605

in. Ht., Schl. Vz Fk. 393. Die Zunge. J.
beraní, jelení, volský, volský uzený, psí,
ptačí atd.; drsný (u koček), hladký (u psů,
u kun), tenký, lepkavý, mrštný, úzký, ro-
hovitý, zejkovaný, oblý, tlustý, masitý, roz-
třepený, dlouhý, dvouklanný, na konci mělce
vykrojený (u slepýše), krátký, houževnatý,
Jhl., zanesený, potáhnutý, obestřený, ostrý,
Šp., chlupatý (mlsný). Us. Konec, zánět, ochr-
nutí, kořen jazyka. Šp. Jazyk někomu uříz-
nouti, vytrhnouti, podřezati (dítěti = svaz
pod jazykem přeříznouti, aby volně jazykem
pohybovati a mluviti mohlo; ptáku), Jg., D.,
j. vyplaziti. V. Jazykem (něco s něčeho
lízati). V. Jazyk od žízně vyprahlý. Us.
Duši na jazyku míti (mříti, V.; upřímným
býti. Us. ). Jazykem po zemi plaziti (těžce
a stále pracovati). Jg. Jazyk dobře věří,
když zub bolí (o příbuzných nejbližších,
potká-li je nějaké neštěstí). Vz Přítel. Lb.,
Č. Má příliš dlouhý jazyk (mlsný). Č. Dlouhý
j., krátké ruce. Č. Jazyk hlavě nepřeje. Lb.
Pracuje, až se mu j. potí (= lenoch). Č. — J.,
nástroj mluvy, die Zunge. J. nezpůsobný;
neohbitý, všetečný a děravý, bujný, vrtký,
dlouhý (žvatlavý), Jg., utrhavý, hanlivý, zlo-
bivý, jedovatý, (V. ), lstivý, ještěrčí, lživý,
ošemetný, převrácený, lehkomyslný, Jg.,
umělý, zdravý, výmluvný, ohbitý, D., zlý,
(pomlouvačný), svárlivý. J. úd nejlepší a nej-
horší. V. J. svůj krotiti. D. Jest jazyku kvap-
ného (čerstvě mluví). V. Na jazyku se mi
plete. Mám to na jazyku. Sedělo mi na konci
jazyka. Na konci jazyka dráha (všudy se
doptáš). L. Duši na j-ku míti. Nt. J. před
rozumem (řeč bez rozumu). Ros. Kousati se
v j. (držeti se od hádání, mlčeti). J. krotiti,
na uzdě držeti. V. Má příliš dlouhý jazyk
(žvatlavý, uštěpačný. Lb. ). J. rozvázati (po-
číti mluviti). Jazykem co pes ocasem k nim
se lísají. Kom. J. jejich je jako ostrý meč.
Br. Více bolí od jazyka, než od meče (rána).
L. Jazykem cti se dotknouti. V. Nebezpečná
věc jest tlumočiti a tomu, kdo jazyk svůj
za peníze, za dary a jiné kořisti prodává,
v ruce upadnouti. Rb. Mluví, jak mu Bůh
j. dal. Mluví, jak mu j. dává. Šm. Přijíti,
padnouti na jazyky lidské. L. O bližního j.
si brousiti. Us. Není ho než j. (chlouba). Ja-
zykem se mnoho spraví (o chlubných). Ja-
zykem po někom jezditi (pomlouvati ho). Us.
Zlí j-kové povídají, že. Ml. Jazykem seče
ne leda voják. L. Jazykem se vysekati. Ne-
zabolí jazyk od dobrého slova. L. Nemá
jazyk kostí, ne huba pána (nelze lidem huby
zašiti). Nemá kostí v jazyku, nemá jazyka
přirostlého (žvavý jest). Ros. Má j. pora-
žený (je němý). V. Dvojího jazyku lidé. V.
Dva j-ky v hubě nosí. Č. Jiné na jazyku
a jiné na srdci míti. V. (Jedno myslí, druhé
mluví a třetí činí). Na j. si našlapovati (chvá-
tavě mluviti a breptati). V. J. měkký láme
kosti. Jg. J. bez kostí, ale kosti (skály)
láme. Č. Co v srdci, to na jazyku (nic nesmlčí;
říká se také o upřímných). Č. Co v srdci
střízlivého, to na jazyku opilého. Jg. Pleská,
co slina mu na jazyk kane (přinese). Jg.
Propliští to, cožkoli jemu náhlosť (slina)
k j-ku přinese. V. Dobře j. za zuby míti
(mlčeti). Jg., Knst., Č. Měj j. za zuby. Kom.,

Hus. Vz Hněv. Hněv a j. na uzdě měj. Č.
