Infinitiv.

575

(od stojati), zahřáti = zahříti (hřejati), zaváti,
vysmáti se atd. Poznávají se dle toho, že
mají v příčestí minulého času dlouhou kme-
novou samohlásku: dostál, zahřál, zavál, vy-
smál se, dopřál. Naproti tomu skracuje se
v 6. třídě kmenovní samohláska v opětovacích
slovesech, odvozených od složených finitiv-
ních 4. třídy; v čemž často se chybuje, tedy
rozšířiti — rozšiřovati, skrátiti — skracovati,
povýšiti — povyšovati, ponížiti — ponižo-
vati; tedy ne: rozšiřovati atd. — Zvláštní
nesnáz činí infinitiv sloves dle vzoru -pnu,
-píti. Ta měla do 14. stol. ie m. í v inftvě
a tím rozeznávalo se pieti (pnu) od píti (piji),
žieti (žnu) od žíti (žiji) atd. Když pak v 14.
stol. ie se zúžilo v í, měly inftvy píti od pnu
a piji, jíti od jmu a jdu atd.; stejný tvar,
z čehož nezřetelnosť povstala. Proto přeložil
obecný jazyk tato slovesa do třídy druhé, ale
jen s těmi formami, které dle třídy prvé by
byly nezřetelny, tedy zejména s infinitivem:
pnouti, jmouti, žnouti, tnouti atd.; dále pak
užívá forem zase pravidelných jako v pří-
čestích: pjal, jal, žal, ťal; pjat, jat, žat, ťat.
Ježto na Mor. a na Slov. mají v inftvě kon-
covku -ati, tedy držmo se jí také kladouce
pjati, jati, žati m. pnouti, jmouti, žnouti;
složené tvary: ujati, pojati, požati, nažati atd.
(Brs. 17. ) — d) Infinitivu času minulého
nemáme. Opisuje se, ku př.: Mluvili o něm,
aniž to věděli (ohne es gewusst zu haben. ).
Viděl prý ho. Er soll ihn gesehen haben.
Tvrdili, že je poslali. Sie behaupteten, sie
geschickt zu haben. — e) Infinitiv má
činný a trpný význam, ale rod jím označen
býti nemůže. Metlami bíti kázán, virgis ver-
berari jussus. Byl v žałář saditi kázán. Leg.
Jir. Nákr. 87. Cf. Ich sah ihn mit Füssen
treten, calcari. Grimm. — Mkl. S. 847. —
f) Infinitiv sloves neskonalých označuje
trvání, opětování a opakování děje (děj trvací,
opětovací n. opakovací), inft. pak sloves
skonalých jednodobosť neb ukončení děje
(děj jednodobý n. ukončený). Onen odpovídá
z pravidla řeckému infinitivu praesentis, tento
řec. infinitivu aoristu. U sloves počíti, začíti
a jiných klade se infinitiv sloves neskona-
lých. Začal, přestal psáti. Přestal dýchati.
Kom. — V záporných větách klade se z pra-
vidla infinitiv sloves neskonalých. Vz Ne. —
Mkl. S. 847. — g) Infinitiv jest odtažité
jméno časoslovné, ale podržuje povahu časo-
slova, pojí se s pádem časoslova samého
a s příslovci, ne s jmény přídavnými a obsa-
huje způsob činnosti, trvání a dokončení.
— Kdy klademe infinitiv? O tom napsal
Brt. v Km. II. str. 605., 624., 658., 672.,
687. násl. článek. (Jakožto úvod předesýláme
toto pozn.: Dle toho, je-li podmětem věty
aneb náleží-li k přísudku, dělí se infinitiv
v infin. a) podmětový, b) přísudkový. V obou
těchto případech pronáší se infinitiv buď
a) obecně, beze vztahu k určitému jednot-
nému podmětu — infinitiv obecný, buď /?)
vztahem k určitému jednotnému podmětu —
infinitiv jednotný. — Pozn. Za infit. obecný
položiti můžeme větu neosobní; za infinitiv
jednotný jen větu osobní; dle toho onen
slouti může též neosobní, tento osobní. Ati
Uytiv dlužno mluviti = dlužno, aby se mlu-

