Předchozí (547)  Strana:548  Další (549) |
|
|||
548
|
|||
|
|||
ch. budou. Arch. II. 503. Co sobě chceme,
i bližnímu povinni jsme. Kom. Někdy témuž pohané od židův chtěli. Dal. Čemu sám chceš, to čiň jinému. V. Nechce tomu, bych ho chválil. Sych. To by se mi ještě chtělo! Us. Chce ti dobře (= přeje ti). Kdo chce pokoji, hotov se k boji (jinak: nečiň zmínky o boji). Kdo čemu chce, dá se jedním vlasem při- táhnouti. Lb. Co kde vidíš, ne všemu chtěj. Vz Cizí. Lb. Své chvále od lidí chtieti; Bůh chce pravdě a svět lsti; Mně nechce, ale chtěl by zboží mému. Št. — Pozn. Cht. pojí se, povídají, s dativem; ale toto vše- obecné pravidlo není správné, nemluvíť ni- kdo: chci vínu, pivu, vodě, masu. Novák v Km. Vz Chtíti co, čeho. — kam, k čemu. Každý chce k svému. D. — za koho. Ne- chtěla ho za manžela. Us. Za muž chtíti (vdáti se). V. — co po kom — na kom žádati. Co po mně chceš ? Vz Po. Us. na Mor., Brt. Co chtěl po nebožce? Něco na pa- mátku. Mřk. — na kom. Co chceš na mně? Er. P. 268. Ty chceš na nás po tolárku. Sš. P. 718. — co kde. Povím, žes na mně chtěl v zahrádce růžičku, po cestě hubičku. Er. P. 141. Co chcete u mého děvčete? Er. P. 278. — koho proč. Když jsi mě pro lásku nechtěla. Er. P. 185. — se komu čeho. Chceť se ho (piva) nám, jako pannám k tanci. Rým. Chce se mi toho. D. Chce se mi vína, vody atd. Ros. Chtělo by se mu toho. Ros. Chce se mi toho. D. Toho by se mi ještě chtělo! Nt. Chce se mu zlata. Háj. Svého si všichni hledí, obecného ne každému se chce. Vš. I. 6. — se komu do čeho. Nechce se mi do díla, D., do chleba, do práce, do žertu. Us. Nechce se mi do toho. Us. — s infinit. Chci utéci, psáti. Us. Chtěl se hádati. Br. Jsou, kteří nás znáti nechtějí. Tkad. Jáz chcu zvěsti. Rkk. Kto sě chtějú bíti. Rkk. Chtěše obět vzdáti. Rkk. Kdo chce užiti dobré vůle, musí pokusiti nezvůle. Kuře chce moudřejší býti nežli slepice. Kdo chce v domě škody zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Kdo chce ve psí býti, spusť se na čeleď. Kavka kamžkoli letí, černá vždy býti chce. Co kopřivou má a chce býti, to hned na počátku bude ží- hati. Chtěje dýmu ujíti, upadl do ohně. V. Chtěje se louže uvarovati, upadl do bláta. Jg. Chtějí se vzíti (v manželstvo). Chce si ji vzíti. Us. Nechceme tomu věřiti. V. Ne- chtěl uposlechnouti hlasu jejího. Br. Že chceš vždy v krčmě ležeti, diětky chtie hladem zemřěti. Jir. Nákr. 85. Chce se mi jísti (lač- ním), píti, spáti, jezditi, tancovati, zpívati. Ros. Po slaných jídlech chce se píti. D. Kdo chce vydělati, musí někdy prodělati. Vz Zisk Lb. Tím nechci říci = tím nemíním, nepra- vím, nedím. Ch. něco dosíci. Št. Nechtělo se mu dařiti, lépe: nijak se mu nedařilo. Km. Vz více infinitivův u Chtíti v Jir. Ná- kresu str. 85. — Pozn. Někdy se infinitiv vypouští. Chce se pannám k tanci (jíti). Us. Co nás mrzí, to se nás drží; a co jest milo nám, to nechce k nám (přijíti). Č. Prosil Bohdan za kralovnu, ale ona nechtěla zaň (jíti). L. Chceš něco ode mne (míti)? Nt. Nechce to z něho (lézti atd. ) Kom. I káže kněz zemanóm svým: Kto chtie prví na se- dánie (jeti), ty jáz kněz sám ustanoviu. Rkk. |
