Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |
|
|||
591
|
|||
|
|||
J jmenuje se je nebo jota a jest dle na-
strojení mluvidel ústních podnebnice; střed jazyka vztýčí se k podnebí a nechává jen úzkou průlinu, která při j proudu více povo- luje než při podnebnici i. Gb. Vz Hláska. — Jak sej v rozličných dřívějších dobách psávalo, o tom vz Gb. Příspěvky k historii českého pravopisu a výslovnosti české, v Praze 1871. (spis musejní č. 117. ), str. 23., 43., 137., 200., 228. a 242. Od r. 1842. zavedeno j všeobecně m. g a v superlativu a v imperativu m. y: gehla — jehla, neyjistší — nejjistší, dey — dej. — Po j jakožto nejužší hlásce podnebné píše se i (í), nikdy y: jíti, jiný, jiskra, moji. Jg. — Souhláska j již zvukem svým prozra- zuje, že ze samohlásky i povstala; totiž i neobstává před samohláskou, ale mění se v souhlásku j; a taktéž pojiti z poi ┼ iti a p. Gb. S. N. IV. 125. — Povstává pak v jazycích slovanských vůbec a v českém zvláště: a) vsouvá se co oblíbený přídech pro zrušení hiatu (vz Průzev): kry-j-i, fi-j-ala z viola, Mari-j-e z Marie. Gb. S. N. Často v obecné mluvě: Italije, linijár, biblijotheka. Šr. V Krkonoších také: tejď, vejspod, vejž, bojžký, bojský m. teď, ve- spod, věž, božský, Kb.; po různu ve slovech jednotlivých na př. strč. nejmálo, zejspánie (Šf. Poč. 26. ). Gb. Hl. 119. — Pozn. Stará bulharčina pro j žádného zvláštního písmene neměla. Za časů Cyrilla bylo j v slovanštině pannonsko-bulharské jen přídechem obme- zeným nad to jen na hlásky: u, ę, ą. Teprv později začal se jotový přídech nasazovati i na: a a e; o zůstalo bez j a kde přídech tento v ně působiti počal, hned přešlo v ie. Jir. — b) Předsutím v násloví těch slov, která by se samohláskou začínati měla, čemuž slovančina a zvl. čeština ráda se vyhýbá: jablko — něm. Apfel, jehně — lat. agnus, jelen — lit. elnis — něm. Elenthier, Gb. S. N., jísti (jiesti) — lat. esse n. edere — skr. ad — řec. edw, ježek — lit. ežiš — řec. éylvoc;, jediný — lat. unus — skr. ádi (prvý), jsem (jesmb) — skr. asmi — řec. tl, uí, ještě — eště, jiný — iný, jiskra — iskra, jarmara
z lat. armarium, jakorát — z lat. accurate, javor — něm. Ahorn, jeptiška — lat. abba- tissa, Schl., Jg., jilm — něm. Ulme a podobně v já atd. (vz j se odsouvá). Gb. Hl. 119. Vz I. — Pozn. Někde jest j v násloví pů- vodní: jeho — skr. jasja, jun — lat. juvenis — skr. juvan. Schl. — Fk. 159. — Pozn. 2.
Chybné jest takové přisouvání v: zjevnitřní, Ctib., jminulý. Žer. — Jg. — c) Někdy zvl. v starých rukopisech stává na konci slov: Musichuj nápoj dáti m. musichu. St. skl. Dachuj jmu m. dachu. St. skl. Kteraj mysl té ženy, že tak povedie. St. skl. — Jg. — d) Rozvedením náslovného i v je: igla — jehla, iže — jenž; neb v j: imě — jméno, idu — jdu, Gb. S. N., ideš — jdeš, ide — jde, imu — jmu, igo — jho. Na Mor. posud říkají: idu. Jg. — V imperativech povstalo j z koncovky imperativu i: dai — daj — dej, stavěi — stavěj, pii — pij, kry ┼ i = kryj. — e) V obec. mluvě rozvedením ý a í |
v ej: dobrej nožejček m. dobrý nožíček. Gb.
