706

(truncus, caudex) je dřevnatý peň. Kmenem
nazýváme každou mnoholetou, silně zdřev-
natělou hlavní osu rostlinnou rozeznávajíce
od něho býl n. lodyhu jakožto osu krátkého,
jednoletého života a bylinné, málo dřevnaté
podstaty. S. N. Vz Stonek. Na kmeni: kůra
(s lýkem), oblana (vrstva s mízou), léta, dřeň.
Š. a Ž. Vz Peň. K. jednoděložných (palem,
lilií), dvouděložných a nahosemenných rostlin.
K. bývá často podzemní a jest odděnek, hlíza
n. cibule. Kmen jednoduchý bez větví, vidlič-
natě rozvětvený. Čl. K. podťatý = kláda. V.
K. na louč, na dračky. D. Z dobrého kmene.
K. po lánu spouštěti. Šp. Z kmene něco vy-
kořeniti. Ros. Vz více v S. N. — K. =
strom, Baum. Několik kmenů porazili. Ros.
— K. vinný = keř, réví vinné, trs. Wein-
stock. — K. = pokolení, rod; původ rodu,
stavu. Stamm, Geschlecht. V. Z jiného, do-
brého, poctivého, šlechetného kmene (rodu).
V. Z jichžto kmene se zrodili. V. Z králov-
ského kmene pošel. Cyr. K. slavný. Troj.
Celý kmen (rod). Ros. Královský k.; vojíny
dle kmenův a národností seřaditi. Nt. —
Kat. 3347. — K. dobytka = plemeno, Stock,
Stamm. — K., der Stamm. Nejbezpečněj jest
ovčáky na kmen t. j. osmou ovci a všeho
užitku osmý díl chovati. 1638. Gl. 93. —
K. = kmenné peníze, kapital, základ, das
Stamm-geld, -kapital. — K., podstata. Kat.
2866. — K., původ, příčina. Kat. 24. Grund,
Ursache. — K. slova je tvar z kořene sa-
mého vzniklý a sice ta čásť slova, s kterou
se odvodicí neb ohýbací přípony buď bez-
prostředně buď prostředkem spony slučují,
Ht. n. dle Gb. Uv. 8. ta částka slova ohnu-
tého, která zůstane, když se od něho pří-
pona odepne: semen-i, dítět-i, nebes-i, (semen,
dítět jest kmen či thema). Ku př. kořen:
nes, kmen: nos, slovo: nos-iti, nos-ič. Kmen
je otevřený, je-li samohláskou ukončen; pakli
je souhláskou ukončen, slove: zavřený. Nauka
o kmenech jmenných t. j. o kmenech, které
substantivům, adjektivům, číslovkám, zájme-
nům a většině částic základem jsou, jest na-
uka o příponách. Vz jednotlivé přípony, Mkl.
B. 1. —417., 502. —504., Kořen. — Kmen ča-
soslova a) k. přítomného času, b) k. infini-
tivni. — Kmen přítomného času u časoslov
I. třídy jest kořen sám; ku př. nes, vez, plet,
ši, bi, pi (nesu, vezu, pletu, šiji, biji, piji);
u časoslov II. třídy přidává se ku kořenu n:
padn, klekn; u časoslov III. třídy vychází
kmen přítomného času u vzorce, uméti´ na
-ě (umě) u vzorce, hořeti' na -i (hoři);
u IV. tř. na -i: čini; u V. tř. na -a: vola;
u VI. tř. na -u: kupu. — Kmenem infini-
tivním jest časoslovný tvar známkou třídní
opatřený: (nes, bi), padnu, (hoře, umě), čini,
vola, kupova. Vz Časoslovo a časoslova: Nésti,
Bíti, Vinouti, Hořeti, Uměti, Činiti, Volati,
Mazati, Bráti, Hřáti, Milovati. — Od kmene
přítomného času odvozují se: způsob ozna-
movací, rozkazovací a přechodník přítomného
času. — Od kmene infinitivního odvozují se:
infinitiv, supinum, přechodník minulý, pří-
čestí činné a trpné. — Kmen infinit. se nám
objeví, odvrhneme-li z inftvu, ti´, krátíme-li
kromě toho u I. tř. dlouhou kmenovou sa-
mohlásku a při II. třídní známku nou. U mno-

