben. Pu-
stivše světských rozkoší a hrdostí. Tamtéž.
Jsou plni hrdosti (vzdoru). D. Vz Pýcha.
— H., zastar., znamenalo pych, svévolné po-
škození na jmění, Frevel, do druhé polovice
15. století. Však jest na tom h. učinil (že
zboží bez soudu vzal). Ms. Jest mú čeleď
bil kiji, pychem a hrdostí. Půh. Olom. 1412.
Učinil pych na řekách, zrubal mi hráze pra-
vou hrdostí. Půh. Ol. 1412. Vz Gl. 72., Kn.
drn. 131.

Hrdoš, e, m., hrdý, ein Stolzer, V.

Hrdota, y, f., šp. m. hrdosť. Jg.

Hrdousiti, vz Rdousiti.

Hrdouš, e, hrdoušek, ška, m., V., = hrdoš.

Hrdutosť, i, f., nadutosť, pýcha, Stolz. Jg.

Hrdutý, nadutý, pyšný, stolz, aufgebla-
sen. Reš.

Hrdý; hrd, a, o; komp. hrdější n. hrdší;
adv. hrdě, hrději. — H. = pyšný, nadutý,
stolz, aufgeblasen, hochmüthig. H. jako páv.
Hrdým býti. V. Slova hrdá dávati; s hrdou
myslí. V. Hrdé smýšlení o sobě. D. Sosny
hrdé na horách. Ráj. Bohactví Člověka
hrdým činí. Us. Hrdú braň na sobě nosívá