Předchozí (571)  Strana:572  Další (573) |
|
|||
572
|
|||
|
|||
Kat. 3. Husy paňmáminy, Er. (Mkl. S. 90. );
sestřin, holčin, nevěstin. Mkl. B. 132. Avšak jsou příklady i ze staroslovanské i ze staro- české mluvy, že se přípony -in (-ina, -ino) i k substantivům rodu muš. dávaly: holubin, Neklanin, pastušin. (Ht., Č. ). Zastena pláčem holubiným. Rkk. 7. Slyše volánie pastušino. Rkk. 31. Přijde nová radosť v junošino srdce. Rkk. 29. Osoba musí býti určitá, chcemeť touto příponou říci, že něco majetnici jediné, určité přináleží: matčin čepec = čepec jisté matky. Č. Klade-li se místo genitivu jméno přídavné přivlastňovací, nemívá nyní onen genitiv žádného přívlastku; pakli má u sebe nějaký přívlastek, zůstává jméno podstatné nyní z pravidla v genitivu. Vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty (m. Jonatovy), syna jeho. Br. Husy matčiny jsou tlusty. Ale: Husy naší matky jsou tlusty. Ale říkali také: Přivedl duši Hektorovu, toho pracovitého muže. Mudr. — Pass., Troj. A novočeský výraz, slova Isaiáše proroka' zněl by staročesky: a) slova Isaiáše prorokova; o) slova Isaiášova proroka; c) slova Isaiášova prorokova. Gb. Zahrada sestry, která v Praze jest, je veliká, zde ne: sestřina (smysl by mohl býti: zahrada sestřina v Praze jest). (Vz o tom více v článku: Genitiv, ku konci: O náhradě genitivu ad- jektivy a v článku: -ův, -ova, -ovo). — U Plzně, Manětína a na Plaště přivlastňuje se jedné osobě u masc. příponou -ovo, u fem. příponou -íno pro vše pády, rody a čísla. Udělal to přes otcovo zákazy; matčino šaty se mi líbí. Prk. v Listech filolog. II. 231. Vz o tom více v článku -ův. — Není-li řeč o majetnici jedné, určité, nýbrž o celém druhu n. rodu osob, neužíváme přípon -in (-ina, -ino), a -ův (-ova, -ovo), nýbrž jiných: žebrák — hůl žebrákova t. j. hůl jistého žebráka, ale: hůl žebrácká = taková, jakou mívá žebrák kterýkoli, jakou mívají žebráci vůbec; vdoví, pastuší, otcovský, bratrský. — U jmen zvířat se neužívá přípon -in a -ův, aneb jen zřídka, poněvadž u zvířat vlastnictví vždy více na celý rod než na jednotlivce přenášíme: hadí, včelí, beraní, lví. Ale: Eva hadovou řečí svésti se dala (i. e. řečí jistého hada). Č. Vz -ský, í (přípona str. 566., b. ) — Přídavná jména tato skloňují se jako přídavná jm. na -ův (ova, -ovo) zakončená. Vz Otcův, Tvoření slov. -ín, přípona jmen podstatných: čeledín,
ovčín, Jičín, komín, kmín, klín, kravín. Vz Mkl. B. 132. Značí často místo n. prostor: ovčín, včelín, Kolín, Tetín, Berlín. T. Jména v -an zakončená, která v sg. tuto příponu přijímají, v pl. zase ji odvrhují: měštěnín, dvořenín, pl. měšťané, dvořané. Schl. — -ín před -ský krátí prý dlouhé í v i: Berlín — berlinský. Pk. Vz stran toho -ský. — Vz také -ice. — Po -ěnb a-janb- může -inb od- padnouti: dvořenín — dvořan, krajenín — krajan, měštěnín — měšťan, Říměnín — Říman. Mkl. B. 132. -ina, přípona jmen podstatných rodu žen.
