585

Chlubiti se, Chváliti se, Velebiti se, Hono-
siti se, Veličiti se, Pýchati se. Nadýmati se,
Vznášeti se, Posmívati se, Haniti, Hroziti,
Leknouti se, Styděti se, Zastyděti se — čím.
— b) Ve spojem s adjektivy. Tiem byl
vesel. St. skl. IV. 44. Kak svými hrd jest
ščepy. Výb. I. 172. Král Jan tiem velmi ne-
chuten byl. Výb. I. 486. Vz: Radostný, Obra-
dovaný, Hrdý, Zarmoucený, Žalostivý, Tesk-
livý, Hněvivý. — 4. Vniterný původ jed-
nání, pohnutku děje aktivného. Maria hořem
plakala. Kam. II. 41. Koně hladem řeho-
tají. Sš. P. 97. Král hněvy vzhoru skočí.
St. skl. IV. 342. — Pozn. Aby význam in-
strumentalu pohnutky více ozřejměl, přiči-
ňuje se k němu často vhodné participium.
Strachem zděšeni jsouce utíkali. Žalansk.
Strachem obklíčený nazpět se obrátil. Anth.
II. 271. Vz více příkladů v Brt. Instr. 73.
Vz: Řehotati (hladem), Řehtati, Skákati,
Výskati, Pískati (bujností), Skřipěti, Skrýti
se (strachem), Rozběhnouti se, Utéci (strachy),
Ustoupiti, Seděti (strachem za pecí), Vskočiti,
Tepati se (v čele hněvy. Pass. ), Bíti (komu
co pýchem. Půh. ), Chvátati, Obrátiti se (stra-
chem) — čím. — 5. Různé okolnosti pří-
činné, jež jeví se býti buď zevnou pobudkou
k nějaké činnosti buď její podmínkou a p.
V tom smyslu vyskytují se v instrumentale
příčiny substantiva verbalia spojená s geni-
tivem osoby nebo přisvojovacím adjektivem,
kteréžto vazby rovnají se na mnoze latin-
ským ablativům absolutným. Kázáním krále
Václava přivěsili jsme naši pečeť. Arch. I.
58. Trojanští sejdou se na síň královým roz-
kázáním. Troj. 432. Často si velikou práci
nesl mým kázaním. Št. kn. šest. 18. Draho-
miř božím přepuščením sě jest propadla.
Výb. I. 320. Vz více příkladů v Brt. Instr.
str. 74. —75. — 6. Důvod poznatku. Přítele
poznáš tím pravého, miluje-li tebe víc než co
tvého. Č. Bradou dává se znáti kozel a lidé
moudrou mluvou. Č. Vz tamtéž str. 75. (Str.
67. —75. ) — IX. Instr. vztahu. Jím ur-
čujeme a obmezujeme A) jakostný stav
podmětu označujíce věc, se strany které
výrok o podmětu proslovený platnosť má;
ve spojení 1. s časoslovem býti a jinými časo-
slovy existence. V světě buď tělem, ve mně
srdcem. Kom. Lab. 137. Josef byl tělem
v Aegyptě, ale myslí v zemi svaté. Št. kn.
šest, 139. Vz: Býti, Bydleti, Seděti (u dvora
bydlem. Arch. ), Sedění, Rod (odkud jsi ro-
dem). Pojíti (on pošel rodem od knížat. Pass. ).
Mel otce Araba jménem Abdela. Har. II.
241. — 2. S jakostnými časoslovy stavoměn-
nými: blednouti, vadnouti, kvésti, a s ja-
kostnými časoslovy pocitů: truchliti, nýti,
mříti (Srdcem mřela v tuhách. Št. ), vsto-
nati, odpočinouti, pozoufati, pominouti se
(smyslem), vzblouditi (myslú ve mnohém.
Výb. II. 1078. ), blouditi (smyslem. Výb. I.
236. ). Vz časoslova zde vypsaná. — 3. S ča-
soslovy bezpečiti se, ujistiti se, tajiti se, chvá-
tati, prodlévati a p., pak s některými časo-
slovy nepřechodnými a nečetnými přechod-
nými. Vz: Ubezpečiti, Kvapiti, Píliti, Pospí-
chati, Dlíti, Meškati, Zmeškati se (dskami.
Tov. 83. ), Ustáti (bojem. Troj. 254. ), Doko-
nati (svým životem. St. skl. II. 65. ), Potknouti

se, Sraziti se (oščepoma. Výb. I. 41. ), Po-
tkati se, Týkati se, Věřiti (srdcem), Znáti
(koho jménem), Vstáti (těly z mrtvých), Státi
(podlé koho hrdly. Let. ), Vstoupiti, Překá-
žeti, Přijíti (k někomu svou osobou. Žer. ).

