581

mužema, pláštěma, rybama, růžema, kostma,
slovama, polema, knížatama, znameníma, no-
výma, dnešníma. Vz Skloňování. — Kdy
klademe instrumental? O tom napsal
Brt. následující článek, jejž u výpisu podá-
vám. (Vz 6. svazek Bibliotheky paedago-
gické: Fr. Bartoš o, Instrumentale'. V Praze
1874. ): Instrumental způsoby nominalné
označuje způsobu, kterou podmět, svou by-
tosť nebo činnost na jevo dávaje, na se béře.
Podlé povahy této nominalné způsoby roze-
znáváme dva druhy instrumentalu způsoby
nominalné: A. Instr. nominalné způsoby sa-
mostatné, od podmětu různé (instrumental
porovnávací): On orlem letí. Instrumen-
talu toho jen malé zbytky zachovaly se v řeči
naší. Místo něho čteme již v Rkk.: Ajta Ja-
roslav jak orel letě. Tu Vratislav jak túr
jarý skoči. I vyrazi Záboj v před jako kru-
pobitie. Krev sě vale jak bystřiny dščevy.
(Výb. I. 50. 49. 15. 50). Zde rozeznávati
sluší a) původní vazby české, zachovalé v řeči
lidu a v jeho literatuře, v národních pohád-
kách a písních. — b) Vazby napodobené od
básníků novějších dle vzorů polských a ru-
ských. — B. Instrum. nominalné způsoby in-
dividualně nesamostatné, od podmětu neod-
lučné (instrum. přísudkový). Tehdy byl děd
můj pacholetem. David byl králem židov-
ským. Pojmy pachole, král a p., věk a stav
znamenající, bez určitého podmětu indivi-
dualné samostatnosti nemají jsouce pouhými
abstraktnými názvy měnivých zjevů podmě-
tových. Poněvadž však původní význam
obojího druhu těchto instrumentalů jedním
a týmž jest a poněvadž v každém jednot-
livém případě nesnadno určiti, který pojem
více převládá, lepší si zjednáme přehled in-
strumentalu způsoby nominalné, rozdělíme-li
si časoslova, s nimiž se instr. tento pojí, na
jisté kategorie. Instr. způsoby nominalné se
pojí: 1. S časoslovem Býti. Vz Býti ve
slovníku str. 115. a. ř. s h. 14. — Pozn. Jest
nyní otázka, kdy se časoslovo Býti s no-
minativem přísudkovým pojí. O tom vz
Býti ve slovníku, str. 114. b. ř. s hora 8.

— 2. S konkretnými časoslovy existence (státi,
seděti) a s časoslovy ruchu podmětného (le-
těti, skákati, padati) a s některými časoslovy
faktitivnými. Chrudoš zarve jarým túrem.
L. S. 94. Stůj hezky panáčkem. Us. Chodila
k nám malou dcerkou. Us. On větrem letí.
Moře vlnami se válelo. Kom. Lab. 58. Hrozné
tělo jeho osykou se třese. Er. Kyt. Vz Jíti,
Ležeti, Téci, Točiti, Poslati, Váleti, Letěti,
Vyletěti, Prohoditi, Řezati, Planouti čím.

— b) Jiný druh tohoto instrumentalu ozna-
čuje se jmény hromadnými. Lid valil se zá-
stupem. Har. II. 170. Vz Hnáti, Státi, Hr-
nouti se, Sletěti se — čím. — c) Označuje
proleptickou způsobu, které podmět výsledkem
děje časoslovného nabývá. Rozstoupiti se
kolem. Us. Neporušený dosavad díl Malé
strany lehl popelem. Pal. III. 1. 315. Anna
zdreveněla zeleným javorem (po proměně
jeví se ve způsobě javoru). Zpěv. II. 4. Vz
Lehnouti, Postaviti, Položiti se — čím. —
3. S časoslovy: naroditi se, vychován býti,
ostati, zdáti se, ukázati se, potrvati, slouti,
umříti, založiti se, zůstati, obrátiti se, zje-

