Abrogace, e, f., z lat., odvoláni, zrušení
zákona.

Abrogovati = zákon odvolati, zrušiti. Rk.

Abrupta, n., z lat., vtipné nápady. — Ex
abrupto = z nenadání, náhle, bez přípravy. Rk.

Abrž, vz Anobrž. Jel.

Absence, e, f., z lat., nepřítomnosť. —
Absenční listy = seznamy nepřítomných. Rk.

Absinth, u, m., z řec., pelyněk. Likér
z pelyňku v líhu vymočeného, k čemuž anís
se přidává. S. N.

Absoluce, e, f., z lat., propuštění, zpro-
štěni zvláště viny, Rk. Absolution.

Absolutism-us, u, m.. neobmezený způ-
sob vlády. —

Absolutista, y, m. (vz Despota), přívrže-
nec neobmezené vlády. —

Absolutní, prostý, naprostý, pouhý, ne-
vázaný, neobmezený. — Absolutní většina =
nadpoloviční v. — Absolutní čas. Vz Čas. —
A. ablativ, dativ, genitiv, vz Ablativ, Dativ,
Genitiv. — Abs. pád. Rozumíme tento výraz
na pády závisící na slovese, kteréž se z do-
myslu doplniti muže, na př.: V ruce zbraň,
stojíme a státi budeme, Boč. — Dobrá-li to
vazba? Er. jí užívá v Kytici: Klečela, líce
skloněné, ruce na prsa složené (i. e. majíc).
Ano vazba ta nachází se již v Rkk.: Ajta
Jaroslav jak orel letjé! Tvrdú ocel na mohú-
cjéch prsech, pod ocelí chrabrosť atd., i. e.
maje. Zde jest akkus. zřejmý. Není tedy po-
třebí vazby této jediné proto se štítiti, že
i v něm. jazyku jest obyčejná. Mš.

Absolvovati — zprostiti koho čeho, od-
byti něco. Absolvovaný žák = který svá stu-
dia dokončil. Rk. Ne.: absolvirovati.

Abstinence, e, f., z lat., zdržení se ně-
čeho, půst. Rk.

Abstrahovati, z lat., odtahovati, v jiný
smysl přenášeti. — Abstrakce, e, f., = od-
tažení, odtahování. — Abstraktní = odta-
žitý. Rk.

Abstrakta a sice substantiva verbalia. 1.
Subst. verbalia označují pouze činnosť (das
Thun) a jsou tedy nomina abstracta; tvoří
pak se od příčestí minulého rodu trpného
příponou -í(ije): Bytí, žití, pití, dání, psáni,
vedení, vození atd. — 2. Počet množný mají
jen tehdáž, znamenají-li něco konkrétního,
ale potom to nejsou abstrakta, nýbrž kon-
kréta: psaní, die Briefe, listy; psaní, das
Schreiben, nemá počtu množného. — 3. In-
finitiv jest ztrnulý pád a nemůže tedy tam
kladen býti, kde určitého pádu třeba jest.
V tomto případe klademe subst. verbale a to
hlavně po předložkách. Proto jest příbuzno
latinskému gerundiu, jehožto pády za pády
infinitivu praesentis activi a i passivi máme:
k lovení. Zrušením toho města nic nezískal.
— 4. Subst. verbale má vazbu slovesa. Po-
hrdání něčím. Užívání něčeho. — 5. Subst.
verbalia sloves zvratných ztrácejí se nemě-
níce svého významu. Modliti se — modlení,
chovati se — chování etc. Vz Se. — 6. Subst.
verbalia určují se zevrubněji jmény přídav-
nými, ne příslovci, určitá slovesa příslovci.
Špatně něčeho užívati, ale: Špatné užívání
něčeho. Vz Mkl. S. 877. — 7. Ačkoliv žádná
vzdělaná řeč bez jmen abstraktních (odtaži-
tých) býti nemůže, neb sloh vědecký jich ne-

