Předchozí (9)  Strana:10  Další (11) |
|
|||
10
|
|||
|
|||
Abrogace, e, f., z lat., odvoláni, zrušení
zákona. Abrogovati = zákon odvolati, zrušiti. Rk.
Abrupta, n., z lat., vtipné nápady. — Ex
abrupto = z nenadání, náhle, bez přípravy. Rk. Abrž, vz Anobrž. Jel.
Absence, e, f., z lat., nepřítomnosť. —
Absenční listy = seznamy nepřítomných. Rk. Absinth, u, m., z řec., pelyněk. Likér
z pelyňku v líhu vymočeného, k čemuž anís se přidává. S. N. Absoluce, e, f., z lat., propuštění, zpro-
štěni zvláště viny, Rk. Absolution. Absolutism-us, u, m.. neobmezený způ-
sob vlády. — Absolutista, y, m. (vz Despota), přívrže-
nec neobmezené vlády. — Absolutní, prostý, naprostý, pouhý, ne-
vázaný, neobmezený. — Absolutní většina = nadpoloviční v. — Absolutní čas. Vz Čas. — A. ablativ, dativ, genitiv, vz Ablativ, Dativ, Genitiv. — Abs. pád. Rozumíme tento výraz na pády závisící na slovese, kteréž se z do- myslu doplniti muže, na př.: V ruce zbraň, stojíme a státi budeme, Boč. — Dobrá-li to vazba? Er. jí užívá v Kytici: Klečela, líce skloněné, ruce na prsa složené (i. e. majíc). Ano vazba ta nachází se již v Rkk.: Ajta Jaroslav jak orel letjé! Tvrdú ocel na mohú- cjéch prsech, pod ocelí chrabrosť atd., i. e. maje. Zde jest akkus. zřejmý. Není tedy po- třebí vazby této jediné proto se štítiti, že i v něm. jazyku jest obyčejná. Mš. Absolvovati — zprostiti koho čeho, od-
byti něco. Absolvovaný žák = který svá stu- dia dokončil. Rk. Ne.: absolvirovati. Abstinence, e, f., z lat., zdržení se ně-
čeho, půst. Rk. Abstrahovati, z lat., odtahovati, v jiný
smysl přenášeti. — Abstrakce, e, f., = od- tažení, odtahování. — Abstraktní = odta- žitý. Rk. Abstrakta a sice substantiva verbalia. 1.
Subst. verbalia označují pouze činnosť (das Thun) a jsou tedy nomina abstracta; tvoří pak se od příčestí minulého rodu trpného příponou -í(ije): Bytí, žití, pití, dání, psáni, vedení, vození atd. — 2. Počet množný mají jen tehdáž, znamenají-li něco konkrétního, ale potom to nejsou abstrakta, nýbrž kon- kréta: psaní, die Briefe, listy; psaní, das Schreiben, nemá počtu množného. — 3. In- finitiv jest ztrnulý pád a nemůže tedy tam kladen býti, kde určitého pádu třeba jest. V tomto případe klademe subst. verbale a to hlavně po předložkách. Proto jest příbuzno latinskému gerundiu, jehožto pády za pády infinitivu praesentis activi a i passivi máme: k lovení. Zrušením toho města nic nezískal. — 4. Subst. verbale má vazbu slovesa. Po- hrdání něčím. Užívání něčeho. — 5. Subst. verbalia sloves zvratných ztrácejí se nemě- níce svého významu. Modliti se — modlení, chovati se — chování etc. Vz Se. — 6. Subst. verbalia určují se zevrubněji jmény přídav- nými, ne příslovci, určitá slovesa příslovci. Špatně něčeho užívati, ale: Špatné užívání něčeho. Vz Mkl. S. 877. — 7. Ačkoliv žádná vzdělaná řeč bez jmen abstraktních (odtaži- tých) býti nemůže, neb sloh vědecký jich ne- |
vyhnutelně potřebuje a tudíž ve vědeckých