— 4. S časoslovy: prospívati, rovnati se,
převyšovati, lišiti se, přesahati, sahati, vyni-
kati, předejíti, vjíti (Smyslem všel nad vše
liudi. Anth. I. 32. ), Děliti se (od koho) —
čím. Sedláci nemají se rovnati rúchem,
stravú a čeledí... vladykám. Št. kn. šest.
163. Krok všecky jiné v lidu Čechově mou-
drostí a vtipem daleko přesahal. Háj. 2.
Kněží řečtí nedělí se od lidu obecného ni-
čímž. Har. I. 277. Vz vytčená časoslova. —

— 5. S četnými adjektivy. Různí rodem.
Us. Vz: Podobný, Vzdálený, Rozdvojený,
Mladý, Starý, Příbuzný, Pokorný, Chudý,
Pozdní, Hodný, Zlý, Spravedlivý, Krásný,
Přítomný, Hrdinný, Mocný, Valný, Silný,
Moudrý, Vzácný, Přední, Odkrytý, Vinný,
Dlužný, Jistý, Bezpečný, Svobodný, Lítý.

— B. Instrumentalem vztahu určujeme a ob-
mezujeme směr, kterým podmět někam obrá-
cen jest, vytýkajíce tu čásť podmětu, která
zvláště směrem naznačeným se chýlí. Zástup
obrátí se tylem v předek. Výb. I. 1124.
Velmi ulnul srdcem k světu. Výb. I. 766.
Okem utkvěl v stropu. Hál. Prap. 18. Má
meč koncem doluov držeti. Tov. 116. Ven
koncem. Us. Vz: Přichýliti se, Nachýliti se,
Přiléhati, Ulnouti, Skloniti se (hlavou), Na-
kloniti se (milostí ke komu), Položiti se
(uchem na zem), Strměti, Píti se. Utkvěti,
Lehnouti, Položiti, Seděti (hlavou k oknu),
Státi, Držeti (meč koncem vzhuoru. Tov. ),
Skloniti (meč koncem dolů), Mluviti (ke
komu tváří v tvář). — Pozn. Instrumentalem
vztahu obmezujeme druhdy obsah celé věty
přičiňujíce: mým vědomím, mým soudem,
mým rozumem a p. — X. Instr. prostoru.
Jím označujeme 1. přímý směr, kterým pod-
mět v prostoru místném se pohybuje aneb
kterým podmět z prostoru do prostoru vniká
ve spojení a) s časoslovy ruchu podmětného
ve smyslu hmotném i pomyslném: jíti, bě-
žeti, letěti, táhnouti, jeti, cválati, klusati,
bráti se, hnáti se, stoupati, kráčeti, dráti se,
obrátiti se, pustiti se, dáti se, spěchati, bro-
diti se, plovati, blížiti se, téci, plynouti, va-
nouti, hleděti, dívati se, planouti, šuměti,
dostati se, vrátiti se, spěti (lesem), plaviti
se, lézti (branou), váti, vyjeti (branou), sko-
čiti (oknem), nahlédati (oknem), vyhlédnouti
(dveřmi), vylézti, vytéci. Pútníci svú cestú
šli. Pass. 566. Půjdeme horami. Sš. P. 458.
Táhnou roty polem, táhnou roklemi. Č. Ci-
sterna pěti rourkami vyteče. Kom. Lab. 45.
Vz dotčená slovesa. — b) Se substantivy
směr ruchu prostorového označujícími. Cesta
životem není procházka polem. Č. Pouť
světem. Sš. — c) Ellipticky. Vratno krajinou.
Výb. I. 18. Naříká si cestičkou. Č. Zpáteč-
ními kroky chlumkem vzhoru. Výb. I. 47.
Vz více v Brt. Instr. str. 85. — 2. Přímý
směr, který předmětu rušenému prostorem
místním vykazujeme, ve spojení s časoslovy
ruchu předmětného: pustiti, hoditi, hnáti,
vléci, puditi, metati, kouleti, sypati, líti, vy-
hoditi, voditi (co, koho) — čím. Vyházeli