vyhnutelně potřebuje a tudíž ve vědeckých
spisech ani my bez nich se neobejdeme: přece
není prospěšno v češtině nad míru a potřebu
jich užívati, jakož se nyní často děje ovšem
působením němčiny, která v užívání abstrakt
zvl. si libuje, kdežto řeč naše povahou svou
více ke konkrétnímu vyjadřování se chýlí.
Tak psal někdo: Jsem pomočen uskutečnění
idey národnosti; způsob provedeni zlepšení
stavu mnoho stál přemýšlení atd. A jiný:
Žadosť o dovolení přeložení učeni kreslení
na hodiny ranní. Přílišné užívání abstr. jmen
slabikami -ství, -ní a -tí se končících bez pří-
vlastkův činí mimo to u nás nejasnosť, ježto
jména tato pro sedm pádův jen dvě formy
mají (vz Znamení); nevíme tudíž ihned, jaký
pád před sebou máme. Jinde zase povstává
jakási drsnosť slohu, když totiž u jména
slovesného jest doplněk n. přívlastkové ur-
čení ku př.: Ptactva ubývá umělým jeho
chytáním a stěhováním-se čím dále tím více
do teplejších krajin. Užívejme tedy takových
jmen abstr. střídmě a opatrně, zvl. pak ve
slohu prostonárodním. Mš. Jak tedy možno
je odstraniti? P. prof. Bartoš a p. prof.
Prasek (v čas. Komenském, I., 149. a násl.,
180. a v II, 688.) a jiní činí tyto návrhy.
U nás činí se rozdíl mezi abstraktními ukon-
čenými v -ství a konkrétními ukončenými
v -stvo. Něco jiného jest nám panství a pan-
stvo, křesťanství a křesťanstvo. Ale kde by
nebylo žádné pochybnosti o význame slova,
tam bychom molili voliti příponu -stvo
za příkladem řeči starší a některých nověj-
ších spisovatelův, abychom se vyhnuli jedno-
tvárnému skloňování jmen ukončených v-ství.
Pišme tedy: královstvo (královstva dobyti),
papežstvo, kacířstvo, vítězstvo; vůbec se
mluví: smilstvo, zlodějstvo, darebáctvo, bo-
hactvo, proč bychom tedy nesměli psáti:
množstvo, svědectvo, nebezpečenstvo, ředi-
telstvo atd.? Potom bude možno říci: Ne-
vydávej se v nebezpečenstva (uživáme-li slova,
,nebezpečenství', není v tvaru tom viděti
pluralu) a taktéž: Pravosť jeho svědectev
brána v pochybnosť (vz víc v Km. str. 149.)
Brt. — Cf. Bohatstvo, Alx., Rkk. 46. Na
biskupstvo _vho zvolichu. Dal. 75. Panenstvo
zachovati. Št. N. 48. Příbuzenství jest pře-
kaza manželstvu. Št. Děvictvo = panenství.
Leg. Cizoložstvo, V., cisarstvo, Pass., čer-
tovstvo, Sych.„; lakomstvo, obžerstvo, len-
stvo (lenosť), Št., dědictvo, manželstvo, smil-
stvo, Št. N., 55., 12., 116.; panenstvo držeti,
Št., N., 17.; opilstvo, Let. 370.; zběstvo,
mistrovstvo, udatstvo, (udatenství), králov-
stvo, bláznovstvo, poselstvo (= poselství),
opilstvo. Alx. Vz -ství. — Verbalia v
-ání, -ení, -tí ukončená, která často i svou
nemotornou délkou nepohodlná jsou, můžeme
z většího dílu nahraditi: 1. jednoduchými
tvary vyrostlými buď přímo z kmene sloves-
ného, buď odvozenými příponami (-a, -ba,
-ta). Jak ohebný a podajný v té přičíně ja-
zyk náš jest, dovozuje kmen ,veď, který ve
způsobě stupňované se všemi téměř před-
ložkami se skládá: důvod, návod, obvod,
odvod, podvod, převod, průvod, původ, roz-
vod, svod, _vúvod, vývod, závod. Pišme tedy:
výhrada (Žer.), úleva, obleva (odměk, Us.),