hých časoslov jsou oba kmeny stejné, ku př.
nes. Dle Kz. Dle Mkl. máme 6 infinitivných
kmenův. — 1. Kmeny bez přípony: met, plet,
bod, ved, vlád, klad, krad, tep, vlbk (vlek),
ku, plu, vy, kry, my, bli, chvě — mésti,
plésti, bůsti, vésti, vlásti, klásti, tépsti, vléci,
kouti, plouti, výti, krýti, mýti; ny, ml, tr,
vr, mr, str — nýti, mlíti, tříti, vříti, mříti,
stříti. Mkl. B. 421. — 2. Kmeny příponou
nu (nou) tvořené. Tvoří se buď od sloves
(deverbativní) aneb od jmen (denominativní)
aneb z kořene. — a) Z kořene. Jsou přechodná
i nepřechodná: drg — drhnu, duch — nadchnu,
kap — kanu, kyp — kynu, lip — přilnu, plu

— plynu, plz — oplznu, pręg — zapřáhnu,
ři — vyřinu se, top — tonu, šib — šinu,
vi — vinu atd. — b) Deverbativní: dmýcha

— dmýchnu. — c) Denominativní jsou pas-
sivní, znamenají: stávati se tím, co jméno
označuje: blednu (stávám se bledým), slad-nu,
trbpb — trnu. — 3. Kmeny v ě (é). — a)
Z kořene jsou z pravidla neutra: běže, drže,
hledě, bud — bdě, hoře, hřmě, kleče, křiče,
kypě, letě, leže, lip — lpě, min — mně, mlče,
rdě, sedě, smrdě, trpě, vele, věze, vidě, vise,
vrtě, zně. — b) Od sloves: jmě (jíniti). —
c) Od jmen označují obyč. stávati se tím, co
jméno označuje: bujně, dně, ochromě, oněmě,
sně (sníti), tmě, umě, hově. V této třídě jest
několik hláskou t tvořených intensivních:
sipě — siptě, soptě (vedlé sopti), chropě —
chroptě. Mkl. B. 432., 434. — 4. Kmeny v i
ukončené. Tvoří se od jmen. Jsou buď pře-
chodná buď nepřechodná. — a) Přechodná,
a) znamenají činiti, jmenovati, opatřiti, krá-
šliti, vykonati tím, stráviti to, osvoboditi od
toho, co kmen označuje: bavi, brodi, budi,
cti (čbstb), dávi, dědi (děd), doji, dráždi,
dusi, háji, hanobí, hnoji, hoji, hubí, hyzdi,
ochromí, chyti, klidi, chopi. koji, kroti, krmi,
koupi, lepi, lomi, lovi, loudi, loušti (louskati,
luska), muči, míní, měni, měři, mísi, mluvi,
moři, mrači, nosi, nuti, páli, paři, plaši, plavi,
pravi, řídi, sadi, soudi, slavi, oslepi, sloni,
smradi, stavi, vodi, voli, živi atd. — ß) Refle-
xivní znamenají: Činiti se tím, to na sobě
činiti, co kmen označuje: líbi se, modli se,
mrači se, pěni se, poti se, posti se, štíti se,
vadi se, okoti se, oprasi se, oteli se, ohřebi
se. — b) Nepřechodná časoslova znamenají
býti tím, za to se míti, v tom býti, toho uží-
vati, to činiti, co kmen označuje: babi, bloudi,
hřeši, chodi, chybi, jezdi, kroči, kvapi, skoči.
slouži, stači, stoupi. — Pozn. Některá mají
význam intensivnosti: dychti vedle dychtě,
pachti. — 5. Kmeny v a ukončené. a) Z ko-
řenů tvořené: káza, křesa, líza, ka, la, hna,
dra, pra, sra, lha, tka, žda. — b) Denomi-
nativní jsou trvací, pokud nemají předpon:
děla, rovna, černa se, červena se, zelena se,
blekota, klokota, střehota, štěbeta, řehota,
šepta. — c) Deverbativní jsou iterativa: roz-
dáva, dostává, poznáva, hníva, píva, býva,
zýva, díva, zíva, mácha, pada, pása, vída,
stříha, šíva, svíta, dýcha, hýba, líha, léta,
říka, boda, mrka, hříma, běha, hlída atd.
Mkl. B, 467. — Pozn. V této třídě jest nej-
více sloves označujících intensivnosť nebo
zdrobnělosť: dupa, cucha, drcha, mácha, hu-
láka, pohejska. Mkl. B. 475. — 6. Kmeny