vilo; (hľ 6t líytiv dlužno, abys mluvil: máš
mluviti. Niederlova Mluvnice jazyka řeckého
strana 857. ). — A. O infinitivě podmě-
tovém. I. Infinitiv obecný (neosobní)

bývá podmětem mnohých sloves a výrazů ne-
osobných, jako jsou: a) sloveso bezpodmětné
jest, kteréž ve spojení s infinitivem znamená
možnosť, povinnosť, nutnosť. To jest viděti,
že bláznivých lidí bezčíslný jest počet. Št.
N. 7. Tu slyšeti dusot koní, tu viděti hrozné
krupobití. Kom. Lab. 73. Nejednu pohanskú
paní bieše viděti slziece. Kat. 8256. Vz Býti
(s infinitivem, str. 117. a jiné příklad y v Km.
II.. 606. ). — b) Slovesa bezpodmětná: má,
musí, sluší, hodí se, neškodí, může, líbí se.
Vz tato slovesa. To sě má zítra státi. Kat.
1552. Musí se ta věc v tajnosti chovati. Kom.
Lab. 50. Časem zablázniti neškodí. Mudr.
83. Vz Km. II. 607. — c) Jména (s jest)
a to a) adjektiva: snadno, těžko, příkro,
mrzko, pracno, volno, bezpečno, pohodlno,
možno, náležito, hodno, milo, veselo, pochotno,
kratochvilno, divno, žalostivo, břidko, stydko,
ohyzdno, hrozno, teskno; dobře, zle, lze. To
divno povědieti. Kat. 1500. Usilnoť (=
těžko) sě obci protiviti. Dal. 49. 29. Nebez-
pečno jest na těch stolicích seděti. Kom.
Lab. 71. Stydko je mluviti. Št. N. 136. Těžko
z kamene olej vytlačiti. Mudr. 55. Vz víc
příkladů v Km. II. 607. — Pozn. Vedlé vy-
tčených adjektiv užívá se často substantiva
věc s příslušným adjektivem. Pěkná věc jest
pěknou míti bibliotheku. Kom. Lab. 37. Te-
sklivá jest věc o tom připomínati. Bart. 32.
Vz Km. II. 608. — ß) Substantiva: třeba,
netřeba, potřebí, dosti, hanba, hřích, bída,
radosť, útěcha, umění, moudrosť, maličkost',
čas. Vz tato slova. Netřeba než zapřáhnouti
a jeti. Kom. Lab. 30. Zeptati se potřebí. Kom.
Lab. 57. Útěchať bude i to poznati. Št. N.
106. Bohatému dobře činiti ztráta, Mudr. 168.
Vz více příkladů také v Km. II. 608. —
II. Infinitiv jednotný (osobní). Infinitiv
s dativem bývá podmětem u výrazů v před-
cházejícím odstavci (I) uvedených. ad a). Je
vám býti tu nebo tam. Us. Jižtě nám v smutné
té propasti zahynouti. Kom. Lab. 31. Vně
je psóm ostati. Št. N. 300. Kak mi učiniti
tomu. Kat. 3117. Čistému srdci je viděti
Boha. Št, N. 286. — ad b). Mně a tobě
sluší se bíti. Dal. 28. 24. Víc mi se psáti
nehodí. Arch. I. 91. S jedním se mi mlu-
viti dostalo. Kom. Lab. 133. — ad c). Kaž-
dému souditi snadno. Kom. Lab. 32. Lépe
by bylo Božejovi střiebra nebrati. Dal. 56.,
59. Hrozná věc zlým a divně radostná do-
brým vstáti z mrtvých. Št. — Vz více pří-
kladů v Km. II. 608. — B. O infinitivě
přísudkovém. Infinitiv přísudkový buď jest
předmětem aneb určením, dle toho jest:
a) předmětový, b) určovací. — Pozn.
Přísudkem vlastním se sponou jest bývá in-
finitiv nejčastěji ve výměrech: To jest Bohu
slúžiti, svój stav neb úřad vésti ke cti božie.
Št. N. 54. Tlachati není cepem máchati. Lou-
piti není koupiti. — a) O inft. předmět-
ném. I. tř. Infinitiv pouhý (jednotný).
Infinitiv pouhý berou k sobě za předmět:
1. slovesa, která vedlé infinitivu nepřipou-
štějí jiného předmětu: a) slovesa moci, umění