Němci mají z pravidla složeniny. Třetina, pětina, desetina, D., zvěřina, jelenina, Ht., slezina, otčina, dolina, křovina, olšina, jistina, mydliny, pevnina, bylina, hlubina, zadina, ořešina, bzdina, březina, dědina, jelenina, křovina, lesina, souchotiny, zadina, čeština, |
cizina, bublina atd. Mkl. B. 139. Před ní se
dlouhá kmenová samohláska krátí: býlí — bylina, louka — lučina, skála — skalina, péro — peřina. Pk. — Jména zhrubělá v -ina bývají fem., ačkoliv z pravidla dle významu by masc. býti měla: chlapina, hadina, čerto- vina, lotrovina. Ht., Č. Někdy se z vsouvá: babina — babizna, rus. podobina — čes. podobizna. Vz -ň (přípona). — Stran změny předcházejících souhlásek vz -in. Vz Tvoření slov. — -ina příponou v již. Čech.: nožina =
nohavice. Kts. — Od slov v -ina zakončených
tvořila se u starých adj. příponou -ný (ne: -ni): dědinný, jistinný. Šf. — Vz také -in (-ina, -ino). Inach-os, a, vystavěl mě. Argos. — I.,
řeka v Argolidě. Inak = jinak. Na Slov.
Inaugurace, e, f., z lat., slavné uvedení
do úřadu, zasvěcení místa k jistému účelu; slavnosť při udílení hodnosti akademické. S. N. Inauguration, feierliche Einweihung o. Einsetzung zu einer Würde. — Inaugurační řeč, řeč při nastoupení na úřad. Inaugurations-. — Inaugurovati, zasvěcovati, slavně v úřad uváděti, inauguriren, einweihen, einsetzen. Rk. Incasso, a, n., z lat., vybírání, vyzdviho-
vání hotových peněz, die Einziehung baren Geldes. I. -Geschäft, inkassní obchod, obchod s vybíráním peněz. I. einesWechsels besorgen, vybrati peníze pro někoho za směnku. S. N. Incest-us, u, m., z lat., pokrevní smilství.
Rk. Blutschande. Incidence, e, f., z lat., případ, událosť,
pře mezitímní, Incidenz, Einfall, Eintritt. — Incidentní, případný, příležitostný. Rk.
Incidenz-. Incitace, e, f., z lat., dráždění, podněco-
vání, Anreizung, Antrieb, Aufregung. Inclusive, lat., včetně, v to počítaje. Rk.
Einschliesslich, mit Einschluss. Incognito, vz Inkognito.
Incolat, vz Inkolat.
Ind, a, m. Indier. Staří Indové. V.
Indě, inděl = jinady, wo anders her. Na
Slov. Indecence, e, f., z lat., neslušnosť, ne-
ctnosť, vada, Indecenz, Unanständigkeit, Un- schicklichkeit. — Indecentní, neslušný, ne- ctný. Rk. Indecent, unanständig, unschicklich. Iudeclinabilis, lat., neohebný, nesklonný,
nesklonitelný. Rk. Indeklinabel, unabänderlich. Indelikatní, nejemný, neslušný. Rk. Inde-
likat, unzart, grob. Indemnita, y, f., z lat., náhrada škody.
Rk. Indemnität, Schadenersatz. Independentní, z lat., neodvislý, Rk.,
unabhängig, selbstständig. Index, lat., ukazovatel, obsah, seznam,
S. N., rejstřík. Register, Nachweiser, Inhalts- verzeichniss. Indián, a, m., pl. Indiáni, ne: Indiáné,
vz -an, -é. Indianer. I. v Americe: Eskimáci, Aztekové, Karajbové, Patagonci atd. Tl. Vz více v S. N. IV. 33. — Indiánka, y, f. Indianerin. — Indiánský, indianisch. Indici-um, a, n., lat., známka, znamení,
naznačení. Rk. Merkmal, Anzeichen. Indický, indský (z Indie). Indisch. I. jazyk,
literatura, náboženství, ocean, společnosť. Vz |
||
|
|||
Předchozí (571)  Strana:572  Další (573) |