737

by sobě i nám. Pass. By lidé řeč kupovali,
ne tak mnoho by mluvili. Mudr. — 2. Čá-
sticemi: kdy, a. Pane, kdyby ty zde byl,
bratr můj byl by neumřel. Pref. Kdyby byl
měsíc nesvítil, byli bychom nevyjeli. Har. —
— 3. Částicemi ač, leč. Věž činiti počali, na
nížto bydleti chtěli, ačby Bůh na svět po-
slal příval. Anth. I. Každý k těm místům
nemohl, leč by těm, kdo toho moc měl,
úplatek dal. Har. — Pozn. 1. Věta podmí-
nečná vyjadřuje se druhdy indikativem. Žádný
v nový stav nevstúpí, by nepykal u vet-
chém býti. Št. — Pozn. 2- Záporný kondi-
tional minulý slovesa býti vyjadřuje řeč lidu
moravského velmi stručně a jadrně ellipsou
obou participií (bylo bývalo), kladouc pouhé
, kdyby ne´s genitivein podmětu věty podmí-
ňovací. Kdyby ne mne, nebyl by se vrátil.
— Pozn. 3. Pouhým závětím podmíněné pe-
riody (k němuž předvětí snadno přimysliti
lze) označujeme: a) skromný úsudek. Abyste
se ráčili na všem dobrém míti, přál bych
věrně rád. Žer. — b) Rozpačitou otázkou.
Kako bych jáz vody nemútila? Výb. I. Kto
by neplakal zdě? Výb. I. —VII. Konditio-
nalu buď pouhého bud ve spojení s částicí
jako (co), užívá se ve větách podmínečně
porovnávacích, jimiž se něco na mysli
pouze představeného klade, jen k vůli sro-
vnání s něčím, což skutečné jest. Učinil lestně,
jakoby se Bohu modlil. Pass. Dvě věže, dosti
pevné, vzdálí od sebe, co by kamenem doho-
diti mohl. Har. — VIII. Ve větách připou-
štěcích označuje konditional děj za možný,
pouze připouštěný, pomyšlený, aneb i opak
skutečnosti značící. Já poplynu, bych měla
zhynouti. Suš. Tento svět nic nenie, bychom
1000 let živi byli. Pass. — Pozn, 1. Věty
připouštěcí počínají se též od, částice ač
s indikativem. Ač sě všichni pohoršie, jáť
sě nepohorším. Pass. — Pozn, 2. Chybno
jest užívati ve větách dvojitého, byť by, byť
bychom. — IX. Ve větách vztažných ozna-
čuje konditional přání, účel, podmínku aneb
v řeči nepřímé, že věta propověděna jest
jako myšlénka podmětu jiného. Vzkazuji, aby
při tomto času slavném, k němuž by každý
rád doma byl, dlouho meškáni nebyli. Žer.
Ne všude, kde by chtěl, k zemi s lodí při-
stati se můž. Pref. — X. V závislých vě-
tách tázacích užívá se konditionalu k ozna-
čení nejistoty úsudku (za indikativ otázky
přímé) aneb rozpačitosti vůle (ve přímé otázce
též konditional aneb sloveso míti s infini-
tivem aneb pouhý infinitiv). Neví, kdoby
Malenovský byl. Žer. Pověděchu, že veliký
lid, jehož nevedie, čí by byl, jede na nás.
Výb. I. — Pozn. Nepřímé otázky mívají též
vazbu otázek přímých. Nezvěděl, kdo jsú a
odkud jsú. Pass. — XI. Konditionalu užívá
se v závislých větách vyprávěcích, uvádí-li
se obsah jejich z mysli podmětu věty hlavní
řečí nepřímou. Guardian pravil, že by to
bylo pole Acheldemech. Pref. Odpověděli,
že by to k rozkazu činili. — XII. Kondi-
tionalu užívá se po časoslovech žalovati,
viniti, osočovati, naříkati, stěžovati si a p.
větách od částic jako, že se počínajících,
kterými podmět mluvící úsudek jiné osoby
uvádí z mysli její, sám nic nesoudě o pod

