ně, a ony (any) byly v zahradě. Jan přišel
do hvozda a my snídali. Svěd.
A spojuje se s jinými částicemi: a brž,

a ne, a nebo, a jestli, a i, a protož, a tak,
a ačkoliv, a jakkoli, a sice, a však. Jg. —

A na rakouských mincích znamená min-
covnu vídeňskou. Rk. — Od a až do ž = od
počátku až do konce. Jg. — Pozn. Vz Pří-
spěvky k historii čes. pravopisu a výslovnosti
staročeské. Sebral a sestavil Dr. J. Gebauer.
V Praze 1871. Spis musejní č. 117.

Α a = ale ale, a však. Lekl by sě, ktož
by stavoval královy listy, když by zvěděl,
že to vie král. Α a čim-tě večší pán Buoh
nade vše krále. Št.

Aachen, mě., Cáchy, V.; také: Ach, u.
m. Sjeli se do Achu. V.

-ab-,áb. Přípona jmen podstatných: jestřáb,
koráb. Jg., D. — Chodím auf und ab (něm.),
špatně m.: procházím se, přecházím. Šr.

Abalda, y, f., ze špaň. apalto,, hlavni sklad
tabáku. Rk., Č. A-de, Tabaksniederlage.

Aba-s, nta, m., král argivský. — Aban-
tovič = Perseus.

Abbas, a, m., opat, der Abt.

Abbatyše, abbatiše, e, abatiška, y, f., opat-
kyne, Aebtissin, V., z lat. abbatissa, před-
stavená ženského kláštera. Rk. — Vz S. N.
— Abatišin, Abatiščin.

Abbatišství, n., klášter s abbatiší; 2. dů-
stojnost' abbatiše, Pulk.; 3. statky takového
kláštera; 4. obydlí abbatiše. Jg.

Abder-a, y, f., dle „Žena", nebo: Abder-a,
gt. Abder, pl., n., dle „Slovo", mě. v Thracii.

Abeceda, y, f., ustálený pořádek písmen.
Das Abc. A. latinská, řecká atd. Učiti se
abecedě. V. Podlé abecedy něco pořádati;
a-du obohatiti. Ani úst (huby, Lb.) abecedou
neproplákl. V., Č. Vz Neučený, Hloupý. A.
švadlen: latinská, gothická, francouzská atd.
Us. — 2. Α., základní pravidla (vědy). V.
Anfangsgründe. — 3. Α., slabikář. D. Abc-
buch. — 4. Α., nedouk. Kom. Idiot. —

Abecedář, e, m., kdo se abecedě učí, žá-
ček, Abcschüler; 2. neumělý člověk, Idiot,
Kom.; 3. slabikář. Abcbuch. V.

Abecedářka, y, f., žákyně, vz Abecedář, 1.

Abecedární pachole, žáček (abecedě se
učící). V.

Abecední lístek, knížka, tabulka; litera,
V.; pořádek, sestavení slov. Abc —

Abecedník, a, m. = abecedář, 1. D.

Abecedovati, abeceDě se učiti. Das Abc
lernen. Us.

Abel, e, m. Br., Mkl. Lépe: Abel, a. Vz-el.

Aber, něm. Hledím a nic nevidím. Nehleď
na řeč, ale na věc. K ctnostem po naučeních
jest cesta daleká, než po příkladech blízká
a platná. Těžko se mnohým zalíbiti, všech-
něm pak zhola nemožno.' Kostel neveliký,
však veselý. — Mk.

Abfallen. Listí, květ se stromu padá,
prší, sprchá. — Obrazně. Vom Jemanden a.,
od někoho odstoupiti, ustoupiti, odvrátiti se,
někoho se strhnouti, zpronevěřiti se, proti-
viti se komu (vz jednotlivá tato slova), Mk.;
vz odpadnouti. Am Körper abfallen: tratiti
tělo, (v těle) se přepadati, hubeněti, spadati se.

Abhängen. To jest na dobré vůli tvého
bratra. Pass. To jest při vás, můžete udělati

nebo neudělati. Svěd. V boji vše na štěstí
jest. Jel. — Mk. Vz Viseti, Záviseti.

Abiáš, e, m., král judský. Br.

Ab initio, lat., od počátku.

Ab instantia (lat.) někoho propustiti z vy-
šetřování, t. j. za příčinou nedostatku dů-
kazův. S. N.

Ab intestato (lat.) zemříti = bez posled-
ního pořízení. — Dědic ab intestato, kdo ne-
dědí z poslední vůle, nýbrž podlé zákona,
když poslední vůle není. S. N.

Abiturient, a, m., z lat., = odcházející.
O žácích odcházejících ze škol, zvláště z gy-
mnasii na universitu, S. N., a z realek na
techniku.

Ablativ, u, m. A. zachoval se v latině.
Pádu toho užívalo se na otázku odkud a
k vytknutí příčiny. Nad to se užívá ablativu
v latině místo lokalův a instrumentalů vyhy-
nulých. Zk. — Ve slovanštině již v nejdáv-
nějších dobách zmizel a nahrazuje se pra-
videlně genitivem. Gb., Zk. — Absolutní
ablativ latinský vyjadřuje se v češtině: 1.
vazbou s přechodníkem. Nepřátele poraziv zví-
tězil. — 2. Příčestím. Chlub se přátely, kteří
po ztraceném statku zůstanou. — 3. Podstat-
nými jmény prostými nebo s předložkami:
v, pod, u, při, po, s, na, za atd. Po smrti
Trajanově Hadrianus panoval. — 4. Celými
větami pobočnými. Podsekne-li se kořen, peň
hyne. Kl. — Pozn. Absolutní a. vyjadřován
býval hrubým latinismem v staré češtině a sice
a) bud genitivem: Nemajících oněch (non ha-
bentibus illis), odkud by zaplatili, odpusti
oběma; b) buď dativem: Budú znamenie vad-
núcim lidem pro strach; c) bud nominativem:
Mnějíce tehdy lid i myslíce všichni v srdcích
svých, otpovědě Jan. Jir., Strčes. mluv., str.
73. — Vz: O ablativě ve slovančině a litvan-
čině. V Praze 1858.

Abnob-a, y, f. U Římanův část' černého
lesa v Německu.

Abnormní n. anormalní, z lat. abnormis
= nepravidelný, potvorný. S. N.

Abo = nebo, oder. Na Slov.

Abonnement (fr. abonman), předplacení.
— Ab. suspendu = předpl. neplatí. — Ab.
na noviny, na místa v divadlech, na koupele,
na obědy atd.

Abonnent, a,m ., předplatitel.

Abonnovati se na co u koho dle čeho
(dle oznámení) = předplatiti se, abonniren.

Aboriginové, lat., autochtonové, nův, pl.,
m., z řec, praobyvatelé, pranárod.

Abortívni, z lat., zvrhlý, zmetalý. Ab.
methoda, vz Methoda. Rk.

Abortovati, z lat., plod potratiti, Rk.,
abortiren.

Abort-ns, u, m., z lat., potraceni plodu. Rk.

Ab ovo, z lat., =- od vejce = od prvopo-
čátku.

Abraham, a, m. Šel k Abrahamu (zemřel).
Už viděl Abrahama (už jest mu přes 50 let).
Volati na Abrahama (1. dáviti se; 2. za mi-
losť prositi). Č. — Abrahámek, mka, Abra-
hámeček, čka, m. — Abrahamův, -ova, -ovo.
A-vo pokolení, semeno (Abrahamovi potomci).
Br. A. lůno = onen svět, život po smrti,
nebe. V. — V botanice. A. strom, vrba
.mořská, drmek. V., Byl. —