spisech ani my bez nich se neobejdeme: přece není prospěšno v češtině nad míru a potřebu jich užívati, jakož se nyní často děje ovšem působením němčiny, která v užívání abstrakt zvl. si libuje, kdežto řeč naše povahou svou více ke konkrétnímu vyjadřování se chýlí. Tak psal někdo: Jsem pomočen uskutečnění idey národnosti; způsob provedeni zlepšení stavu mnoho stál přemýšlení atd. A jiný: Žadosť o dovolení přeložení učeni kreslení na hodiny ranní. Přílišné užívání abstr. jmen slabikami -ství, -ní a -tí se končících bez pří- vlastkův činí mimo to u nás nejasnosť, ježto jména tato pro sedm pádův jen dvě formy mají (vz Znamení); nevíme tudíž ihned, jaký pád před sebou máme. Jinde zase povstává jakási drsnosť slohu, když totiž u jména slovesného jest doplněk n. přívlastkové ur- čení ku př.: Ptactva ubývá umělým jeho chytáním a stěhováním-se čím dále tím více do teplejších krajin. Užívejme tedy takových jmen abstr. střídmě a opatrně, zvl. pak ve slohu prostonárodním. Mš. Jak tedy možno je odstraniti? P. prof. Bartoš a p. prof. Prasek (v čas. Komenském, I., 149. a násl., 180. a v II, 688.) a jiní činí tyto návrhy. U nás činí se rozdíl mezi abstraktními ukon- čenými v -ství a konkrétními ukončenými v -stvo. Něco jiného jest nám panství a pan- stvo, křesťanství a křesťanstvo. Ale kde by nebylo žádné pochybnosti o význame slova, tam bychom molili voliti příponu -stvo za příkladem řeči starší a některých nověj- ších spisovatelův, abychom se vyhnuli jedno- tvárnému skloňování jmen ukončených v-ství. Pišme tedy: královstvo (královstva dobyti), papežstvo, kacířstvo, vítězstvo; vůbec se mluví: smilstvo, zlodějstvo, darebáctvo, bo- hactvo, proč bychom tedy nesměli psáti: množstvo, svědectvo, nebezpečenstvo, ředi- telstvo atd.? Potom bude možno říci: Ne- vydávej se v nebezpečenstva (uživáme-li slova, ,nebezpečenství', není v tvaru tom viděti pluralu) a taktéž: Pravosť jeho svědectev brána v pochybnosť (vz víc v Km. str. 149.) Brt. — Cf. Bohatstvo, Alx., Rkk. 46. Na biskupstvo vho zvolichu. Dal. 75. Panenstvo zachovati. Št. N. 48. Příbuzenství jest pře- kaza manželstvu. Št. Děvictvo = panenství. Leg. Cizoložstvo, V., cisarstvo, Pass., čer- tovstvo, Sych.„; lakomstvo, obžerstvo, len- stvo (lenosť), Št., dědictvo, manželstvo, smil- stvo, Št. N., 55., 12., 116.; panenstvo držeti, Št., N., 17.; opilstvo, Let. 370.; zběstvo, mistrovstvo, udatstvo, (udatenství), králov- stvo, bláznovstvo, poselstvo (= poselství), opilstvo. Alx. Vz -ství. — Verbalia v -ání, -ení, -tí ukončená, která často i svou nemotornou délkou nepohodlná jsou, můžeme z většího dílu nahraditi: 1. jednoduchými tvary vyrostlými buď přímo z kmene sloves- ného, buď odvozenými příponami (-a, -ba, -ta). Jak ohebný a podajný v té přičíně ja- zyk náš jest, dovozuje kmen ,veď, který ve způsobě stupňované se všemi téměř před- ložkami se skládá: důvod, návod, obvod, odvod, podvod, převod, průvod, původ, roz- vod, svod, vúvod, vývod, závod. Pišme tedy: výhrada (Žer.), úleva, obleva (odměk, Us.), |
||
|
|||
Předchozí (9)  Strana:10  Další (11) |