976

(dvorské), hejtmanství, hypotheka, investi-
tura, list, laudemium, odúmrť, pán, služba,
právomocnosť, plat, přísaha, povinnosť, po-
sloupnosť dědická, právo, pronevěra, soud,
věrnosť, zákon, zřízení. Vz vice v S. N. V. 94.
M. způsobnosť, J. tr., statek, V., věc, sazba,
svazek, smlouva, úrok, záležitosť. J. tr. M.
dvůr, spravedlnosť, knihy, dědina, dědictví.
Jg. Pod právo manské přijímá. V. M. grunt,
zboží. Th. Vz Rb. str. 267. Man na manském
právě souzen býti má. Ferd. zř.

Manstíř (manstýř; zastar. ), e, m., z něm.
Münster a to z lat. monasterium, kanovnický
kostel. St. skl. Vz Manštýr.

Manství, n., manská poddanosť, Lehen-
verbindlichkeit, die Lehenpflicht, der Vasal-
lendienst, das Lehen. Jg. Učinil m. D. M.
podati. M. od někoho přijímati. Jg. Země
v m. poddati. V. Zem od někoho v m. míti.
— M. = manský statek, léno, náprava, das
Lehengut, Lehen. Jg. M. někomu dáti, po-
dati. Dání, podání manství. J. tr.. V., Rb.
str. 267. M. čeho: stavení (feuda aedificii),
hradu (f. castri), stodoly (f. horrei), komory,
komnaty; příbytku (f. habitationis), nějakého
úřadu (f. officii, maršalka, truksasa, číšníka
a komorníka atd. říše římské), fojtovství n.
opatrovatelství (f. advocatiae, Vogteilehen),
desátku (f. decimarum), honby (f. venationis),
zástavní (f. pignoratitium, das Pfandlehen);
znaku, štítu, šibeničné, katovské, soudcov-
ství (f. jurisdictionis), honební, pošty (f. po-
starum); soukromá, státní, korunní, říšská,
zemská. Vz více v S. N. V. 94. M. biskup-
ské, činžovní (das Zinslehen), dědičné (Erb-
lehen), hradské (Burglehen), knížetské neb
knížecí (das Fürstenlehen), komorní (Kam-
merlehen), korouhevní (Fahnenlehen), koruny
české (vz S. N. II. 315. ), na víru podané
(feudum fidei commissum), nové (f. novum),
podané (f. oblatum), podplatné = činžovní,
po meči (f. masculinum), pravé (f. rectum),
po přeslici (das Weiber-, Kunkel-, Schleier-
lehen), předhraničné (f. in curte), přikoupené
(f. ademtum), robotné n. poddané, rytířské
(das Ritterlehen), rychty = fojtství, scep-
trové (das Scepterlehen), staré (f. antiquum),
úřední (f. officii), zahraničné (vně země, f.
extra curtem), zpupné, vz přikoupené. Vz
více v Gl. 141. —145., S. N. V. 94. — M. =
poddanosť, Gehorsam, Dienstbarkeit. Jg.
Pod m. a moc svou připraviti koho (pod-
maniti). V. Kazimír vévoda opolský knížeti
Václavovi opolské knížectví dobrovolně v man-
ství dal. Kn. Pod své manství a poslušenství
přivésti; v m. uvésti. V. Z m. propustiti.
Zlob. — Vz Léno.

Manstvo, a, n., manové. — M. = man-
ství. Aqu.

Manšestr, u, m., vz Manchester.

Manšeta, y, f., z fr. manchette, náručka,
Handkrause.

Manštýr, u, m., z monasterium, Kloster. Gl.

Mantilla (mantilja), y, f., špan.; mantille,
fr., z lat. mantillum, mantlík (V. ), ženský
pláštík. Mantille, kleiner Mantel (der Frauen).

Mantine-a, e, f., mě. v Arkadii. — Man-
tinejský.

Mantlati, motouliti, packeln. Es wird da

etwas gepackelt, něco se tu mantlá, se mo-
toulí. Dch.

Mantlička, y, f., oděv, Mäntelchen. Štelc.
Mus. 1864. 21.

Mantlík, u, m., vz Mantilla.

Mantlocha, y, f., pletka. Us., Dch.

Mantlochář, e, m., kdo cizí věci zandá,
že se jich vlastník dopíditi nemůže. Us.
Unhošt.

Mantlochovati, pletky dělati, šáliti. Us.
Dch.

Manto, gt. Manty nebo Mantony, f. Vz
Leto. M., dcera Teiresia, věštce thebského;
věštná víla neb nymfa italská.

Mantova, y, f., mě. italské, Mantua. —
Mantovan, a, m. — Mantovský.

Manual, u, m., z lat. manuale, raptulář,
notulář, makulář, z něhož se potom na čisto
do knih přepisuje. Sudelbuch, Klitterbuch.
V. M., příruční kniha (účetní). — M., po-
řadí ručních klapek na varhanách, klavia-
tura. Rk.

Manufakt, u, m., z lat., ruční výrobek.
Handerzeugniss. Rk.

Manufaktura, y, f., z lat., rukodílna,
rukodělnictví. Manufaktur, Werkhaus (wo
Waaren mit den Händen oder durch Trieb-
werke in Menge verfertigt werden).

Manufakturista, y, m., die, Despota',
rukodělník. Rk. Manufakturist, Handwirker;
Gewerkhausbesitzer.

Manu propria, lat. (m. p.; m. pr.; ^m/p. ),
vlastní, svou rukou (napsal).. Us.

Manuscript, u, m., z lat., rukopis, Hand-
schrift. Rk.

Maňušky, pl., f., jehnědy. Na Slov. Rk.

Manúti = hýbati, kývati; manu = po-
hnul. Kat. 649.

Manýra, y, f, z fr. maniere, způsob; sloh.
Manier.

Manžel, a, m. (ne: manžel, e, poněvadž
jest l tvrdé, tedy podlé: Páv; tedy vok. sg.
manželi šp. místo manžele, poněvadž se toto
slovo nesklání dle druhého sklonění. Vz -el)
Pl. manželé, Eheleute, muž a žena, manžel
a manželka; manželi, manželové, Ehemänner,
ženatí mužové. Vz E. Ht., D., Mk. Manžel
m. malžen, 1 se přesmyklo, Ht., a malžen
z malt-žena. Mal pak má Mkl. za něm. mahal,
mâl, concio, pactum. Der Gatte, Gemahl,
Mann. Vz Malžen. Zasnoubení po svatbě
manžel a manželka slovou. Kom. Zůstala osi-
řelá po manželu svém. Br. M-la propustiti,
opustiti. V. Manžely loučiti, rozloučiti, roz-
vésti. V. Abych ho dostala za svého man-
žela; Přeškoda mého m-la. Er. P. 126., 357.
Ach kde si můj manžele ? Mor. P. 448. (Zb. )
Manželé Josef a Marie Novák, šp. m.: Josef
Novák a Marie manželka jeho. Bs. Vz Jméno.
— Vz Rb. str. 267.

Manželčin, -ina, -ino, der Gattin ge-
hörig.

Manželka, y, f., na Slov. malženka, po-
malžonka, das Eheweib, die Gattin, Ehefrau,
Gemahlin. Jg. M-ku si jednati, namlouvati,
zasnoubiti; m-ku neb za m-ku pojíti, vzíti;
dceru někomu za m-ku dáti; m-ku, za m-ku
míti; s m-kou se rozvésti; m-ku propustiti,
opustiti; za m-ku svou se báti (řevniti, že-
hrati). V. Zasnoubena mu byla za manželku.