492

proti přirození. Lk. H. spáchati, činiti; h-chu
se dopustiti, se dočiniti; na hanebné hříchy se
oddati; hroznými h-chy zprzněný, okydaný;
v h. upadnouti; dáti se v předešlé hříchy
a nepravosti; h-chem se zamazati, zprzniti;
váleti se, káleti, káceti se v ohavnostech
h-chů. V. Jedem hřícha nakažený. Jg. Varuj
se hřícha. Zlob. V h. potrhnouti. Scip. Hřiech,
v porobu dáti šíju. Rkk. Z h-chu byl uviněn.
Kram. Někomu z h-chů se vyznati. Háj. Vy-
znal se h-chu svého. Bibl. Želeti h-chův;
pokání z h-chův činiti; očistiti od h-chův;
srdce hříchův prázdné, očištěné od h-chův;
h. shladiti. V. H-chům umírati; z h-cha se
vydobyti; h-chy slzami oplakávati. Kram.
V hříších žíti; za h. něco míti, pokládati.
Us. II-chem vinen. V. H-chu zbaviti, zprostiti;
obět za h. D. H-chů utíkati. Kram. Starý h.
novou hanbu činí. Jg., Plk, Č. Odvykati
h-chu nejlepší pokání. Č. Každý h. svou vý-
mluvu má. Jg., Č., Lb. Za h-chem pokuta
v patách běží. V., Č. Každý h. má svou po-
kutu. Na Slov. Lb., lib. Za břichem pokuta
kráčí (v patách běží, Pk. ); H. se neodpustí
bez napravení. Rb. H. zamýšlený šmakuje
a spáchaný katuje; H. a bída na kohož ne-
číhá? Pk. Nevedomosť hriechu nečiní; Hriech
v maľučkom sa počína, ve veľkom sa, končí.
Mt. S. Hřích sladký a člověk padký. C. Dva-
krát hřeší, kdo se hříchem honosí. Km. Ne-
umřeš s tím h-chem (i. e. pomstím se, nemáš
darováno). Vz Vyhrůžka, Msta. Č. H. ďábla
smích. L., Č., Š. a Ž. Jeho tajné hříchy jdou
nám pod nos (smrdí). Č. Dlouhý život mnoho
h-chův. Č. H-chové po lidech jako dým po
hlavni se vlekou a táhnou. K cizím h-chům
ostrovidové oči máme, ale na své jako krtkové
pohlídáme. Č. Hříchové (výstupky, skutky
zlé). Vz Rb., str. 266. — Po h-chu, k h-chu,
po svém h-chu = žel, leider! Kom. Vám jest
do smíchu, ale nám po hříchu. Zlob. Co jsem
to k hříchu za tovaryše dostal. Kom. — H.
= lání, klení, der Zank, das Fluchen. Na Slov.
Plk. —

Hříchoplod, a, m., veliký hříšník, der
Sündenbalg.

Hříchosňatel, e, m., der Entsündiger. Jg.

Hříchový, Sünden-. H. rejstřík. Zlob.

Hříjen, jnu, m., das Treibhaus. Vz Hřejna.

Hřímání, u., hřměni, hromobití, das Don-
nern. V.

Hřímanice, e, f. = hřímota, Donnerwetter.
Na Mor. Lpř.

Hřímatel, e, m., der Donnerer. Jel.

Hřímati, vz Hřměti.

Hřímavice, e, f., na Slov. hrmavice, vz
Hřímanice. Das Donnerwetter.

Hřímavosť, i, f., donnernde Beschaffenheit.

Hřímavý, donnernd.

Hřimbaba, y, f. Er. P. 66. Vz Řimbaba.
Mutterkraut.

Hřimbuch, u, m. = řimbuch.

Hřímel, e, m., Donnerstein.

Hřímot, u, m. = hřímota,

Hřímota, y, f. = hromobití, das Donnern.
Byla veliká h. a příval. V. Jakžkoli jasno
bieše, tak veliká h. přišla, že se chrám po-
hanský na tři čiesti rozsedl. Pass. 126.

Hřínati se, rossen, na Slov. Vz Honiti se.

Hříšek, šku, m., malý hřích. Vz Hřích.

Hřišice, pl., dle Budějovice, Reispitz v Ji-
hlavsku.