Mívej, radímť, j. za zuby. Kdo se nechceš
mrzeti, uč se j. držeti. Č. J-kem nemlať,
chceš-li, ujmi se cepů. Č. J. za zuby měj,
málo mluv, mnoho rozuměj. Rým. Na j-ku
nosí med, v srdci kryje jed. Jg. Na j-ku
nosí med a stred, v srdci chová šalby jed.
Č. Jaké srdce, takový i j. Č. Dej jazyk na
řetěz. Šp. Kde jeden j., tu jeho sláva. Dal.
Vola za rohy, člověka za j. lapají. Č. Jazyk
nechávej doma a venku uši. Č. Zapletá se
mu j. (o lháři a opilci). Vz Opilství. Č. Zlý
j. mnoho zlého natropí. Zlý j. všecko pokálí.
Kdo j. nedusí, často pokoj ruší. Kdo j. má,
do Říma se doptá. Vřeť každému srdce po
jazyku svém. D. Má prostranný j. (klevetář).
To bude (je) brousek pro její j. Vz Kle-
veta. Č. J. si na někoho zaostřiti. Vz Hana.
Č. Pozor na j., jsou tu bosí (děti. Vz Bosý).
Č. Zle jest, když jazyk před rozumem ubíhá.
Všecken mu rozum na j-ku sedí (je tlachal).
Č. Za j. koho tahati (vyzvídati na něm). Vz
Tajemství. Reš., Č. Má špičatý j. Vz Uště-
pačný, Lb., Č. Má jazyk jako lemeš (ostrý,
zlý). Č. J. jako břitva, jako meč. Vz Váda,
Č. Má j. jako psí ocas. Vz Váda. Břinká
jazykem jako na měděnici. Vz Váda. Č. J.
mu na trepkách chodí (zajíká se). Č. Tlachá,
co mu na jazyk přijde. Vz Tlachal. Má j.
jako kolovrátek, jako kolovratě, běhá mu
jazyk po kolovratě. Jde mu j. jako mlýnské
kolo. Užívá j-ka místo meče. J-kem seče. Má
típek na j-ku, má křeč na j-ku, má j. pora-
žený n. mrtvý. Vz Mlčení. Č. J. není špatný
voják. Není jazyk nejhorší zbraň. Km. Mnohý
ja-kem se vysekal a mnohý posekal. Ne každý,
kdo j-kem seče, hodí se do bitvy. Č. Béře
na j., čeho stydno na lopatu vzíti. Č. Horší
j. falešníka, nežli kopí bojovníka. Č. J.
svůj prodal (porušený soudce). Č. Má j.
děravý. Lb. Není kostí v j-ku, může pře-
lhati i vladyku; Lépe dotknouti se nohou,
než j-kem; Na j-ku mozolů nebývá; J-em
nemlať; S panským j-kem svého neměř,
máš-li delší, přikrojí ti ho, máš-li kratší, ven
vytáhnou; Čiň j-kem co chceš, jen rukám
vůle nedávej; Kdo naložil do břicha, rád se
jazykem potýká; Malý jazýček, ale vším
tělem vládne; Svrbí jazyk toho, kdo ví co
tajného; Trpí sýček za svůj jazýček. Pk.
Sú to velké trafiky, tie ženské jazyky; J.
pustit do mlýna; Narastá mu na j-ku pípeť.
Mt. S. — J. = mluva, řeč, die Sprache. J.
(řeč) jest úhrn vět jednotlivého národa. Gb.
Uved. 6. J. staroslovanský či cyrilský (ne-
hodí se) či církevní slovanština či starobul-
harština (dle Šf. ) či j. staroslovenský (dle
Mkl. ); tento název jest nejlepší, ale u nás uží-
váme nejvíce jména: starobulharský. Vz Gb.
Uv. 48. Tam více o tom. Jak se dělí jazyk
slovanský? Vz Slovanský a Gb. Uved. 47.
Jazyky 1. samoticí (isolující, jednoslabičné, ku
př. čínský), 2. slučovací (agglutinující, ku př.
maďarský), 3. ohýbací (flektující, ku př. in-
doevropské jazyky). Vz více v Gb. Uved. 39.
J. latinský, řecký, český, německý atd.;
mateřský, vlastní n. přirozený, prvotní neb
kořenný, ohebný, zvučný, líbezný, bohatý,
tvrdý, měkký, hrubý, dreptavý, živý, neživý,
Jg., mrtvý, spisovný, Nz., písemní, Šm., vy-