S. N. — f) Stupňováním i v oj: hni — hnůj — hnojiti. Gb. S. N. — g) Vyměněním a) za d: jáhen — diaconus, jetel — djatelina (rus. ). Gb. S. N. Jetřich — Dětřich, jetelina vedle dětelina, slov. ďatelina, obec. slov. choj, nechoj m. choď, nechoď. Ht. Zv. 90. Na Mor., v již. a vých. Čech. ku př. jejte m. jeďte. Hš., Bž., Jir. Vz J za z, Gb. Hl. 107. Na Mor. hlavně klesá d na stupeň pouhého j. — B) Za 1: Spojiti m. spoliti od spol; naopak stojí l m j: slov. len m. čes. jen, leda m. jeda, krahujec — krahulec. Ht. Zv. 95. Jedno — ledno (často v Knize Rož. na př. nemáš viece škody ledno sto hřiven, v Arch. č. I. 466. ), jedva — ledva, krahujec — krahuláček. Sš. — Gb. Ht. 95. V již. Čech. střídá se často j s l. V Krkonoších: fejcar m. felčar z něm. Feld- scherer. — y) Za v: na Mor. tátůj m. tátův, Šb.; v Krkonoších: obuj m. obuv, Kb., ve vých. Čech. laje m. lavice, Jir.; v již. Čech. hlavně v -ovice: jalojice, makojice, našťojice, Budějce, u tesařojic, bedle Žákojic m. jalovice, ma- kovice, naštovice, Budějovice, u tesařovic, vedle Žákovic. Kts. — &) Za g. V krkonš.: lejstra z lat. registra, maj strát z lat. rnagi- stratus, Kb.; ve vých. Čech. Majdalena. — e) Za č před sykavkami v již. Čech.: kojce m. kočce, dat. slova kočka. Kts. — 'C) Za s před sykavkami v již. Čech.: vem něco přej sebe m. vezmi něco přes sebe; proj za nas m. pros za nás; budeš zaj (m. zas) s náma; přej zimu (m. přes). Kts. Na Slov. krajší m. krasší. Gb. — >/) Za n: nejčky — neničky — nyní, Kts.; ve vých. Čech. pajmáma, se-
kajna, pojženě (pojžeje, pojže) m. panímáma, sekanina, poníženě. Šb. — o-) Za z: Na Mor., ve vých. a již. Čechách odlichou slajší m. slazší (= sladší), tak i rejší = radši a dou- dlebské mlejší = mladší. Bž. — i) Za ž: půj- čiti m. strč. požičiti. — h) Tvořením slov: tvoj z ty ┼ j. Gb. S. N. Cf. také, co povídá Prk v: I se stupňuje 2. v oj. — Kromě toho se střídá a mění j a) s ř: řeřáb, v již. Čech. řežáb m. jeřáb. Kts. — b) S hrdelnými: v obec. mluvě již. Čech a jinde: píhavka m. pijavka, Kts., Č., klej — klih. Gb. Hl. 96.. — c) S n: vyjdu, sejdu — strč. vyndu (Žalt. Kl. 44), sendu a na Mor.: vyndo, (Šb. ), Gb. Hl. 95., na Mor. nando, přindo m. najdu, přijdu. To nende m. nejde. Cf. u nás: vynímka m. vý- jimka. Hš. V obec. mluvě a hlavně v Krkon., ve vých. Čech. ním (on ním o zem praštil m. jím). Vz N — d) S v. Vejce m. vajce vedlé strslov. jajce, srb. jaje. Ht. Zv. 85. — e) Na Mor. s i. Vz I. —f) Mění se v ž: lat. Judaeus — Žid. Gb. Hl. 95. Vz Ht. Zv. 100. — g) Po předložkách přechází j v zájmeně
3. osoby (on) v n: do něho, k němu, v něm, s ním (m. jeho, jemu, jem, jím); potom v: odníti, snísti, sňal, odňal m. odjíti, sjísti, sjal, odjal. Č. — Jímati — snímati, jesle — něsle (St. ), jehně — něhně (v Doudlebsku, Kts. ), ne-je = nenie (není), měď vysl. mjeď — mněď, město — mněsto (Us. ). Gb. Hl. 95. — U starých i: vynidu m. vyjdu, snidu m. sjidu (sejdu). Jg. Vz On. — J jsouc živlem podnebným |
||
|
|||
Předchozí (590)  Strana:591  Další (592) |