Hříšisko, a, n., hässliche Sünde.

Hříšně, sündhaft, sündig. Us.

Hříšnice, e, f., die Sünderin. D.

Hříšník, a, m., z hřích-ník, vz ch před -ník.
Ht. Der Sünder. Jest veliký h. Us. Ubohý h.
D. H. a hříšnice. Kde hříšníků mnoho, těžko
kárať koho. Pk.

Hříšnosť, i, f., sklonnosť k hřešení, die
Sündhaftigkeit, Sündlichkeit. Svou h. po-
znati, Br., rozvažovati. Kram. Své h-sti
litovati.

Hříšný; hříšen, šna, šno, hříchům oddaný,
hřešící, sündhaft, sündig, sündlich. H. pád.
D. Sündfall. Jest na vídeňský jako čert na
hříšnou duši. Jg. Hříšné slasti vedou k pro-
pasti. Pk.

Hřiště, ě, n., zastr., Spielplatz, Spielhaus.
Mat. verb.

Hříti, hřáti, hřeji, hřej, -je (íc), hřál n.
hřel (hříl), hřen n. hřán, u některých také:
hřit, hřát, hřet; hření n. hřání, u některých
také: hřití, hřetí; hřívati, hřívávati. Jižně
od Budějovic: řejt, řeju, řel (hřál), řetej.
Kts. Obec. mluva vých. Čech má jen: hřáť
(řáť). H. = horké činiti, teplosť dávati, warm
machen, wärmen, hitzen. Jg., D. Hřáti je
vzorcem časoslov 5. třídy (volati), 4. odděl.
Časoslova sem hledící časují se na základě
dvou kmenův: přítomný končí se samo-
hláskami, z nichž e aneb ě v infinitivném
někdy co i se objevuje; infinitivný rozši-
řuje se se přísuvkou ja, která se s před-
cházející samohláskou stahuje. Hřejati =
hřáti. Kmen přítomného času: hře. Infini-
tivný kmen: hřeja = hřá, Hře-j-i, hře-j-eš,
hře-j-e, hře-j-e-me, hře-j-e-te, hře-j-í. Imper.
hře-j, hře-j-me, hře-j-te. Přechod. a) přítomn.
času: hře-j-e, hře-j-íc, hře-j-íc, hře-j-íce;
b) minul. času: hřá-v, hřá-vši, hřá-vše. Pří-
česti min. času a) činné: hřá-l, la, lo; b) trpné:
hřá-n, na, no. Inft.: hřáti, hříti. Supin. hřát,
hřit. Bud. čas: Budu hřáti. Min. čas. Hřá-1,
la, lo jsem atd. Kondit a) přitom. času:
hřá-1, la, lo bych atd.; b) min. č.: byl, a, o
bych hřá-1, a, o. Sem patří: káti, láti, pláti,
táti, smáti se, váti (víti), okřáti, přáti, chvěti
(chvíti) atd. Kz. Vz více v Ht. Sr. ml. 298.

— abs. Mlýn, čep, pila hřeje (když se během
rozpálí). Vys. — koho, co: vodu, jídla. D.

— co komu: si nohy, ruce. Us. — co, se
kde: u ohně, V., Br., Svěd., vodu na kam-
nech, v kamnovci; něco při volném ohni;
nad ohněm, nad svíčkou. Nad leda dobrými
věcmi se hříli (zapalovali, rozpalovali). Kom.
Tenkrát Němec Čechu přeje, když se had
na ledě hřeje. Jg. H. se na slunci. — koho,
se čím: svýma rukama, teplým šátkem.
Milosť se hřeje škodou. L. H. se obkladky.

Hřítiti, il, cen, ení = hříziti, pohříziti,
schütten, verschütten. Od smilných žádostí
pohřícený.

Hřitý. H. voda. Vz Hříti.

Hříva, hřivka, y, f., dlouhé vlasy na krku
zvířat. Die Mähne. H. koňská, lví. Us. Krátká
hříva snadno se sčeše = malý obchodník
snadno doklepá. Jg., Šp., Šm., Lb. Vz Chudý.

Hřívatý, hřívu mající, bemähnt. Jg.

Hřiven, vně, f. = hřivna. Na Slov.