41. — Ch. nadbytkem (ale ne špatně) se
klade: Nechci zapírati = nezapírám, non infitior; nechci říci = neříkám; chci jen to podotknouti jen to podotýkám, hoc uniím dico; chceme-li pravdu mluviti = mluvíme-li pravdu, si verum dicimus (avšak i: verum si loqui volumus). Nt. Cf. A tuto chci také čeleď napomenuti, v čem by se líbili Bohu. Št. Teť chci nejprve řeč podjeti a o jiných potom. Št. N. 208. Na počátce chci praviti, jeho smysly vylíčiti. St. skl. III. 175. Vz Brs. 91. — Imperativem slovesa chtíti a in- finitivem opisuje se imperativ. Nechtějte tam jíti = nechoďte tam. Vz Mkl. S. 867. — Někdy zastupuje chtíti latin. imperfec-
tum conatus: non dubitas id facere, quod jam diu faciebas ? Zdraháš-li se činiti to, co jsi již dávno učiniti chtěl? Nt. — Ch. opi- suje budoucnosť (nástupnosť) v minulosti, vz Míti. — aby. Chce, abych s ním šel. Us. Chce tomu, aby se to kamení prodalo. Pass. Chce sě jim, aby někaká viděnie měli. Št. Chtivě, komp. chtivěji, begierig. Ch. žá-
dati, L., se vyptávati. Kom. — Br. Chtivinda, y, m., chtivý, ein begieriger
Mensch. Jg. Chtivosť, i, f., chtíč, chtění, žádosť, Be-
gierde, Begehrlichkeit, Lüsternheit. Jg., D. Chtivosť neb chuť k něčemu míti. Reš. S chtivostí něco vykonati. V. S ch-stí ve- likou hnal se do boje. Troj. Ch. podmaniti. D. Ch. čeho: panování, L., vědění, slávy. — k čemu: k dávení. V.
Chtivý; chtiv, a, o; komp. chtivější; žá-
dostivý, begierig, lüstern. Ch. pes, který zvěř ochotně honí. Šp. Chtivého koně příliš nežeň. Ros. Chtivému nikdy dosť. L. Ne- buď tak chtivý (všetečný, chtící vše věděti). Sych. — čeho: slávy, předku, D., cti, úřadu, V., krve, smíchu, vlády (herrschsüchtig), zisku, jídla, sázky, Šm., vražd. Ht. — k čemu: k boji, Br., k jídlu, Koc., k službám. Lom. Žena chtivá k tělesnému skutku. Lomn. — s inft. Znáti cesty mé jsou chtiví. Br. — Vz Mlsný. Chučeti, el, ení, hučeti, sausen. Chučeno
naň z konopí (= byl v osidlech ?) Mus., Výb. I. Chud, vz Chudý.
Chuď, i, f., chudina, die Armen. Leg.
Chůda, y, f., pl. chůdy, nástroj k chození,
dřevěná noha, štihla, berla, die Stelze, die Krücke. D. Ch. na holeň, na stehno. Na (po) chůdách choditi. D., Kom. Vz Tělocvik; Tš. str. 103. — V horách ch. = kůsle, střevíce, v kterých v horách po sněhu chodí. Schnee- schuhe. Us. — Ch., chůdy, spodní díl nohy, na němž se chodí; také noha až ku kotníku a k patě. Us. v Sklenařicích. Jg. Chudáctvo, a, m., Armseligkeit. L.
Chudáček, vz Chudák.
Chudačka, y, f., chudá žena, ein armse-
liges Weib. Chudák, a, chudáček, čka, m., člověk
chudý, bídný, nebohý, hubený, ein armer, elender, magerer Mensch; chuďas, chudina, ein armer Tropf, ein armer Teufel. Jg. Chůdař, e, m., kdo po chůdách chodí,
wer auf Stelzen geht. Tš. Chuďas, a, m., chuďásek, ska, chudák,
chuděra, chudina, armer Mann, armer Schluk- |
||
|
|||
Předchozí (547)  Strana:548  Další (549) |