viti se, jmenovati se, nazývati se — čím (vz
tato časoslova) k naznačení zevné způsoby,
kterou měnivá bytosť podmětu na jevo se
stavíc sama od sebe na sebe béře. Matka
Kristova pannou jest zůstala. Bart. 234. Šel
jsem, abych se nesmělým nezdál. Kom. Lab.
30. Lhářem se okáže. Anth. II. 15. Vz jmeno-
vaná slovesa. — 4. S časoslovy: činiti se, dělati
se, stavěti se, tvářiti se, učiti se, prokázati se,
mníti se, pokládati se, praviti se, jmenovati
se, nazývati se, psáti se čím. K naznačení
zevné způsoby, kterou podmět svou měnivou
bytosť na jevo stavě sám si přikládá. Kámen
hrobem se v tu chvíli učinil. Pass. 564. Kak
jest veliká křivda tiem sě mnieti neb činiti,
jímž kto nenie. Št. kn. šest. 183. Má se ve
dsky sirotkem psáti. Výb. I. 622. Vz ona
časoslova. — 5. S časoslovy: učiniti, udělati,
stvořiti, poroditi, křestiti, vychovati, žádati,
dáti, poslati, přijati, vzíti, přivítati, vyvo-
liti, uznati, ustanoviti, vyhlásiti, provolati,
usaditi, korunovati, posvětiti, míti, mníti,
míniti, souditi, rozuměti, poznati, pokládati,
potvrditi, vykládati, připodobniti, viděti, pa-
matovati, nalézti, zastati, shledati, spatřiti,
jmenovati, zváti, nazývati, přezývati, volati,
praviti, tlumočiti, nařknouti, dotýkati, po-
hnati, dostati, vykřikovati (— čím) k nazna-
čení zevné způsoby, která se podmětu od ji-
nud přikládá, ve které se dle soudu a roz-
umu jiných podmětův jeví, aneb ve které se
podlé vůle, přání, úmyslu jiných podmětů
jeviti má. Učinili cikána králem a on nej-
prve svého otce zabil. Č. Mudr. 35. Mlá-
denec, že křesťanem vychován jest, odpo-
věděl. Vrat. 86. Vzal od něho ctí a darem
kóň. Půh. I. 127. Telemachus byl usazen
králem. Troj. 519. Pamatuji ho malým chlap-
cem. Us. Vz ostatně jmenovaná slovesa. —
Posn. 1. Adjektiva i participia neurčitého
zakončení pojí se s těmito časoslovy v ak-
kusativě přísudkovém. Starosta uzřev cie-
saře hněviva, poče jemu raditi. Výb. I. 297.
Ktož Boha nemá milostiva, ten jeho ne-
móž zbýti hněviva; Každá svátosť činí člo-
věka svata. Št. kn. šest. 122., 209. — Pozn. 2.
Často bývají obě části výrokové i nomi-
nalná (subst. n. adjekt ) i verbalná v jednom
slově (časoslově) obsaženy. Kněží zpikartilí.
Bart. 97. Počkej šohajku, až si podívčím.
Sš. P. 228. Kavka, by se na sněhu válela,
nezbělí. Č. Mudr. 223. Vz Brt. Instr. 23. —
II. Instr. jakosti označuje na způsob. lat.
ablativu qualitatis tělesné i duchovní vlast-
nosti, kterými jakostný nějaký stav podmětu
podmíněn jest, kterými podmět za jistých
okolností svou bytosť na jevo staví. Užívá
se ho 1. výrokem. a) Ve spojení s časo-
slovem býti. Nebyl ni v čemž myslú křivú.
Výb. I. 159. Všecko dílem mistrovským bylo.
Vrat. 59. Kaks ty dobrý všem tem, již jsú
pravým srdcem čistým. St. skl. II. 42. —
b) Ve spojení s konkretními časoslovy exi-
stence a p. Onen leží zbitú hlavú. Výb. I.
1124. Silným srdcem na smrť pro víru šli.
Pass. 490. Ty vody přejeli suchou nohou.
Háj. 75. Myslí čistú vzevře v sebe. Kat. 44.
Vz: Ležeti, Jíti, Téci, Spáti, Pomíjeti, Při-
vítati, Státi, Seděti, Převésti, Přejeti, Po-
kleknouti, Padnouti, Táhnouti, Poděkovati,