statnosti či nepodstatnosti úsudku toho. Jor-
dan na úřad žaluje, jakoby s důchody měst-
skými neupřímně zacházeli. Žer. Všichni se
domnívali, že by Palamedes zradou vinen
byl. Troj. — Pozn. Též pouhého konditio-
nalu bez částic, že, jako´ užívá se po dotče-
ných časoslovech. Žalovachu, by se králem
činil. Pass. — XIII. Konditionalem uvozu-
jeme věty vysvětlovací (epexegetické) vy-
týkající, v čem záleží zvláštní podstata toho,
co ve větě hlavní všeobecně označeno jest.
Takové věty odnášejí se 1. k substantivům:
úmysl, vůle, moc, řád, obyčej, výminka atd.,
opatřeným obyčejně ukazovacím zájmenem
ten, ta, to. Jsem toho úmyslu, abych ně-
který čas na X se přestěhoval. Žer. Pohnaný
má toho svobodnú vóli, aby odpoviedal. Vš.
Tu milosť mi učinil, aby směli po svém pan-
ství choditi, kde by chtěli. Bl. — Pozn,
Konditionalem v takových větách označujeme,
co se státi má aneb za jistých podmínek státi
může; hledíce však k tomu, co se skutečně
děje nebo dálo, klademe že s indikativem.
Po některých takových substantivech (obyčej,
moc) následuje též infinitiv. — 2. K zájmenu
■ukazovacíma rodu středního. Někteří k tomu
směrovali, aby se císaři nic nesvolovalo. Žer.
Byli na to postaveni, aby jeho i mne jali.
Bl. Spolu se na tom snesli, aby do barky
přesedli. Pref. — Pozn. Dle obdoby vazeb
svrchu položených má též frase jsem s to'
u starších spisovatelů pravidelně za sebou
konditional abych. Vz S to. — 3. K slove-
sům: dovoliti, dopustiti, umy sliti si, umíniti
si, uložiti, ustanoviti, srovnati se, vidí se
mi atd. Aby Čejka do Slavkova jel, dovo-
luji. Žer. Tak jsem sobě umyslila, aby za
muž nechodila. Výb. I. Vz ona slovesa. —
Pozn. Při stejných v obou větách podmětech
klade se po týchž slovesech obyčejně infinitiv.

— 4. K adjektivům a adverbiím: sprave-
dlivo, slušno, náležito, dobře (jest) atd. Dobře
by bylo, aby se škoda nahradila. Žer. Nále-
žité jest, abychom Boha ctili. Žal. — XIV.
K hlavním větám záporným aneb tako-
vým, jež obsahují pochybnosť, nejistotu,
domněnku, pojí se ve větě zavislé kondi-
tional a to 1. ve větách vyprávěcích. Toho
jsem se od vás nenadál, abyste mi měli tak
podvodně učiniti. Ty pravíš, by se Ježíš
smrti bál? Pass. Nevím, aby co pod slun-
cem pěknějšího býti mohlo. Vrat. Nepro-
vedli, by byli nedělní. Dsk. I. 115. — Pozn.
Poměr neskutečnosti, který se konditionalem
takových vět označuje, vytýká se ostřeji
slovesem míti, zvl. hledí-li děj věty závislé
k budoucnosti. Nemyslil jsem, abych zde tak
dlouho měl zdržán býti. Žer. Aby dnes tento
příchod váš měl býti, nenadál jsem se. Bl.

— 2. Ve větách substantivních. Nepodobno
jest, aby to pravda bylo. Pass. Však nebylo,
by kdo o ní řekl které zlé slovo. Št. Ji-
stoty není, aby osoba stavu rytieřského był.
Žer. — 3. Ve větách sousledných, Nejsem
tak hloupý, abych to věděti neměl. Žer. Brána
nebyla té širokosti, aby tak veliká věc tam
mohla uvedena býti. Troj. — 4. Ve větách
vztažných. Nebyl, kdo by ho uvázal a hojil.
Har. Když padne, nemá, kdo by jej pozdvihl.
Št. Ani jednoho nebylo, který by se jináč